KDYŽ MĚSTSKOU ČÁST RYTMIZUJE THRASHCOROVÝ BUBENÍK aneb 3 OTÁZKY PRO … MARTINA MALEČKA

Tahle druhá největší brněnská městská část, MČ Brno-sever, má skoro 50 000 obyvatel – o trochu méně než Jihlava a o něco více než Karlovy Vary, přičemž to jsou tzv. statutární (rozuměno velká) města. A městské části Brno-sever se snaží z postu starosty dávat ten správný životní rytmus nikdo jiný než thrashcorový bubeník Martin Maleček, jehož si můžete pamatovat v souvislosti se slavnými brněnskými jmény jako Skimmed, resp. Insania.

Co mne totálně dostalo, že Martin na naši žádost o rozhovor reagoval prakticky ihned, celkově cca do 3 dnů, přičemž musím říct, že tak báječný, rychlý a prostorný odpovědi jsem při jeho zaneprázdnění věru nečekal. A při mejlové komunikaci s tímto člověkem jsem měl zvláštní, moc hezký pocit, že i „politický“ svět dokáže být ještě normální.  

Kdekoli si můžete přečíst rozhovor s některým rockerem či metalistou. Kdekoli si můžete přečíst rozhovor s některým starostou. Ale málokde si můžete přečíst takový rozhovor dohromady v jednom – pro Vás, naše čtenáře, je tady „starostlivý rocker“, bicman MARTIN MALEČEK!

„ZLÍ JAZYKOVÉ O NÁS ŘÍKALI, ŽE NEJSME MUZIKANTI, ALE SPORTOVCI“

aneb

„SKIMMED?  - MOŽNÁ BY PŘIŠLO I DOST LIDÍ.“

MINULOST: Jak vzpomínáte na svá studentská léta a thrashcorové bubnování ve Skimmedu, entity to povstavší z tehdy (dnes už naštěstí ne) zakázané Insanie?

Vzpomínky jsou to jen ty nejlepší. Vždycky se mně líbila rychlá a přímočará muzika. Takže když ostatní velebili Accept a Iron Maiden, u mě to vyhráli jednoznačně Motörhead. A pak už to šlo logickou linií Venom, Slayer, německá klasika Destruction, Sodom, Kreator a samozřejmě punk (hrál jsem od roku 1986 ještě v Zeměžluči) a hardcore ústící do grind coru začátku Napalm Death na jejich první desce Scum. Když jsme tehdy začátkem roku 1987 s Martinem "Vrbou" Vrbíkem hledali někoho do party, potkali jsme Petra "Polyho" Pálenského a vznikla z toho původní Insania. Na naše první koncerty v tehdejším klubu mládeže Křenová se sjížděli lidi z Prahy, Plzně, ze Slovenska. Myslím, že jsme byli v tehdejší době hodně velká divočina. Zlí jazykové o nás říkali, že nejsme muzikanti, ale sportovci. (No, je pravda, že jsem chodil i běhat, abych měl potřebnou fyzičku.) Protože se tehdy něco takového moc netolerovalo, museli jsme změnit název na Skimmed a trošku se stáhnout. Naštěstí přišel listopad 1989 a mohli jsme zase začít koncertovat a nahrávat - sami jsme si vydali tu desku New Insanity, hned v roce 1990. A jeli jsme s ní na turné po severních Čechách. Legendární je turné po východním Slovensku se spřátelenými Lues de Funés z Bratislavy. Hráli jsme taky po squattech v Západním Berlíně nebo ve Švýcarsku, jeli jsme i turné v Polsku. Byly to časy, které se už nevrátí, u nás a na Slovensku polní podmínky, v podstatě jsme neměli kloudné nástroje, nikde nebyl kloudný aparát. Ale jak se říká, tesal se kámen a všichni, kdo tehdy ty koncerty zažili, tak na ně pořád vzpomínají. Netrvalo to ale dlouho, v roce 1991 odešel Vrba. Nedlouho na to jsem to taky zabalil, trvale mě znechucovalo, že ani na koncertech a ani na nahrávkách nebyly kloudně ty ultrarychlé bicí slyšet. Zvukaři si s tím ještě neuměli poradit a člověk se tak dřel v podstatě zbytečně. Poly pak poskládal novou Insanii, která funguje dodnes.

PŘÍTOMNOST: Co je těžší - dobře bubnovat, nebo správně rytmizovat městskou část?

To je zajímavá otázka. V něčem je to podobné, jako starosta musím jít s kůží na trh podobně jako když vyleze kapela na pódium. Když jako městská část pořádáme a organizujeme kulturní akce, tak je vždycky zájem, aby přišlo co nejvíc lidí a byli spokojení, a když pak stojím na zahájení na pódiu, vzpomenu si na koncertování. A vždycky si říkám, že když už jde někdo na pódium, měl by předvést i něco víc, než jen řečnění. Tak jsem si sem tam zahrál pár věcí s Rocky Eagles After (třeba na Musilce) nebo Něco si přej (se kterými jsem jednou zaskakoval za bubeníka na celé vystoupení). A kapitola sama pro sebe je legenda jazzové kytary Milan Kašuba, který mě pořád do něčeho zatahuje, ale tam mám obzvlášť velký respekt, to už jsou páni muzikanti a já jsem se nikdy za hudebníka nepovažoval. No a obecně mně bubnování pomáhá i v tom starostování, jako relax a psychohygiena. Už asi 10 let chodíme pravidelně hrát na zkušebně s volnou sestavou říkající si Oldskulls, kde jsou Karel "Eda" Florian, se kterým jsem hrál v Zeměžluči, Vrba z původní Insanie, Jiří Novák (zakládající člen Krabathoru) a Tomáš Kučera z Pangramu na zpěv. Jednou za rok pro srandu zahrajeme na společných narozeninách pro pozvané pamětníky, v poněkud zdivočelejší podobě něco od Venom, Exciter, Anthrax, Overkill, Destruction, S.O.D. a tak. Někdy si s námi zahraje i Poly, v roce 2018, když bylo 30 let od prvního koncertu Insanie, tak jsme dali v původní sestavě pár kousků. I v Rusty Nail jsme jednou ty hrací narozeniny pořádali.

BUDOUCNOST: Pátek 3. února 2023 je jasný - znovu do toho v brněnském klubu Rusty Nail udeříte s Milanem Kašubou a Něco si přej. Ale co takhle obnovit aspoň na jeden koncert Skimmed?

Do budoucna budeme pořád drtit thrash a HC klasiku na zkušebně. Jak říkám, hrát si na mladíky a dokazovat si, že to pořád ještě jde. Pokud bude nějaké pozvání si někde s někým zahrát a budu mít čas, tak rád půjdu. Jako třeba 3. února zase rock´n´rolly s Milanem Kašubou a Něco si přej. Tuhle muziku mám hrozně rád, na té jsem vyrostl a vždycky jsem si chtěl ten roots rock s někým zahrát. Otázka obnovení Skimmedu (nebo původní Insanie) na jeden koncert zmiňovalo už více zájemců. Ale nevidím to reálně. Poly je zaneprázdněný muzikou, kterou dělá intenzivně s "novou" Insanií. A hlavně, stálo by to velké úsilí ty tehdejší věci nazkoušet, vzpomenout si, jak se co hrálo a hlavně, získat v tom znovu trošku jistoty, aby to bylo mělo tah a nebylo to spíše rozpačité. Tehdy jsme ty věci hráli po několikaletém drilu a měli jsme všechno zažrané pod kůží a zautomatizované. Rozumím tomu, že by to mnohým udělalo radost, možná by přišlo i dost lidí. Ale byla by to jednorázová akce, do které by bylo nutné vložit mnoho času a úsilí a je otázka, jestli bychom vůbec byli schopni se přiblížit tomu, co se nám tehdy jako mladým a neklidným v pohnuté době podařilo vytvořit

Martine, moc Ti děkuju za rozhovor pro náš web. Tady Dědek (Jak vidíte, plynule jsme přešli od vykání k tykání – aneb svět je aspoň někde ještě normální.)

https://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/ceskoslovensko/kapely/2660-insania-skimmed/

https://www.metal-archives.com/reviews/Skimmed/New_Insanity/96834/