Doublerecenze: SHAARK: Hybrid War /2024/ Smile Music Records

HYBRID WAR ENSEMBLE aneb Umění zabijáckého žraloka (ART OF SLAYER SHAARK)

Recenze / CD SHAARK: Hybrid War / stopáž cca 43 minut / Smile Music Records 2024 / Distribuce Warner Music Czech Republic s.r.o.

Jakožto hlavní titulek jsem nemohl zvolit nic jiného než slovní hříčku v podobě spojení názvu desky a úvodní skladby ze slavné slayerovské Seasons In The Abyss – protože tahle deska Shaarku je prostě tak trochu hybridní nejen kvůli (ne)smyslu hybridní války, ale též kvůli hudebnímu spojení, kdy hlavní je samozřejmě zabijácký žralok, leč přítomen je (a zcela záměrně) rovněž Pán jménem Slayer. Toto hybridní spojení má ovšem na rozdíl od hybridních vozů jednu velkou výhodu, a sice že napájecí stanice je v každé domácnosti v podobě CD přehrávačů.

Comicsově naladěný obal nasvědčuje tomu, že tahle muzika nebude žádná sranda. Thrash = řež. Shaark má ovšem prostě chování řeznickýho psa, protože sice dopředu varoval promosinglem, ale to bylo málo – prostě jsem netušil, že tahle thrashová „polka“ mi až tak vyrazí dech (aneb o psovi s vyraženým dechem, jak by řekl klasik).

Obrazy Slayer jsou jasné, stejně jako Obraz Doriana Graye (Oscar Wilde nevěří vlastním nebeským uším), který jsem na gymplu zhltl za dva studijní dny. Působivé intro - tohle nahrál Shaark? :-) - plynule přechází v téže kytarové akordy, deska šlape neuvěřitelným způsobem, strhující thrashové riffy (střední tempo je špikované solidními vypalovačkami – no vždyť jsem psal, že polka :-), parádní rytmika, nápaditá kytarová sóla, a o čem jsou texty, to je jasné jak ze samotného názvu desky, tak i z pojmenování jednotlivých songů (The Emperor of Evil, The Right To Kill, Love Your Tyrant či titulní Hybrid War). Nicméně když už doba není dobrá, tak ať je aspoň hudba dobrá! A to věru je.

(Chtěl jsem se textům věnovat více, leč drobné písmo v bookletu to mému vetchému zraku nedovolilo, a lupa se bohužel spolu s CD neprodává. I přesto jsem však cosi přečetl, např. u The Right To Kill („How Many People I Can Kill?“) vidíme příznačně aktuální slovo „slay“: „You Slay Women, Kids And The Old“, u Doriana silný refrén „Iʼm Your Dorian Gray“ anebo Apocrypha obsahuje hned dvě kontextuální slovní hříčky najednou (Putin a Abyss): „Tied And Put in Devilʼs Abyss“… a slovní hříčkou je pivopitelně i dále použité slovo Master :-).

Chtělo by se snad říct, old school thrash? No já bych klidně vypustil onen přívlastek old school, protože jinej thrash než old school není thrash (tak, a to jsem si možná u leckoho zavařil, ale dobře mi tak v tý slovní řeži).

Po hudební stránce, jak album začíná, tak také končí – v závěrečném songu č. 11: Apocrypha…35 Years After zní zcela záměrně slavný kytarový motiv trojky z Abyssu – ze Spirit In Black (částečně též z War Ensemble, poněvadž i Slayer občas „vykrádal“ sám sebe), patřičně instrumentálně rozvíjený - hustýýýýý. A tématicky „špiritus v černým“ bohužel na jednu zemi taky dost sedí…

Rozevírám digipack se dvěma křídly (letitý symbol pentagramu získává svůj nový význam, neboť svými cípy střílí do všech pěti členů ansámblu), jedno z nich je kapsa a v něm se ukrývá 8-stránkový booklet. Při poslechu této „klidné“ muziky to působí dojmem, že ona leporela digipacku těmi svými pomyslnými křídly mávají… 

Vážení čtenáři, tohle je nelítostný hudební útok země – voda – vzduch, aneb když na naší thrashovou zemi žralok roztáhne křídla.

Tady Dědek.

https://www.metal-line.cz/articles/nova-deska-shaark-na-obzoru-3368

Jak to vidí Medyed:

Surový nekompromisní nátěr, kde není místo pro další krášlící prostředky. Dostávám přesně to, co očekávám – příval strhující energie, nabroušených riffů a razantní rytmiky. „Deathonation“ nebyl žádný čajíček pro batolata, ale „Hybrid War“ si myslím jde ještě dál ve všech směrech. Marně pátrám, že bych se kdy pustil do recenze po pouhých třech posleších. Vlastně jsem měl jasno už po tom prvním, pouze jsem chtěl mít jistotu, že hladina adrenalinu opět neklesne na klidové hodnoty stejně rychle, jak vyletěla nahoru.

Neklesá náčelníku, neklesá! Děje se přesně obrácený scénář, skladby teprve po usazení se v uších dostávají ten správný odpich a drtivý tlak. „Hybrid War“ je ve své přímočarosti a s ohledem na syrové a agresivní pojetí velmi pestré a promakané album, i když to nemusí být zcela patrné pro thrash metalem staré školy nedočteného posluchače. S tou starou školou to ovšem nevidím úplně doslova, je totiž podstatně řízlá hutným zvukem a valivými postupy z konce devadesátých let a zabroušená břitvou hard core. Právě vyvážený poměr všech složek nakonec tvoří výslednou trhavinu s vlastnostmi, kterou by SHAARK mohli závidět i v Semtíně.

„Hybrid War“ nevyklusává, nýbrž se důrazně valí vpřed a nehraje podstatnou roli, jestli zrovna přichází ke slovu střední tempo nebo nekompromisní thrashový nájezd. Po dramatickém orchestrálním intru vypukne nelítostná bitva „The Emperor Of Evil“, jasný vzkaz všem, co se obdivují chorým mozkům diktátorů (vizuál připojujeme) a teroristických organizací. Zlo je vždycky zlo, jakkoliv úspěšně se tváří jako esence dobra a prostředník ráje na zemi. Nádherná old school řežba nese název „Dorian“, ve spojení s moderní produkcí má klasická osmdesátková forma ukrutnou sílu – tak to mám rád, k smrti rád! SHAARK mají ve středním tempu neméně energie jako ve vyšším tempu. „Love Your Tyrant“ je jako úder palice na kovadlinu (zkuste tam nechat prsty, prostě nebudou), vedle koňské dávky energie se dere do popředí strhující atmosféra, která možná není tak zpočátku cítit, ovšem postupně roste do krásy. Kobercový nálet v přímém přenosu „Right To Kill“ jde až na dřeň, ultimátní direkt mezi oči a vyřešeno, bez debat nejdivočejší orkán na desce střídá šlapavá skoro až punkovka „Soccer Swamp“, hitovka jako čuně domácí – nic složitého, ale o to silnější účinek. Závěr je nekompromisní a nakopávající, trojice „Evil Servant“, ukrutný groove „Gears Of War“ a závěrečné peklo „Apocrypha: 35 Yeras After“ nezná dojezd do cíle na neutrál z kopce. Zde se jede nadoraz do posledního metru a brzdí se až pár set metrů za cílovou čárou. Nemusím snad připomínat, kdo přivedl na svět originální verzi závěrečného songu. Starší vědí a mladším to jistě rádi ozřejmí.

Jdu si vytahat šrapnely z těla, nahodit klouby zpět a pak jedeme další kolo. „Shaark Attack“!!!