Dedikace:
Tento profil jest věnován Anetce a Peterovi.

Jak jsme slíbili v reportu z brněnského Metro Music Baru, přinášíme Vám nyní profil skupiny Ynnity.

Tahle brněnská skupina spatřilo světlo hard rockového světa počátkem roku 2006, avšak o co je její zjevení na zdejší hudební scéne čerstvější, o to je výraznější a možná i překvapivější, hovořím samozřejmě o překvapení intenzívně milém.

Co se týče hudebního stylu, naznačený výraz hard rock není úplně přesný. Skupina sama ve svém profilu na Bandzone definuje svůj žánr ve zkratce prostě jako rock, což pak upřesňuje na hard rock, koketující s alternativními a metalovými vlivy. Stěžejním poznávacím znamením je určitě výrazný ženský zpěv, a to jak bývá častým českým zvykem, v angličtině, od textařky Andrey Mallory Tulisové.

Po jistých personálních změnách se v průběhu roku 2007 složení kapely ustálilo na pětce


Tato sestava posléze na podzim 2007 ve známém bzeneckém studiu Shaark nahrává svoje debutové album, nazvané lehkou anglickou slovní hříčkou Quite Quiet Melody (Docela klidná melodie), což je hříčka na druhou, neboť Ynnity jsou nářez jako hrom.

Toto hudebně skvělé CD přineslo v květnu 2008, kdy vyšlo, na ploše zhruba 50 minut celkem 13 položek, z toho jedno v podstatě krátké intro a jedno o něco delší outro. Co k němu pár slovy říci? Jedna skladba lepší než druhá, album je velmi vyrovnané, dobře konzistentní, prostě drží moc hezky prohromadě. Songy jako City, Record Me, Dreamer atd atd. vyznívají výborně nejen na desce, ale sklízejí úspěchy i v živém provedení. Deska má velmi kvalitní zvuk, který umožňuje plný zážitek z nápadité, instrumentálně dokonale zvládnuté hudby. Taktéž úžasný zpěv Zdeňky Kotačkové pak z placky činí jednu z nejvýraznějších českých tvrdě rockových desek poslední doby.

Obal, s Mallory na titulu, je lehce erotický, kdy ovšem šikovně není tak říkajíc "vůbec nic vidět", vše dohnáno do krajnosti mimo jiné dráždivě červenou hřívou vlasů její majitelky a červenou kytarou.

Brzy se na tomto webu dočkáte i krapet opožděné recenze.

Zajímavostí určitě je, že bicí na desku zplodil Marek Fryčák, který již před jejím natáčením přestoupil do skupiny Root, avšak s ohledem na dobré vztahy se svou původní kapelou si na studio ještě udělal čas. Taky má v bookletu od Ynnity patřičné poděkování, píše se tam něco jako díky za "killer drums"... Jelikož však v tu dobu již nebyl členem bandu, v bookletu již jeho snímek nenajdete a kapela je na obsažených fotkách nucena prezentovat se jako pouhá čtveřice.
   
Náhradou za Fryčáka se v roce 2008 stává Peter, tedy bubeník Peter Hrnčirík (a je to tady... blíže v reportu z koncertu v brněnském Metru).  

Zejména v závěru roku 2008 Ynnity mohutně koncertují, ať už v rámci miniturné s Dogmou Art a Happy Death, anebo řadou dalších živých produkcí v Brně a okolí.   

V současné době Ynnity opět pilně vystupují a rovněž připravují nový hudební materiál.  

Bližší informace i hudební ukázky, které opravdu stojí za to, lze vstřebávat na těchto webech:

http://www.ynnity.com/
http://www.bandzone.cz/ynnity

Kapelu Ynnity včetně Petera zdraví Dědek.