CO SE V PÁTEK UPEKLO NA STARÉ PEKÁRNĚ aneb NÁŠ JÉGR PEČE KOUSKY!!!

Report / Tom Jegr and Gang / pátek 27. srpna 2021 / Brno, Stará Pekárna

Tož když jsem minulej pátek šel v podstatě kousek od slavnýho brněnskýho „ROHLÍKU“, s patřičně uvědomělým uvědoměním, že blues rocker, ten tvrdej CHLEBA má, a těše se na pořádně roztočenej  KOLÁČ poctivý muziky, bylo jasný, že nemířím nikam jinam než … na Starou PEKÁRNU!

Asi každému muzice se trochu věnujícímu fanouškovi známa jest šlágrovka (tedy nikoliv „jégrovka“) od Nadi Urbánkové Můj Vilém peče housky. Tak jsem to jen ve špetce parafrázoval na titulek tohoto reportu, neboť Náš Jégr peče kousky, a že jsou to kousky pořádně vypečený!

Zatímco nejmenované hlavní středoevropské město má v sobě uloženy české korunovační klenoty, k jejichž zhlédnutí potřebujete otevřít sedm zámků, Brno má (ne)jeden hudební klenot, v tomto případě Toma Jegra, k jehož zhlédnutí vám stačí otevřít jediný zámek – koupit vstupenku za 150 korun. Což je docela praktické, tahle jedinečnost, panč nemusíte nikde shánět ani probošta, natož primátora, stačí natrefit na moc milou paní uvaděčku, jež si ve volné chvíli čte knihu Den, kdy jsem se naučil žít. – (Mno, to by si asi beze škody mohl přečíst každý z nás.)

Koneckonců, na citovaný hudební klenot se přišli podívat i další bardi dobrý brněnský muziky, například Radim Zelina alias Radimec (bez Old Horses) anebo Martin Kudla Kudlička, a musím říct, že jim to krásně stálo, pevně nohama na tý pekárenský zemi, když jsem je zrovna fotil. Hoši, děkujem!     

CO VIDno - že je ten blues rock opravdu nebezpečně nakažlivý, to se ukázalo hned se vstupní petardou Je to nebezpečný (ofiko Blíženec, hádejte proč) ze stejnojmenné Jégrovy placky z roku 2013. Je to šílený, kolik je to už let, skoro dekáda, kdy se to křtilo v Metru. A když už zmiňuju tu placku, tak si takřka každej tejden (že by Zlej tejden, Tome, vzpomínáš na Rockmapu?) v Bílovické pekárně na Kobližné kupuju česnekovou placku, což se myslím do Starý Pekárny taky hodí.

O dva roky později se stala unikátní věc: unikátní nejenom tím, že Tom vydal naráz hned 2 CD, ale též v jeho prvních drážkách propojil Gang s písničkami své dřívější kapely Charlie The Bomber, takže i na Staré Pekárně se hrály „bombery“ typu Nositel řádů a vin nebo Prošvihlý lhůty - „Ještě jedn(o)u! - Já vím, stále je to „jenom půl“ toho Charlieho, ale lepší půl než vůl.

Mimochodem, ten vůl jsem byl já, neb se mi ne chtěně, ale nechtěně podařil po skončení koncertu vskutku nejapný vtip, když jsem se rozhodl uspořádat anketu, jakým informačním kanálem se kdo o tomto koncertu dozvěděl, přičemž svým již vetchým zrakem jsem nevstřebal, že se táži též přímo jednoho člena ansámblu. Inu, zpětně mi to připadá věru vtipné, ptát se přímo člena kapely, jak se o koncertu dozvěděl, nicméně na místě samém jsem přemýšlel spíš o tom, kdo je fakt větší kozel, jestli ten točenej pšeničnej (a výbornej!), anebo já :-). I když, zase na druhou stranu, největší umění je zasmát se sám sobě, poněvadž tohle se mi fakt – aspektem možná náplně koláčů či buchet – tohle se mi fakt „povidlo“.  

Největší umění nám ovšem v týhle kultovní Pekárně předvedl Tom Jegr & Gang. Třebaže svatební koláčky už byly (ahoj, Pat!), na Starý Pekárně se roztočil koláč dobrý muziky a každý si z něj mohl uzobnout právě ten kousek, který je pro něj nejsladší. Třeba já osobně jsem si jako třešničku na dortu utrhl svou milovanou Starou 19, což je fakt megamrda jak Brno, to není zákusek, to není Malakov – to je cikánskej Kalašnikov!

Kudy kam – další totální laskonka, zejména kdysi v Metru a s kouřama a Tom hlásil, že má novýho bubeníka a to nebyl tehdy nikdo jinej než živel Kusák… dnes má Jégr jinou kapelu, taky moc dobrou, jen se ještě musíme poznat, a to i přesto, že jsem to už pravda trochu načal – viz výše. No jo, už tam není sluníčko Maňák (přiznám se, že mi moc chybíš, Hynku!), kterej ovšem hraje zase někde jinde, in concreto s Danou Fitz & Go! A tak holt jde život furt dál…

Tož Go, jojo, pojďme dál. Naprosto symptomatický byl pro Starou Pekárnu Kainarův Můj kabát, protože se tam zpívá „těstem jó těstem“. Gang to sice hraje prakticky kdekoli, ovšem na Pekárnu se to myslím obzvlášť hodilo, tedy rozuměno „na zádech blázen napsáno má / těstem jó těstem“. A když Gang pohne Kainarem, tak i Čas pohne skálou. Vzniká pouze otázka, jestli těch devět natržených kapes znamená u Kainara (či snad u Toma…) totéž jako Devět bran u Apollinairea… :-)

Slavná a nezapomenutelná Kamenka (bigbítový Bože, Duck baru můj), řízná Operace… a též řízný zvuk, který zajišťoval zvukař v malé cucani (čti kukani a viz fotogalerie), krásný baby neboli – jak jinak v Pekárně, než nadejchaný buchty, muzika, již známe z prověřených placek, zkrátka poctivej koláč dobrý muziky, to byl páteční Gang, kterej je naštěstí na rozdíl od jiných, ve světě působících, mírumilovný, neboť do nás střílí jenom pecky plný hudby, plný akordů, plný not.

A kdo tomu aspoň trošku rozumí, ten ví, že noty jsou – tedy rozuměno hned po zbraních ženských – vlastně ty největší zbraně na světě.

Ahoj, text + foto Dědek. 

P.S.: Závěrem ještě obrovské poděkování personálu klubu v čele s milou paní vrchní, jenž mi ochotně nechala ve vlastní elektrárně dobít moje baterky, tedy rozuměno nikoliv ty životní, jež jsme si na místě dobili všichni, ale fakt ty elektrický, do foťáku, bez nichž bych asi nenafotil vůbec nic, přičemž ovšem zbývá otázka, jestli by to při kvalitě mého snímkování nebylo nakonec lepší. :-)  

P.P.S.: Přídavek jako takový samozřejmě byl, protože návštěva byla skvělá; sice mne mrzí, že jsem si nevyřval přídavek v podobě „Bobku v zatáčce“, což je oficiálně skladba s názvem Koukám nějak to nejde, ale vysvětluji si to subjektivně tím, že se prostě bobek do pekárny nehodí, ježto on se přece nepeče - on přece kvasí…

Fotogalerie

Zobrazit celou galerii