ČEKÁNÍ NA … PATRIKA (1988)

Nebojte, tahle glosa nebude o čekání na Godota, ani o čekání na konec světové korona-morové krize, což by mohlo dopadnout stejně jako onen známý fotovtip se čtyřmi kostrami u stolu jakožto čtyřmi ženami čekajícími na dokonalého muže.

Zeptám se ale, kolik znáte Patriků? Já třeba herce Patricka Schwayzeho, fotbalistu Patrika Bergera anebo přímo z metalu Patricka Mameliho z holandských Pestilence. Osobně neznám žádného, což ale není zase až tak důležité, protože ten Patrik, o „němž“ bude dále řeč, byl stejně vymyšlenej.

Hudebních filmů s tvrdší tuzemskou muzikou zase tolik nenajdeme, o to větší jsou však vzácností a pokaždé i muzikálním zážitkem, ať už se jedná o počin kvalitnější či méně. Na samotném metalovém piedestalu zřejmě spočívá – z hudebního hlediska - kultovní Horká kaše (Vitacit s Lucií Bílou; unikátní je též soundtrack), kterou ze socialistických dob doplňují kupříkladu se zpěvačkou Petrou Janů dva filmy Koncert (+ skupina Bumerang) a Můj hříšný muž (Žentour a Golem), v jednom z dílů Malého pitavalu z velkého města se mihne Miki Volek, v Kam, pánové, kam jdete zní Tango, s hudbou Pražského výběru zaujme Hledám dům holubí anebo již postsocialistický Pražákům, těm je hej. Z porevolučních počinů stojí za hudební pozornost Revival nebo Muzzikanti, stejně tak cizokrajný horor Hostel, relativně tvrdě zní Fontána pre Zuzanu 2 (obdobně jako dřívější Rabaka). V seriálu Dlouhá míle zpívá Láďa Křížek při závěrečných titulcích stejnojmennou ne-metalovou zonku, která ovšem vyšla na jednom z nejprodávanějších tuzemských metalových alb všech dob (Zlatej chlapec). Širší souvislost s význačnými metalovými muzikanty mají Piko (Dan Horyna – Vitacit, Merlin) či Burácení (Tomáš Hájíček – Krucipüsk).

Dnes bych Vám chtěl ovšem připomenout jeden z dalších filmů, v nichž zní rocková i metalová muzika – je jím z roku 1988 Čekání na Patrika režiséra Petra Tučka (více známého svým debutem Copak je to za vojáka, v TV každoročně reprízovaným). Po scénáristické stránce se sice nejedná o nic zvláštního, film je ovšem interesantní jednak hereckým obsazením (Miroslava Pleštilová, Monika Kvasničková, Jiří Pomeje, Karel Roden, David Matásek, Alois Švehlík…), dále plejádou bosatých nožiček polonahých děvčátek a hudebními vzorky řady českých a moravských beatových skupin, jak jsou tyto pouze obecně uvedeny v úvodních titulcích, a konkrétně vyjmenovány, i když s chybami, až v popiscích závěrečných.

Poměrně nesourodý výběr kapel rozličného ražení skoro nemá obdoby: Ratataplán, Laura a její tygři, Turbo, Panika, Oceán, Výběr… Tango je zde jmenováno podle svého hlavního protagonisty jenom jako „Imrich“ a Pavel Vítek nebo Citron chybí úplně. Přitom právě zkrácená píseň skupiny Citron se zpěvákem Láďou Křížkem Zase dál z alba Radegast (mj. dle hlasování posluchačů rozhlasového pořadu Posloucháte Větrník skladba roku 1988) celý film vlastně uvádí, neboť zní na samotném začátku při vstupních titulcích, doprovázenými sveřepými muzikálovými obrazy á la Cats. A roztomilý

je taktéž jeden z dalších úvodních záběrů, kdy za zvuků řízného songu Tatrman od pražského Výběru je záběr na „odrostlé chlapce“ z místní dechovky. Inu, už v roce 1988 se dalo předpokládat, že i Kocáb bude jednou starý…

Takže filmový Patrik je sice dočista fiktivní, jelikož si ho jako svého kluka vymyslela jedna z učnic, aby měla ostatním holkám na teenagerovsky choulostivé téma co odpovídat, nicméně užitá hudba je věru skutečná, takže film určitě stojí za připomenutí, a klidně i za první zhlédnutí v případě zejména té mladší generace.

Ta už dnes, v době internetu, sice některé hlášky nebude ke studiu sexuálních otázek potřebovat, ovšem ti dříve narození mohli film chápat i jako včasné po(na)učení před nástrahami pozdějšího života – viz použitý termín nymfomanka; bohužel, výmluvnou definici od skupiny Kabát, s názvem Má jí motorovou, film Čekání na Patrika ještě neobsahoval…

Zdraví Dědek.

www.csfd.cz/film/9142-cekani-na-patrika