GOLD MEDAL FOR GOLD METAL aneb TITANIC JE PAŠÁK

Recenze / CD TITANIC: Jihlava 1987 / rok vydání: 2024

Měl jsem jakési koncepty, jak tuhle recku začnu, otevřel jsem v noci okno a pivo, a myslel, že ta husí kůže mi naskočí z toho chladu z okna z venku. Ne, naskočila mi z tohodle cédéčka a Kam se schovám. 

No před tímhle geniálním počinem se neschovám vůbec nikam, a to právě proto, že to není žádnej Break do neznáma a že to je Král Fair Play.

(Ne)tradiční metalový hodokvas? Ne, já tuhle radost fakt neSimuluju, když slyším geniální, takřka operní zpěv Zdeňka Černého, na záznamu fantasticky slyšitelnou basu Milana Hanáka, no a taky ten „zbytek“ v podobě napjatých trafostrun Míry Horňáka a proslulých dobových bucharů Slávka Frice. Héj hej!

Vlastně se jednalo o poctivě udělanou „Iron Maiden“ tehdejšího socialistického východního bloku, s pruhovanýma i koženýma gaťama (Krabat by přidal i fialový) na věru ikonickém snímku z dobového plakoše od Waltera Nováka - kdo dostal onen nápad dát tohle na titulku CD, ten by zasloužil taktéž Gold Medal.

Výborně oživenej zvuk, booklet s mraveništěm historických ČB fotek a libým příběhem z pera původce nahrávky Radka Vajgelta. No já asi nejsem já či co. :-)

S koupí týhle placky nepodstupujete řádný riziko, jenom bacha, můžete být pro tzv. spořádanou část společnosti trochu Vošklivej, a tak budete muset holt na Metalovej svátek pozvat někoho jinýho – třeba Titanic. Zní to možná nadneseně, ale přepište dějiny – je tady konečně oficiální vydání jedné z nejdůležitějších live nahrávek vývoje československého heavy metalu 80. let.

Je nadmíru interesantní, jak se na palubě Titaniku dokáží potkat Vokno a dveře, až si říkám, že když jsem tam nebyl (rozuměno na Titanicu a v Jihlavě), Co jsem to zač. 

Dokonalá souhra všech natěšených muzikantů tasí Eso Herz, po němž se jmenuje také celé slavné demo kapely (o jeho souvislostech blíže příště), aby tato posléze důstojně deklarovala, že Emil není Parazit, ale reggae pašák s pořádným Make-upem – takže hotovej Playboy!

Po částečném důkazu, že ani originálním zpěvem se blány ještě neprotrhnou, hraje Heavy Metal ráno v šest, tož koukám na hodiny, kolik že to vlastně všehomír počítá: 4:28? – No tak to jsou hodiny na prd, vždyť má být přece šest! :-)

No jo, a pak nastoupí páni sólisti, snad rovnou z „filharmónyje“! Známé firmy: Fric, Horňák, Hanák – znamenám si vás! Nejen Beethovenova acceptovská Elizabeth či Mozartovo Rondo Alla Turca protne „ČERNÝ“ jihlavský amfík, a nezlobte, až půjdete po cestě domů!

Co psat víc, když už není slov? - Tento záznam je v podstatě dokonalý, až na jednu jedinou malinkatou věcičku – jedna píseň totiž chybí – aneb jak zpíval můj taťka: „Nikdy se nevrátí / pohádka mládí / ze všech pohádek / ta nejhezčí…“

P.S.: Ale co už - takhle duní krása, která se nikdy nepotopí.

Tady Dědek, čas 5:07.