DĚDKOVY (Z)PAMĚTI – DÍL 01

Vážení přátelé, dovoluji si upozornit, že tento pořad je s hvězdičkou – tj. pro ty, kteří si nepamatují rok mého narození (1975 – buďte v klidu, ani já si ho úplně přesně nepamatuji), to byl symbol Československé televize označující, že následující pořad není vhodný pro děti (a mládež). :-)

Prapodivný sál kdesi, všechno ponuré a divné. Neidentifikovatelné postavy se motají kolem dokola a kde nic tu nic, jenom křik, bolest a strach. Až najednou…

…až najednou se ozývá strašný řev, ten nejbrutálnější řev, jaký můžete v životě vůbec zažít. Řeže vás do morku kostí, řeže vás do duše, a vy v tu chvíli vůbec netušíte, že to je řev, že to je ten nejstrašnější řev, který jste kdy v životě uslyšeli, a že veškerý další řev, který možná (možná možná možná) kdy v životě uslyšíte, nebude už nikdy tak strašný jako ten, který jste si právě vytrpěli. Řev, na který nikdy, ale vůbec nikdy nezapomenete – řev, na který nejde zapomenout, právě proto, že si na něj nejde vzpomenout.

Všude plno krve, všechno stříká, všichni řvou.

Postavy se v místnosti míhají, všichni mají ruce poddané krvi, té nenasytné krvi, která když jenom trochu může, tak prýští ven, stříká ven z těch cév, tepen a žil, aby nám ukázala, kdo je tady na světě pánem, aby nám ukázala, že když ona nebude, tak máme prostě jasnou červenou. Ta krev se drsně stýká s řevem, je to docela příkrý horor, barva na prstech i na tělech, a policie daleko předaleko. Nikdo tu krev neumývá, na to není čas, řeže se dál i v zakrvavených pařátech – prostě a jednoduše krvavá práce!

Tak takhle vypadá smrt…?

Laserový paprsek slunce řízl oknem do močálu naditého krví a osvětlil největší tajemství života.

Jó, takhle nějak jsem se v porodnici na brněnském Obilním trhu narodil do metalovýho světa. 

Á propos, co jsem to psal na začátku – že tento pořad není vhodný pro děti? Jak paradoxní – porod není vhodný pro děti. :-)

Tady Dědek.

Ilustrativní videoklip: TÖRR – MADE IN HELL