HRŮZA – POPOVÝ HITMAKER NATOČIL METALOVOU DESKU!
„Jak už říkal John Lennon, kluk si vezme kytaru, aby sbalil nějakou dívku. A já když se dostal ze zvláštního prostředí vojenského gymnázia ještě za minulého režimu, tak jsem šel znovu na vojnu jako záklaďák a v Turnově, kde jsem se narodil, byl první mimopražský rockový klub. Šel jsem tam a šla kolem krásná slečna a upadly jí přede mnou klíče. Já si říkal, že to je dost dobrá metoda. Ona dodnes říká, že to neudělala úmyslně. Její zvláštnost mimo to, že to byla moje první dívka, byla z Pardubic. A já šel jednou po Palackého ulici a tam visel na hudebních nástrojích inzerát, že přijmou baskytaristu do skupiny Anachronic. Tak jsem se přihlásil, vůbec jsem na basu neuměl, ale za 14 dní jsem se naučil základy a přestože jsem měl nevhodné tričko – kluci jeli v takovém metalovém stylu a já měl takové hippísácké tričko – tak mě vzali a já pak s klukama hrál tři roky a byla to největší škola.“
(Z rozhovoru pro pardubice.rozhlas.cz)
Jak je ten svět malej … a metalovej svět velkej. Až tak velkej, že bychom v něm možná některé v soudobí slavné hitmakery vůbec nečekali. Jedním z nich je i…
Jeho masmediální příběh zná snad skoro každý: vstup do velkého hudebního světa megahitem Zejtra mám, skladatelský šlágr Voda živá pro Anetu Langerovou, vtíravá úvodní znělka „Evo!“ ze seriálu Vyprávěj, dramatická hudba pro stejně dramatický film Lidice, a rovněž životní drama po události v ostravské Stodolní ulici. Skupiny? Ready Kirken, Kapela Hrůzy anebo taky… metalový Anachronic. Což je ovšem žánrově zcela odlišný příběh – mimo jiné příběh „sluneční“, vlastně přesněji řečeno Sluneční příběh, i když odpovídající song na albu nese variantní název Příběh slunce.
Sluneční příběh se totiž jmenuje druhá deska pardubické metalové kapely Anachronic; jenomže zatímco na svůj thrashový debut z roku 1993 „Lame Gart And…“ kluci vydavatele našli (stala se jím známá firma BEST I.A. Petra Jandy), u druhé, ač výrazně melodičtější nahrávky Sluneční příběh již vydavatelské slunce bohužel nevysvitlo, a to i přesto, že – měřeno parametrem dějinných paradoxů – jej na rozdíl od prvotiny nazpíval a na baskytaru nahrál nikdo jiný než dnešní masmediálně známý zpěvák a kytarista MICHAL HRŮZA.
V profilu na csfd.cz se o něm mj. píše:
„S vypůjčeným kufrem a 500 Kč v kapse přijíždí v srpnu 1993 do Pardubic. V Pardubicích je v té době plno začínajících kapel. Michal Hrůza reaguje na jeden z inzerátů, a to skupiny ANACHRONIC, která hledala baskytaristu, i když na basu dříve moc nehrál. ANACHRONIC byla kapela inspirující se hudbou VOIVOD, SLAYER apod. Michal je kapelou přijat a získává mnohé zkušenosti. V ANACHRONIC hrál kromě Vládi Hauka, Pavla Herynka a Mirka Maršíka také Vladimír Brett, který svým přístupem Michala zásadně ovlivnil při psaní jeho pozdějších textů. Brettova „škola“ osobních textů Michalovi zůstala v podstatě dodnes. Na začátku r. 1994 Michal vystřídal Vláďu Hauka za mikrofonem. Kapela nahrála druhou desku s pracovním názvem SLUNEČNÍ PŘÍBĚH, která sice měla pozitivní odezvu u hudebních publicistů, ale nenašel se nikdo, kdo by ji vydal. To pochopitelně vedlo k pozvolnému konci.“
Záznam Slunečního příběhu se naštěstí neztratil a v současné době je dostupný alespoň na YouTube, kde se ovšem z kvalitativního hlediska také určitě neztratí; a komu by se případně nelíbil po hudební stránce, jistě jej ocení „alespoň“ jako sběratelskou lahůdku.
Protože Michal Hrůza mohl o nějaký čas později pět „zejtra mám, zejtra mám“…, ale „včera měl“ svou největší školu - metalový Anachronic.
„Vrazil jsem hlavou do slunce / plaval jsem v plazmě / a pak už jsem to asi nebyl ani já…“ (z textu Příběh slunce).
Zdraví Dědek.
https://pardubice.rozhlas.cz/Jak se Michal Hrůza za 14 dnů naučil na basu a přihlásil se na inzerát
https://www.ireport.cz/Zapomenuté české kapely - Anachronic
Anachronic: Sluneční příběh, 1994 (Full Album):
Komentáře