KDYŽ REZAVÍ VODA V KOHOUTKU aneb REZ MÁ BARVU CARAMELU

V posledních týdnech docela rozvířila brněnské hudební dění situace kolem hudebního klubu RUSTY NAIL, kdy se jej snažil pošpinit jistý pan Ondřej Kohoutek ze skupiny CARAMEL. Z tohoto důvodu sem přidávám svůj vlastní subjektivní názor - názor člověka, který do jmenovaného klubu chodí pravidelně více než 10 let, přičemž náhled jest koncipován formou otevřeného dopisu dotyčnému panu Kohoutkovi.  

Dobrý den, pane Koko…pardon (překlep), Kohoutku,

rád bych Vám sdělil, že jste vool (pardon, překlep – cool). Rozuměno v plotě kůl, poněvadž jste zřejmě jediný, kdo si myslí to, co jste svou nedokonalou  češtinou (chybějící interpunkce - pro Vás pro jistotu čárky, neznalost spisovné podoby slova STANDARD) na internetu vyjádřil. Že jste svým příspěvkem zřejmě naplnil i skutkovou podstatu trestného činu pomluvy podle § 184 trestního zákoníku, to zde řešit nebudu, protože za to mi stojí pouze člověk, který za něco stojí.

Povím Vám příběh. O brněnském hudebním klubu Rusty Nail jsem se dozvěděl od naší paní ošetřovatelky, která se chodila starat o moji ležící maminku. Říkala, že byla na otvíračce (2012) a že tam bylo narváno, snad přes dvě stě lidí. Hustý Rusty!

Postupem času jsem se seznámil mj. s majitelem klubu Pepou Trumpešem. Drsnej hrubozrnnej vokál, až jsem mu říkal, jak je škoda, že nezpívá thrash metal, a děsně férovej chlap. Pohodář, kterej mi vždycky říká „Dědečku“ a kterej ten klub neprovozuje pro zisk, ale proto, že ho má rád, stejně jako láska Věrka. A že těch hudebních klubů je ve světě jak nakaděnejch,co? :-)

Á propos, Pepa Trumpeš zpíval se svou kapelou Rusty Nail, podle níž se klub jmenuje, mj. před světovou legendou jménem Uriah Heep (to jste si asi ve svém rozčilení v klubu nevšiml onoho plakátu). Před kým takovým jste hrál Vy, pane Kohoutku, napište mi to sem, prosím, velmi rád Vám pogratuluji.

V klubu, který je mj. unikátní tím, kterak je multižánrový (můžete si sem dojít poslechnout blues, folk, jazz, rock, hard rock i heavy metal) se nečepuje žádnej gambáč ani jinej hambáč, ale pivo z malýho pivovaru Tambor, a pakliže dopředu poprosíte, v klubu Vám dle možností objednají pivo dle Vašeho výslovného přání – my tam například milujeme náchodskou Tchýni.

Ač se to možná nezdá, tak v klubu vystupovaly (a leckteré mnohdy opakovaně vystupují, tj. rády se sem vracej) hudební veličiny jako Tom Jégr, Vilda Majtner, Záviš, Franta Hönig (známý třeba z Nové Růže nebo Pražského Výběru, zde s kapelou S.Q.O.S.T.), Sváťa Karásek (R.I.P.), bratr světoznámého Garyho Moorea – Cliff Moore, dívčí, televizí protřelá smečka Loretta, skvělý Jirka Schelinger Revival (samotný Jirka už bohužel nemohl), jazzový mistr Milan Kašuba, ale rovněž spousta kapel, které známé nejsou, poněvadž to je taky smysl klubu – dát možnost hrát dobrým orchestrům bez ohledu na jejich mediální věhlas. A tudíž se moc omlouvám všem, na něž jsem zapomněl.

A tak mi na závěr, pane Kohoutku, dovolte parafrázi Vašeho závěrečného, velkým písmem psaného výroku (tentokrát s interpunkcí):

KAPELY, RESP. LIDÉ, KTEŘÍ ČEKÁTE ALESPOŇ ZÁKLADNÍ A STANDARDNÍ PODMÍNKY SLUŠNĚHO CHOVÁNÍ, VYVARUJTE SE PANA „CARAMELKY“!

Tady Dědek.