Dědské "vzPOMNÍKY" - Příběh prvý
Příští rok – 2021 - to bude 30 let, kdy jsme na gymplu založili metalovou kapelku Christoffer. A já se rozhodl k tomuto výročí sepsat nějaký ty historky. O hudbu už ani tolik nejde, navíc si ji můžete poslechnout na Bandzone, kam jsme před lety umístili naše příšerně krásné demonahrávky (viz odkaz níže), ale srandy jsme zažili dost. Nebude to chronologicky, poněvadž tak přesně to už nedokážu - bude to napřeskáčku, leč proč si po těch letech znovu nezaskotačit? - Nazval jsem to slovní hříčkou „vzPOMNÍKY“, tj. pomníky vzpomínek, a kdož chce, může se teď k oněm „vzpomníkům“ vydat s námi na výlet.
Příběh prvý: JAK JSME TO PILI? JAK JSME TOPILI!
Psal se rok 1992 nebo tři, zkoušeli jsme v garáži ve Slatině, takřka naproti dnešnímu celnímu úřadu, a brzy objevili, že ještě více než celní úřad je zajímavější blízká hospoda U Vedrů.
Byli jsme mladí, a věděli, že k nám pivo ladí, a naše hrdla hladí. A když kytary ladí - třebaže nám vždycky úplně neladily, panč nikdo z nás neměl ladičku - tak jsme se vždycky po zkoušce dobře naladili u Vedrů na pivu. Čili Vám dnes povím, jak jsme to pili. Nebo jak jsme topili?
Zajímavostí té hospůdky v 90. letech totiž bylo, že tam existovala standardní kamna, taková ta fakt klasická, kam můžete příkládat dříví nebo brikety či co; pod nimi bezpečnostní plech, vedle lopata. Zkrátka něco jako u nás na chatě v Řečkovicích v dobách, kdy sousloví „na chatu“ znamenalo opravdu, že jedu na chatu, a nikoliv, že jedu na četu.
Jednou jsme v zimě se slatinskou partiou zasedli právě ke stolu vedle těchto kamen. Vrchní, aniž by se ptal (bylo nám cca 16), donesl automaticky pivo. Sepsal čárky a zahlásil: „Chlapi, když tady sedíte tak vedle, občas tam přiložte, jó?“
A my jsme přikládali a přikládali, nicméně nejenom do kamen, ale i do sebe, až nám začalo být horko nikolivěk pouze ze sálajících útrob topení, leč taktéž z narůstajícího lístku. Někoho sice později napadlo spodní část lístku utrhnout, ale střízlivější jedinci logicky namítali, že by tento nápad mohl být příliš nápadný.
Marně jsme se při placení snažili uplatnit jak množstevní slevu, tak compensatio voluntaria za neustálé příkládání (zde rozuměno do kamen), pan vrchní byl neoblomný. Naši kytaristi sice svoje nástroje zastavit nemuseli, leč pingl byl trošku rozjívený z toho, že nedostal žádný pořádný tringelt (na nějž jsme už neměli), a ve tváři se mu z toho všeho zračilo nepřiměřené horko.
Inu, někdo to rád horké? – Někdo to rád hořké! Aneb jak jsme topili? - Jak jsme to pili!
Tady Dědek.
https://bandzone.cz/christoffer
Komentáře