DĚDKOVY (Z)PAMĚTI – DÍL 02: JAK JSEM SE POPRVÉ POTKAL S BLACK METALEM

Jó, to byly časy, kdy Vlasta ještě sral do plínek (sorry, nosil bedny) a Ota hrál s Törrem „pouhej“ heavy metal. Psal se nějakej socialistickej rok tuším 1979, ale ten rok není až tak důležitej, důležitý je, že to byl začátek prosince a chodil Mikuláš. A taky anděl, ale hlavně dost nechutnej čert.

Mně bylo zhruba 4 roky nebo kolik, ale něco tak nechutného jsem do té doby snad ještě neviděl (a to jsem se už mockrát viděl v zrcadle). Ten (ne)tvor ani nemusel dělat hudry hudry, úplně stačilo, že byl zmalovanej jak Big Boss po návštěvě pekla, resp. lépe řečeno jako černoch po půl století v Africe.

Vůbec nevadilo, že nechrastil řetězem, i bez toho byl jak utrženej ze řetězu a chrčel jak Cronos při záchvatu černýho kašle. Opravdu ohavná black metalová příšera, kterou ve svých vzpomínkách vidím dodnes, v našem tehdejším bytě na Obránců míru, nicméně já byl v tu chvíli spíš jenom obránce sebe sama, a tak jsem vzal nohy na ramena (málem jsem napsal rohy na ramena, což by bylo pro onu chvíli věru stylové, že) a statečně lidsky jsem prchl do obývacího pokoje, kde jsem měl takovou důmyslnou skrýš za gaučem, která měřila cca 30 cm šířky, a tudíž jsem měl jistotu, že se do ní vejdu pouze já (čert byl přeci jen z toho prostopášného pekla výrazně tlustší).

Marně mi posléze rodiče sdělovali, že čert se už dávno odpotácel za jinými hříšníky, já trpělivě setrvával ve svém libém úkrytu a z hlediska plynutí času si myslel cosi o věčnosti. Dokonce se domnívám, že jsem tam za tím gaučem zadržel i kakání, ale no to víte, v tomhle mladým věku je člověk prostě jedno velký střevo.

Tak vidíte, a i když píšu, že se mně chtělo kadit, tak jsem se z toho čerta stejně neposral.

Ale musím říct, že to byla i v těch relativně čerstvých čtyřech letech pekelná fuška.

Tady Dědek.    

TÖRR: Inferno Nocturno – mj. úvodní symbolická skladba ČERT MĚ VEM: