In memory-jam: 23.3. 2017 - Arakain, Kryptor, Fata Morgana - Brno, KC Semilasso

IN MEMORY-JAM

Slovní hříčka. In Memoriam, a taky In Memory-Džem. V paměti Džem, v paměti Jam, v paměti hudba všeliká. Loňským rokem náš redaktor Dědek prožíval dosti (ne)slušnou osobní i tvůrčí krizi, a málem to skončilo blbě. Dědek nechce jmenovat ty, kteří ho zachránili, protože by určitě na někoho zapomněl, nicméně Vy všichni víte, kdo jste u něho byli a kdož jste mu pomohli. 

Na památku Všem a na památku Všeho je tady první díl cyklu IN MEMORY-JAM: dosud nikdy nepublikovaný report z ARAKAINU. Byl to tehdá dvoj-koncert, dva dny po sobě, akusťák a elektrák, a jakožto Dědek jsem myslel,  že dopíšu i ten akustickej, leč bohužel se tak nikdy nestalo. 

Tož teda takřka po roce Vám aspoň tu elektrickou verzi v rámci projeku IN MEMORY-JAM právě přinášíme! 

P.S.: Třebaže jsem tam po těch měsících objevil určité překlepy a nepřesnosti, nezměnil jsem ani čárku, poněvadž do dějin se nezasahuje. Mějte se a užívejte – roky nezměníš! 

MILUJEŠ ARAKAIN? - ŠÁ-LA-LA-LA-LAJ!  

aneb

KDYŽ TĚ ŘEŽE THRASH  

Druhý, thrash metalový koncert / ARAKAIN, KRYPTOR, FATA MORGANA / čtvrtek 23. března 2017 / Brno, KC Semilasso

Tož to jsem tedá netušil, že když du na metalovej koncert do Semálu, že du vlastně do divadla. Aj stalo se. 

Jsa vyrosten na májovkách Vinnetoua a Old Shatterhanda, včetně románu Duch Llana Estacada, stejně netuším, co je vlastně Fata Morgana. Přízrak vody? Anebo přízrak něčeho strašně chtěného? - Jo, tak to by sedělo. Panč jsem chtěl strašně moc vidět FATU MORGANU, a přiznám se upřímně, hlavně kvůli ní jsem do Semálu vlastně šel.

A věru jsem se nespletl. Fata Morgana sice zářila bez svého geniálního zakladatele Daniela Šakala Švarce, takže v rámci autorského respektu nezněly black metalové skladby jako Čarodějnice (u Törru Posedlá), Vzpomínky na život anebo Calibos, nicméně celé semilassovské divadlo rozpumprlíkoval song typu Sexuální degustátor z CD Spalovač mrtvol Léta Páně 2003 (mimochodem á la booklet, ten obrácenej kříž na tom zpustlým židovským hřbitově, tak to je fakt fór na druhou!). 

No a sakum prdum ono divadlo! „Prokletý pohled satanovy říše / přicházíš a není návratu / znásilníš dívenku, znetvoříš dítě / v krvavém rouše.“ 

V ruce frontmana Romana Hanzlíčka panenka, s níž si mohl dělat co chtěl, nicméně ačkoli jsem „figurantku“ panenku jaxi během produkce vyfotit nestihl, panna zůstala neporušená, pročež ji Vám přikládám zpětně na stole s merch, kam mi ji naprosto nádherně zařídila nádherná děvčata zde úřadující, a posléze kapela samotná – díky! Akorát nechápu, proč jsem nevyfotil ona krásná úřadující děvčata. Hmm, zřejmě jsem byl totálně oslněn jejich krásou. Tak holky, příště! Text již radši necituji... ;-)

Jenomže Fata Morgana nemá jenom desku z roku 2003, ale taky tu novou, laděnou á la Guillame Apollinaire či Roman Polanski, vyberte si, co chcete, totiž Devět bran. Parádní nahrávka z roku 2015, sršící energií a třeba i kompozicí Pavučina smrti, Kulhavej Jack či V prach se obrátíš, kterážto poslední měla veselý živý kontext, panč frontman se zeptal, co se s námi stane, až umřeme, když jeden lehce naložený člen odvětil: „Naloží mě do lihu!“ Hmm, akorát vypadal, že už ho ani nakládat nemusej. ;-))) 

Já teda nevím, Captain Morgan způsobuje mimořádné zážitky, leč Fata Morgana též. Jakousi nadstavbou obou desek byla relativně nová píseň, jež je ovšem slyšitelná třeba na BZ, a sice Dr. Mengele. Ano, zde se odehrálo opravdové divadlo, zahrnující unikátní metalovou operaci, ÚD (rozuměno Ústřední Divadlo) nejmenuji, kdy po skončení teatrální vizuální senace muselo být všem totálně plastické, že Dr. Mengele byl NeDr. Mongole (viz pro fajnšmekry teda fakt sprostá fotogalerka, a to určitě nebylo po desáté hodině, checht). 

Fata Morgana, pro mne osobně vynikající zážitek, koupil jsem obě CD (Švarcovo už doma mám od Kolaříka – UGR Records), díky vstřícnosti hostesek a kapely vyfotil zmrvenou chudák panenku, a šel to krásné metalové znásilnění vykropit škopkem. 
Věčný průvodce kryptami. Jak se asi jmenuje? Že by KRYPTOR?!? Ano, pravda, bývaly osmdesáté časy, že když kapela nekončila svým názvem na „-tor“, byla vyřízená. A to už vůbec nemluvím o tom, co způsobil brněnskej Root, kterej nenapadlo nic jinýho než ten pražskej název Törr otočit. 

Kryptor otočil celej svět vstupní kládou Justiční omyl, s kterýmžto vyzněním písně velice dobře korespondoval i slogan „Né, to se nemělo stát“. 

Jasný, někomu může chybět Marcel Pípa Novotný, ale celkově to v Semálu s Michalem Parohem Roháčkem nebylo moc znát: narvaný kulturní těleso aplaudovalo po každým sadořezu, užívalo si slogan za sloganem a bohužel se potvrdilo to, co nechceme: že není rozhodující, kdy kde hraje jaká kapela, ale kdy kde je jaká reklama. Poněvadž Kryptor král v Brně za poslední dobu několikrát, ale absolutně majestátní návštěvu měl až v totálně po celým Brně plakátovaným Semálu. A že by taky trošku Arakain? ;-) 

Markýz de Sade odhalil Klášterní tajemství a Brno se kymácelo ani nevím jak. Starý thrash metalový časy proudily přítomným prostorem i přítomnými dušemi, Černý vrány lítaly nad rozbujelými hlavami a brněnská hercna rumplovala nadevše. Co chcete do prdele víc? 

Jo, chcete víc. Kryptor se totiž svou živou produkcí neomezuje pouze na svůj nejslavnější debut (Septical Anaesthesia), ale rýpe i do svých dalších kreatur, jako třeba Time 4 Crime (vzorek jménem Hooligans) anebo z CD United & Live (Ty jsi moje domina). A nejenom to, prostě přijďte na koncert! 

Proč? Protože Rychlost vítězí! Ale pouze dokud žijem... Ve svých vzpomínkách mám třeba Želešice 1992 anebo čerstvou emtřináctku. „Ale dokud žijem, rychlost vítězí!“ Semilasso vítězí! Kryptor vítězí! BRNO vítězí!  

Basák Filip Robovski (dnes Phill Bass von Kryptor) udával tempo nejenom pár vstupním volným poukázkám WEBSHARE, jakožto sponzora akce (nedávno mi psala neteř, jak skvěle to funguje a že moc děkuje!), ale i kecům mezi řezačkama a sekačkama etc. 

Semilasso přijalo Kryptor po létech naprosto parádně, byla to show a aplaus a slavnost brutálního thrash metalu, krev stříkala, kosti lítaly, mozky čpěly z hlavy, oči se smažily a pyje a pysky se spolu romanticky líbaly. THRAAAAAAASH!!!

Kryptor, stejně jako Fata Morgana, má připravenej dost slušnej merchandise, stolek teda dost plnej, narvanej všelijakýma sadistickýma pičovinama a taky lidma, kerý dávaj palec hore – sadisti svých kešení! ;-))) Jo a pozor, unikátní historizující CD Best Of Fuck Off je prý těsně před doprodáním! 

Závěrečná představovačka s kytarovým Stanleyem i bicím Tomem Kočím nekončila, a já si uvědomil onu krásu, že ani Kryptor nekončí, ba že je věčný. Věčné mládí mé, věčné lásky mé, věčný Kryptor. Díky Vám, chlapci!   

Jedním slovem: ARAKAIN. Ještě jsem dohovoříval poslední slova s Philipem z Kryptoru, když se plným Semálem rozduněly basové figury jazzového Brna. Ono slovo jazz vskutku není překlep, poněvadž thrashová nakládačka Thrash The Trash začíná ďábelsky najazzlými motivy á la JazzFest Brno, aby nás za chvíli tato kompozice uvařila přinejmenším na hniličku. 

Svým způsobem se může zdát poněkud paradoxní, že leckteří fanoušci ještě stále zaměňují anglická slůvka „thrash“ a „trash“. Tahle báječná Brichtova slovní hříčka, Thrash The Trash, neznamená česky nic jiného než Zničte brak nebo krapet lidověji Řež šmejd, ježto „thrash“ je řezat, „trash“ je odpad a já jsem jáááááá! Jeden z davu, jeden z mnoha, to ve čtvrtek platilo naprosto doslova, jelikož k vyprodání celého sálu chyběla snad jenom ta uzavřená galerka.

Z dramaturgického hlediska byly první songy více než symbolické, neboť po úvodce TTT z TTT následovala úvodka ze Schizofrenie  – „Strážci času, strážci času, honorace“, tak pěl „honorární konzul“ Honza Toužimský, při kterémžto nářezu bylo nabíledni, vlastně noci, že jestli má jít někdo z kola dějin, tak Arakain to rozhodně jen tak hned nebude. 

Intim sprej čpí sírou – válka aneb není čas kopat hroby, tak Jdi a zabíjej! Ne! Skutečné generalissimo, i přes hyperbolicky provokativní imperativ v názvu slovutný protiválečný majstrštyk. 

Nevím, jestli už bylo po 22. hodině, ale bez ohledu na tuto skutečnost spustil Arakain svůj erotický thriller Šeherezád aneb dej mi úsměv ať mi napovíš, jestli z Tebe můžu trhat šaty. No zkrátka orientální trhák jako kráva. Sál byl zpocenej jak kluci po pátým čísle 

Thrashová Áčka však umějí dost dobře nejenom bouři vášní, alébrž též meteobouři, když blíží se večer a barometr klesá, raděj se připrav na krušnou noc. Tož raději jsme v krásné metalové pospolitosti prožívali nikoliv krušnou, ale příznačně rušnou noc, kdy můj tělesný barometr naopak stoupal až k dějinným výšinám přelomu 80. a 90. let, a bravurně nastavený zvuk i peprný lightpark jen umocňoval tenhle závratný dějepisný orgasmus. 

Kytary nemůžou pořád jenom řezat jak festival cirkulárek a Doxa taky nemůže ty svoje blány furt „deflorovat“, občas musí nastat i zklidnění, třeba v podobě magickýhoKamennýho anděla, který nikdy neodhalí své úplné tajemství (ten hrob co je čtvrtej zleva, jako bych odněkud znal), což je nadmíru dobře. A vy si najednou uvědomíte jednu sympatickou a symptomatickou skutečnost, že když Vám někdo tak hezky předcvičuje, pardon, předzpěvuje, umíte všechny texty v podstatě nazpaměť. 

Je zajímavé, jak se některé dávné pecky stávají po letech více a více aktuálními – třeba Teror! Arakain si Brichtovými ústy vůbec na prvních dvou deskách docela „liboval“ v kriminálních tématech, dále můžeme jmenovat kupříkladu písně Šakal anebo skvostnou Gilotinu, tolik proslavenou Velkou francouzskou revolucí, kdy tenhle ďábelský vynález svištěl hlava nehlava. Jo jo, i když nejste Danton ani Robespierre, radši nikdy kamarádovi neříkejte, že nemá koule, on na vás pak za to pošle kámošku gilotinu. Ovšem arakainovská Gilotina, to je doopravdy velká kamarádka. Sviiiiiiiiissssttt!!!

Účtenky EET mohly holky výčepní „psát“ hráběma, a současně přemýšlet o tom, jestli tuhletuhořkou myšlenku lidstvu nevnuknul náhodou nějakej Antikrist. Tady zrovna neplatí bohudík za hořké, v případě svěžího a čerstvého Radegastu výčepního i dvanáctky jsme si však po právu mohli říct, že život je hořký. Bohudík. 

Pojítkem mezi LP TTT a singly je určitě onen sedmipalec č. 1 z Jandovy edice Rockmapa, který obsahuje jak Amadea, jenž zmíněné elpíčko uzavírá, tak hymnu všech metalistů Proč?, jakési generační vyznání o právu mých vlastních omylů a možnosti zvolit, co mám rád, navíc navždy spojené s jedním z nejslavnějších domácích metalových pokřiků „Co je? Co je? Cojecojecoje?!?“. No co by bylo - thrash byl! 

A pakliže k tomu všemu připočtete ještě další vydařenou singlovku s megafláky Orion a Ku-klux-klan, plus přídavkovou závěrečnou řezanici Gla – di – á - tor, vyjde vám takřka kompletní vzorek vinylových začátků týhle metalový bandy, která se navěky zapsala do dějin čs. tvrdé hudby, a nejenom že zapsala, ona pořád „píše“! 

Ehm, ehm, když se projekt TTT + S konal poprvé, v brněnském Metru bohužel nezazněla jedna dle mého soudu z absolutně nejlepších skladeb, které kdy Arakain složil: Kolik bylo vás, pilotů, co jste dali život na oltář, za svůj i cizí stááááááát… 

Jen jsem strnule stál a tiše zpíval text 311. perutě spolu se zpěvákem, když jsem zachytil, že jednomu z fanoušků najednou nejprve z pravého a posléze i z levého oka vyhrkla slza. Stékala smutně jako prolitá krev RAF, a já se za celý ten nadmíru vydařený večer sám sebe ptal, kolik bylo vás, fanoušků, co jste dali tu noc na oltář, za svůj ARAKAIN…

Nebudu vás napínat: ten slzavý fanoušek jsem byl – možná nejenom - já. 

Tady Dědek.

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii