KDYŽ TĚ K ŽIVOTU PROBUDÍ SAMOTNÁ SMRT. DEATH. DEATH ON ARRIVAL! aneb TO BYL KONCERT!!!
Report / Death on Arrival / pátek 20. srpna 2021, od 20 hodin / Brno, Rusty Nail Club (naproti botanické zahradě)
Ačkoliv jsme ráno museli vstávat
do práce, večer jsme už mohli jít do klubu. Ačkoliv měl v pátek svátek Bernard, pili jsme Tambora 11. A ačkoliv máme rádi život, přišli jsme na smrt. Death. DEATH ON ARRIVAL!
Šílená smršť s (ne)čekanou řadou fanoušků se jak tornádo prohnala jižní Moravou a brněnským klubem Rusty Nail, a naštěstí od smutných událostí nedávných zanechávala tentokrát jen radost. Fantastický koncert, kanonáda thrash metalu se špetkou deathu - vážení přátelé (srdečně zdravím naše spolustolovníky Ondru a Lukáše), takhle řeže cirkulárka!
Cirkulárka zovaná Death On Arrival se s těmi otáčkami fakt nesrala, vždyť ona věru dobře ví (zdravím Věru!), kdo je tady King. Moje milovaná skladba zazněla v jisté úpravě, a protože se mi kluci před vystoupením dušovali, že King se hrát nebude, bylo to překvapení vskutku královské. Chlapci, prostě jste tomu nasadili korunu, a já byl z toho málem Post Mortem, třebaže tato posledně jmenovaná věc se hrála až o něco později.
Jenomže ono vůbec nejde o to, co se hrálo, co se hrálo kdy a co se případně nehrálo. Tenhle report je o obrovské radosti z radosti z muziky, ať už ji tvoříte anebo „jen“ posloucháte. V Rusty se zkrátka a zdlouha prolnulo všechno, co se prolnout a protnout mělo.
Ještě že mi basák Martin 
připomněl, že už nehraje na basu, ale na kytaru - stejně jako Zbyněk. Aspoň že ten bubeník Michal mi v tom nedělá bordel a nekupuje cajon. Furt to těma svýma palicama mydlí do těch palic našich, a maje v Rusty za zády Louise Armstronga, zdálo se, že si na ty blány aj dost fouká. :-) Hmmm, taková trubka v bláně…
Přiznám se – samozřejmě s trochou hyperboly – že chvílemi mi záběry z Rusty Nail připadaly jako online zprávy z Afghánistánu, byl zde ovšem jeden podstatný rozdíl: řež DOA byla skutečně pro všechny a nedělala žádný rozdíl jestli burka nebo bombarďáky. A že bylo na place krásných bab! No však některými z nich se můžete kochat v naší fotogalerii. Ó ženy, ženy…
Z kluků čišela po tý době, co museli (do)studovat, obrovská chuť hrát, obrovská chuť to do nás sypat jako u Verdunu, pardon, jako do plnýho Wembley. A taková poctivost se vždycky pozná a vrátí. Co chlapci publiku dávali (totiž poctivou metalovou muziku), to jim diváctvo vracelo potleskem, ba přímo aplausem a různými dalšími křiky až skřeky hodnými říše bohaté zvířeny. No však bohatě zvířený nejen z tance byly všechny kachličky v Rusty, jež se prohýbaly pod nánosy hudby, plných škopků i dalších korbelů představujících zdařilý merch kapely samotné (viz foto).
Nevím, kolik a jak často máte v životě večerů, kdy jste opravdu šťastní. Ono jich většinou zase tak moc není, nicméně jeden takový se mi v pátek vydařil. Tak krásně spontánní koncert jsem už sice v životě zažil, ale klidně si ho dám ještě tisíckrát znova.
Že se budou konat nějaké přídavky, to bylo myslím dle vývoje a atmosféry nabíledni, resp. „načernivečera“, a tak se také stalo, přičemž v plné úctě všechno zpečetil závěrečný popěvek od Plavců a nikolivěk od kapely, ale od publika „Promovaní inženýři, sinus cosinus deskriptiva, promovaní inženýři, kdo je tu inženýr ať s námi zpívá“…, neboť dva ze tří třetin orchestru se v mezidobí stali skutečně inženýry, no a toho nejmladšího ten jeho titul již brzy čeká – zatím nám coby budoucí magistr předepisuje aspoň výborné lektvary v podobě skvělé muziky. :-)
Dear Mother, díky že jsem se narodil. Tohle nebyla Last Fight!
Text + foto Dědek.
Komentáře