Já nejsem padlý král: já jsem rebelie aneb VIVA PANTHENOL

Recenze / skupina Panthenol (PNTH) / CD Mám pocit / rok vydání 2018 / vlastní náklad

Je nadmíru interesantní, jak se tihle tatíci od rodin (dohromady zovaní Panthenol), kteří budou pravděpodobně v některých případech za pár let i debutovými dědečky, stále nemůžou zbavit svých dětských radovánek a nechcou na ně „zapomnět“! Tedy pardon, to je možná krapet nepřesně napsáno – nemůžou se zbavit POCITŮ ze svých dětských radovánek, zkrátka radosti z „hraní“. Jelikož kterak víme i my dospěláci (zejména v noci): kdo si hraje, nezlobí.

A tak si kluci ony radovánky ve svých pocitech vrací, což je dobře. Pravda, mnohdy nejenom v pocitech, ale i v realitě (skladba Ráno – aneb jak praví lidové moudro, po posvícení bývá sračka), nicméně co je nejdůležitější, radost nakonec vítězí. Koneckonců, nad radost nic v světě není, což ví nejlépe Páně Schiller v rámci oficiální znělky kabaretu jménem Evropská unie – k čemuž se ještě dostaneme.

Jasně, tato deska nepřevrací naruby osvědčené kompoziční postupy, ani nepřevrátí v lepší tenhle svět. Ale srší z ní svěžest a rajc, asi jako když se sympatická čerstvě dospělá holka svlíkne do podvazků s předchozí aplikací holicího strojku. A rozličné zavedené styly kapela „alespoň“ úspěšně organicky kombinuje.

Thrash metalová minulost Panthenolu, ze samotného počátku 90. let, lehce prosvítá třeba v nekompromisním vstupním sekaném kytarovém riffu titulky Mám pocit, až mám takový osobní pocit, že svůj život si máš jen užívat.

Klasika, lidovka, polka, rock i thrash? V podstatě všechno tam je, a proč ne?!? Hudební žánr jménem punk-rock byl vždy stylizován především svým textovým projevem, k němuž používal takřka jakýkoliv účinný hudební prostředek. A metalová kytarová vyhrávka v intru „Já nejsem“ mne přesvědčuje, že na svých vlastních hranicích nebude Panthenol při budoucím průchodu jiných žánrů rozhodně střílet. A pokud ano, pak jedině zdařilými hudebními šlehami.

Závěr alba je vrcholně „koncertní“: šlágrem desky je bezesporu nadmíru chytlavá a punkově stylová Viva Anarchy (na niž byl právem natočen poctivě destruktivní videoklip), na niž svou úderností a přímočarostí plynule navazuje Unie (když ji každej fuckuje), a vydařenou triádu zakončuje symptomatická „Svoboda“ Rebelie.

Děvčata chlapci, holky kluci, mám pocit, že tohle CD kráčí po smysluplné cestě. Proč? - Protože je hlavně o svobodě, a svoboda je největší hodnota na světě. A nejenom punkrock jako takový, ale taky rock-punk a taky PNTH to moc dobře ví.

Tady Dědek.

P.S.: Ehm ehm, hoši mi připadají zdravě „rozčílení“, takže se myslím můžeme těšit na třetí placku.

P.P.S.: Jé jé, holky kluci, tohle mi nedělejte. Tak já dopíšu recku, du normálně na toaletu, tam sedím, žbluňk, sedím, žbluňk, no tak si tam sedím, žbluňk, žbluňk a žbluňk, pobrukuju si Viva Anarchy (protože se toho kurwa nemůžu zbavit), pak šustí papér, žejo, postupně se teda zvednu, natáhnu si trenky, držím hubu a najednou... nevěřícně kouknu za sebe, a fakt: ten jezevčík v tý míse na mne štěká: VI-VA VI-VA VIVA ANARCHY!

Aneb máte pravdu – svět je prostě v hajzlu. ;-)

Odkazy:

Report z křtu CD: https://www.metal-line.cz/articles/rebelie-panthenolu-1221

Videoklip Viva Anarchy: https://www.metal-line.cz/articles/pisen-pro-tyto-dny-1172

Video z křestu CD: https://www.facebook.com/vaclav.divacky/videos/vb.1673687993/10209830195906269/