Dereš - 2CD Na panské (2016)

DEREŠ ROZHODNĚ NEBĚŽÍ „POSLEDNÝ ZÁVOD“

aneb

NOVÝ ŽIVOT. S ENERGIOU!

Recenze / 2CD DEREŠ: Na panské / Vydavatelství Mapmusic 2016

Pro slovenskou tvrdě rockovou muziku si nesu slabost už od roku 1988, kdy jsem z hor psal domů rodičům, ať mi koupí „to LP Tublatanky“. Pravda už tehdy zvítězila a Žeravé znamenie osudu mne totálně sežehlo. A tak jsem postupně objevoval i další vzorky geniální tvrdé muziky tehdejšího Československa zpoza hranic: Metalinda, Gladiator, Hematit, Makar Čudra, Krakatit, Slovakia, Striga, a ...

V dobách, kdy slovenskému hard rocku a metalu vládly zejména kolosy jménem Tublatanka a Metalinda, jedno jméno nemělo nikdy zapadnout. Jméno, které možná doplatilo na menší přízeň dobového osudu, na menší podíl štěstí, ale které je podepsáno pod metalovými šlágry kvalitativně zcela srovnatelnými s těmi slovenskými největšími. DEREŠ.

Skupina Dereš právě vydala 2CD, kdy jeden kotouček představuje sbírku starých nahrávek z let 1988 – 2009, zatímco druhá plastovka je debutové (!) album; ano, debut po třiceti letech, je to tak a ne jinak!

Derešáci sice na majestátní vlně přelomu 80. a 90. let nestihli ani jeden oficiální singl, ale zato natočili bravurní videoklip, a taky několik nevydaných studiových nahrávek. Nevydaných? No vlastně vydaných, právě teď! Příšerný důkaz, příšerný dokument, že i vynikající kapela může dojít žádoucího mediálního účinku až X let od doby svého vzniku.

Šlágr Na panské znal asi každý poctivý fanoušek heavy metalu, tahle hitovka řezala přelom osmdesátek a devadesátek jako texaský masakr motorovou pilou, a třebaže ve své době nebyla zcela náležitě doceněna, dodnes se jedná o geniální vzorek slovenského heavy metalového protestsongu, o vzorek vzpoury proti vrchnosti, o poctivou člověčí rebelii na jánošíkovské téma, která nikdy nezemře. „Páni baróni, nechcem žiť tak!“ Vynikající melodická linka zpěvu, famózní řízné kytary, dunivá rytmika a nádherný metalový vokál! Tož sa vpred dereš! ;-)

(Mimochodem, pokud cit. nahrávky vlastníte, všimněte si prosím aranžérských i textových odlišností v původní i následné verzi z roku 2000 – kupříkladu „valašku“ potkáte jenom jednou!).

Jenomže kdyby vydání kotoučku stálo pouze na jediné zonce, bylo by to málo. A tak si můžete vychutnávat i mnoho dalších laskonek v podobě svižného (jak jinak) Posledného závodu, a to dokonce ve dvou verzích, jak původní z roku 1989 i o dvacet let starší. (Celkem pak vzácné převzácné 4 nahrávky z metalově bohatého roku 1989.)

Úchvatně melancholická balada Pocta Marcovi Polovi si nijak nezadá s největšími ploužáky Tublatanky či Metalindy. Navíc se jedná o ploužák v podstatě doslova, protože si představte, jak se tak nějak ploužíte tou lodí, a hledáte a hledáte... A když jsme u těch ploužáků, Andy z roku 1993 je opět mimořádný vzorek, skoro čítanková ukázka, jak se má udělat správná, byť řízná lyrika. Zkuste si to takhle pustit v noci, jako teď třeba já, zaposlouchat se a – a pokud nepustíte slzičku, tak pustíte aspoň do kalhot ;-).

V roce 2000 Dereš deklaroval jednu z nejlepších slovních hříček, s jakou jsem se kdy setkal – vydal svůj první oficiální singl Na panské / Na ženské. Tož tímhle se docela slušně bavím, protože obdobný jiný jazykový unikát si z dějin čs. metalu zkrátka nevybavuji. No a jenom pro úplnost, samozřejmě že skladba Na ženské na vydaném CD nechybí. Chilližto už jenom zbývá, abyste na ženské nechyběli ani Vy ;-).

Nový život z roku 2003 je pořádnej řízek usmaženej v prskajícím oleji pánve melodického hard rocku, dobrý koření, magický bylinky, pískavice řecký seno, pepř a tak, až se to fakt good usmaží a pak se to kouše a chutná jedna „radgooodst“!

Jak jsem již naznačil v případě songu Posledný závod, cédéčko nám přináší vybrané skladby v různých historických verzích, což má za následek možnost unikátního posluchačského srovnání. Naprostým hrdinským majstrštykem kotoučku je zařazení songu Zlatý vek na samotný úvod nahrávky hned ve dvou variantách po sobě, nejprve živá verze z roku 1988 z Martina a následně o rok pozdější opusovská studiovka z Divadla hudby. A věřte mi, sám jsem se tohoto dvojího počinu bál, ale nepůsobí to vůbec rušivě, naopak!

Hmmm, a písní Zlatý vek se plynule přesouváme ke druhému kotoučku, a sice k novému CD. Novému a debutovému. Jak šílené s ohledem na skutečnost, že kapela vznikla Léta Slovenského Páně 1986!

Zlatý vek totiž nacházíme v úplně jiné, třetí verzi na samotném počátku nového CD, které tak dostává takřka vědeckou podobu komparativní studie hudebních kompozic slovenského heavy metalu, a celkem si nedokážu představit diplomovou práci na toto téma, která by trojí unikát Zlatého veku nezmínila.

Nový kotouček ale přináší pochopitelně především nové zonky, kdy už druhá Zostaň s ňou Vás musí zaujmout svou svěží polohou, kombinující řízný kytarový riff s lyrickou plochou a hlavně s chytlavým rockovým refrénem. Hit jako hrom? Asi jo!

Jenomže to by člověk mohl říct v podstatě o všech kompozicích debutové placky, aby tak Žil čo to dá. Každá má svůj půvab, svoji specifickou náladu i aranž (viz třeba chvályhodná basová figura v Túžbe), svoji hard rockovou sílu a dopad. Příjemně překvapí rokenrolovobluesrockový Sen, přeslechnout nelze jednoznačně hitový refrén v Nezúfaj.

Ačkoli většina skladeb je z nového období, na své si tak trochu přijdou i pamětníci. Kromě již zmíněného Zlatého veku totiž nové kolečko obsahuje i dvě další starší, byť přearanžované skladby, a sice sedmičku Strácam a jedenáctku Svedomie. Což bych ovšem se přiznám nevěděl, pokud bych se nezeptal. ;-) A tak dochází k nezamýšlenému, leč pěknému úkazu, že každá šestice nového CD (celkem tedy 12 počinků) začíná jedním postarším flákem, a jako bonus navrch ještě jeden další.

Zajímavý nápad je text Správy z domova, vč. zahrnutého recitativu, magicky působí balada Zastav to (upozorňuji, že zejména tato se otvírá postupně, ale jakmile se Vám definitivně otevře, tak Vás definitivně vcucne; ehm, asi taky nevečeřela, Adéla jedna).

Víno s kaviarom? Já jsem teda nikdy víno ani kaviár nemusel, pro mne osobně by se skladba měla jmenovat Pivo s tlačenkou - což by byl hit jak od Alkeholu! - ale je fakt, že písnička je to moc pěkná mejdanová (akorát ty samply uprostřed bych vynechal, ale pokud mají znamenat, co mi v žaludku natropí za neplechu právě ono nečekané víno s kaviárem, tož potom jo ;-).   

Závěrečná Energia jen dokumentuje dějinnou situaci skupiny Dereš v roce 2016: „Už mám energiu znovu žiť!“ anebo „Novú silu v sebe mám“.  Jo jo, „stačí si veriť“.

8-stránkový booklet 2CD má v sobě všechny potřebné faktografické údaje včetně historie skupiny a včetně dedikace zesnulému členovi kapely, kytaristovi Vlado Šešerovi. Jediné, co se do knížečky nevešlo, jsou texty (na některých se podílel i někdejší dvorní textař Tublatanky Martin Sarvaš, jiné znají zase přítomnost Miro Juriky, jenž byl totálně podepsán pod totálním comebackem Teamu s CD Mam na teba chut :-). Nepřítomnost textů mne osobně mrzí, ale zase na druhou stranu chápu, že by se všemi texty kotouček nadbytečně prodražil.

Zvuk jak starých, tak nových nahrávek je super – je dobře plný, přitom čitelný a hravě podporující vyznění výborných muzikálních nápadů. Zde žádný problém.

A vlastně vůbec nikde žádný problém, kromě toho, jak „pozdě“  toto dvojcédéčko vychází. Jenomže všechno zlé je vlastně vždy k něčemu dobré. A stejně tak i zde – tím, že ono debutové CD vychází tak strašně pozdě, dokazuje dvojí věc: ohledně starších nahrávek skutečnost tu, že absolutně nijak nezestárly, a ohledně nových nahrávek, že absolutně nezestárla skupina Dereš. Což v době, kdy neúprosně stárneme úplně všichni, rozhodně stojí za zmínku.

Protože tohle CD si můžou koupit jak fanoušci tuzemské hard and heavy muziky, tak i všichni milovníci sběratelských lahůdek.

2CD Dereš. Bereš? - Já jo.

Tady Brno a Dědek.

P.S.: Kontrolní otázka: Máte za bránou sekeru? Může se hodit i dneska ;-)

facebook.com/deresband/
deres.sk/