Hej pane Regon: "Konstrukce vědomí" aneb hříšné rty historie

Recenze / skupina Regon / CD Dirty History / 12 skladeb - stopáž 50:13 / rok vydání 2018

LÉTOPODZIM 2018 je vskutku bohatý na nové moravské desky: Quadraginta vod Kernu, Reziduum Albandu, Soumrak Titaniku - pardon, Titánů, a třeba taky Dirty History Regonu.

Řezající, takřka speedmetalové struny, přesné buchary ocelových bicích, famózní, až takřka „mozartovská“ sóla, a zpěv zpěváka nad zpěváky; no co to kecám, spíše vlastně pod zpěváky, protože ho můžete slyšet, ale nemusíte jej vidět: unikátní moravská plodina, latinsky „jircus stepanicus“, to je zkrátka (opravdu ne zdlouha) prostě kus!

Á propos, pro každý projekt je potřeba motor, prostor a prostě jasná kubatura. Regon tuhle kubaturu získal, jenomže se nejmenuje kubatura, ale nátura „KUBÁTura“. Ano, je to právě bubeník Pavel Kubát z Rootu, který se rozhodl jít ke kořenům, a nikolivěk pouze ke kořenům Regonu, ale i ke „kořenům z Regonu“, totiž ke klukům, jako jsou bratři Jirka a Pavel Štěpánkové, Honza Kotas anebo Hans Jiříček, přičemž hosty radši nepočítám.

Již zmíněnou „Bonsaj“ jménem Jirka Štěpánek asi netřeba nikomu představovat, stačí si připomenout dobový článek v měsíčníku Melodie z vystoupení před Deep Purple, zajít na srandu Penzistoru anebo si přečíst třeba naše reporty (stačí zadat Regon nebo Penzistor). Jeho brácha Pavel, kterýho jsem nedávno uzřel i coby televizního redaktora, se tentokrát rozhodl upozadit, takže „pouze“ vokáluje (což ovšem není málo, panč v TV jenom „recitoval“), Honza Kotas, no to je moravská ikona „i bez kina“, a Hans Jiříček? Stále aktuální Véčko Motorbandu hovoří za vše, koneckonců a začátekzačátků, Máča by si do kapely žádnýho nýmanda nikdy nevzal. (O Pavlu Kubátovi jsem již hovořil, leč alespoň doplním, že bubnovat ve světoznámém jménu Root se taky každýmu BigBossovi nepodaří. :-)

Z produkce Regonu mám doma tři kousky (zcela v souladu s Encyclopaedií Metallum, což je jak známo taková metalová Wikipedie): Red Sonja, Hon na štěstí a Drahej špás. A teď už vlastně čtyři. A věřte věřte věřte, že Dirty History začíná přesně jako dějinná Red Sonja, přičemž zatímco Destrukce svědomí mne inspirovala k parafrázi prvního titulku tohoto článku, tak B 52 působí stejně šťavnatě jako proslulá E 55 (ejhle, kobra schlamstla bobra).

Z prvotního regonovského počinu na desce dále najdeme Chuť moci anebo Hej pane králi, u nějž už ovšem není potřeba onen pověstný dodatek „(komisím)“. Tedy né že by komise z naší „moudré“ člověčí společnosti vymizely, to ne, ale aspoň kapely nemusejí absolvovat povinné přehrávky, aby mohly hrát. A to není z pohledu muziky málo, fakt fakt fakt ne.

Jak tady tak v noci píšu tuhle recku, občas si odbíhám načepovat pivko a očkem sleduju tenis, protože větší pitchovinu jsem v tý týví nad ránem nenašel. A četl jsem „layer“ cup, správně „laver“ cup. I pod vlivem nadmíru muzikálního Regonu jsem si říkal, jestli by se ten turnaj neměl jmenovat spíše „slayer“, tj. zabijáckej cup. No necup to!

Narkoman většinou nemívá Srdce z kamene, taky proto je narkoman. Zejména druhá jmenovaná dáma, ze sólové dílny Hanse Jiříčka, je totálně bombastická balada, která i přes svých přeplněných šest minut ani chvilku nenudí. Aj kamoš, který se u mne včera stavil na škopek (mlsal 5,9 % Desperados) najednou poté co usrkl, ztichl, nastražil ušiska a řek’: „Ty vole, to je dobrý!“ No zkrátka a dobře, Hansi, umíš! A umíš to dobře.

Písničky z roku 1988 – 1991? Jak stále aktuální, když v roce 1991 odešel do hudebních oblak nejlepší rockový zpěvák všech dosavadních světových dob, rtuťovitý Pan Freddie Mercury. Regon nám předkládá dobový song HIV positive, o tom, že spousta lidí už umřela. A Freddie? On přece neumřel, on kurnik žije.

A dryjáky nekončí: kdo nezná Brno, může název Bitva na Žlutém Kopci vstřebat špatně. Je a není to cosi jako Bitva na Bílé hoře – Žlutý kopec je v Brně synonymum pro onkologické centrum. Nedávno tam umřel můj bývalý spolužák z gymnázia... Šílená skutečnost, šílená skladba, šílený text.

Toreador není toreador, to je tore-adorace poctivýho tvrdýho rocku, adorace hard & heavy, adorace rytmiky i melodiky, adorace skvělýho pocitu z toho, když někdo dělá neco pocitově i poctivě zároveň. Jasná hitovka, šlágr jak Brno.

Rozhodně nebudu prozrazovat, co se skrývá na dně „instrumentálky J“ jménem Mezilidská propast, ale rozhodně prozradím, že bonusem této desky je cover Progresu Rty jsou schránka čekání (album Změna!).

DIRTY HISTORY. Famózní hymna Maestra Edwina Salase (R.I.P.) zní tady v Brně nad nedělním ránem, kdy dopisuju...kdy dopisuju? - - - Kdy si pomyslně dopisuju s Regonem a kdy existují rty, jež jsou dirty. Rty...Dirty...DiRTY... Hříšné rty... Hříšné rty history. A jestli má v sobě něco progres, Progres, pak jedinou pravdu: že tyhlety rty byly fakt ve schránce čekání X let.

V televizi skončil tenis a započal orientační běh, šest hodin ráno a ejhle – rozhovor s Pavlem Kubátem !!! (místopis bohužel Hradec Králové). Nicméně, jsem si jist, že i náš Pavel Kubát se orientuje velmi dobře ;-)

Všechny skladby totiž disponují perfektním zvukem, kdy si užijete jak hutný a přitom čitelný sound kytar, včetně rozletu tónů nebeských kytarových sól, tak například smělou razanci bicích, no a tak všelijak - chápejte, to se prostě nedá psat, to se musí poslouchat!

Krásný digipack, který když celý rozložíte (křídly rozletíte), máte v ruce leporelo. Booklet, to není booklet, to je regulérní KNIHA, kniha historie, textů, snímků - prostě taková nejen zbýšovská kronika. Napočítal jsem skoro 50 stran (normostran ovšem víc), a to opravdu není málo. A pokud se od mých studentských dob nic nezměnilo, tak 50 normostránek je regulérní diplomová práce. J

Navíc mne jakožto kancelářskou krysu móóóc potěšilo, že titulním symbolem obalu se stal šanon. Šanon, spis, prostě desky se šňůrkama, který rozvážete a teď se to na vás vyvalí. Nerozvažujte, rozvažte, vlastně né že jako časem rozvažte, ale jako že hnedka rozvažte!

Tož som nerozvažoval, rozvázal a hněď sa to na mňa vyvalilo. A stejně jako v prvním titulku, i teď trochu znásilním pátý pád:

Jen tak dál, pane král!

Tady Dědek.

P.S.: Mimochodem, jestli to nevíte, o téhle placce ví i Bureš! J