ČAS SE ROZLIL JAK NIL… ROZHOVOR S JAROSLAVEM ALBERTEM KRONKEM

Karménský Sumbur a hudební čaroděj JAROSLAV ALBERT KRONEK říká v magickém rozhovoru pro náš web tohle:

KERN? NĚCO JAKO NÁŠIVKA NA DŽÍNOVÉ BUNDĚ. JE TAM FURT! BUNDA SEPRANÁ, ROZPÁRANÁ, UŽ JI ANI DNESKA NEVOBLÍKNEŠ, ALE MRKNEŠ NA TO NAŠITÝ LOGO A DO VOČÍ TI HRKNOU SLZY

aneb

ČAS SE ROZLIL JAK NIL…

ROZHOVOR S JAROSLAVEM ALBERTEM KRONKEM

Původně jsem zamýšlel, že tento rozhovor bude mít tradiční perex. Ale nebude, protože bych to akorát pokazil. Ten rozhovor je silný sám o sobě, že nepotřebuje nic víc. Jaroslave Alberte Kronku, děkujeme moc, a Vy, čtenáři, užijte si to.

Ahoj, Alberte.

Náš druhý dějinný rozhovor začneme poněkud netradičně. Nebudou to totiž 3 otázky, ale předestřu ti 3 jména, a Ty mi k nim něco řekneš.

KAREL KRYL

LIBOR MACHATA

JAROSLAV ALBERT KRONEK

Zdar Petře!

KAREL KRYL –

• uslyšel jsem jej v pubertě v srpnu 1968. Jeho písniček jsem se bál!! Neměl jsem rád jeho interpretační urputnost a tehdy pro mne neuchopitelnost textů. I když „Bratříčku“ mě přivádělo k slzám. A taky ta rozladěná kytara. A jeho opuštěnost. Řízené střely jeho protestsongů. Nechtěl jsem se je učit. Skřípaly mi v uších a v srdci. Viděl jsem jenom tmu. Takový smutno mi zůstalo dodnes.

LIBOR MACHATA –

• nějak jsme se potkali. Pak jsme se chtěli potkávat častěji. Nějak jsme si rozuměli. Byl chytrej, sečtělej, muzikální a hrál na basu. Tvořitel. Měl, a má to dodnes, fůru nápadů, fůru alternativ. Nebál se improvizovat. Vše s humorem. Nad věcí. Hódně pracovitej. Až moc. Pro mě v tomhle příkladnej. A zodpovědnej, až mě to sere.

JAROSLAV ALBERT KRONEK –

• kámoš stejně starej jako já. V mládí mušketýr, partyzán a pak indián. Kordy, samopaly a luky a šípy. Všechno vlastní výroba. Pak kytara, moped Stadion a pionýrský vedoucí. Volejbal, badminton a potápění. Taky škola, holky a muzika. V kolektivu oblíben. Manželství, děti, rodina, vojna, práce, bigbít. Hudební soubory. Dobrý, lepší, nejlepší. Věrnost všemu. Dodnes.

A s tím kámošem stejně starým jako JAK teď uděláme rozhovor:

Kterou písničku od Mekyho máš nejraději?

Čo bolí, to prebolííí...!

V jaké tónině bys dneska zazpíval „Andulko šafářova“?

Tehdy, v pěti letech, jsem si stoupl na první stupínek schodiště na hradlo a „Andulku“ jsem dal z placu ad libitum a - a capella. V čem to bylo jsem neřešil. Dneska bych si musel vyzkoušet v čem „to“ dát, aby zpěv byl příjemný a snesitelný pro mne i pro případné posluchače. Asi v G! No, šafářovic Andulku jsem si nezazpíval přes 60 let….

Před časem jsem Ti poslal rozhlasové nahrávky ze 70. let, kdyžs působil (nejen) v AUS VN. Co na to teď po X letech říkáš, která se Ti líbí nejvíc, která Tě bere? Jednu, kdy neporušuji smlouvu, tady v rámci rozhovoru zpřístupním. Mozaiku z ostravského studia.

Ten konec 70. let byl pro mne nabitý velmi ostrými zkušenostmi. Jak AUS VN v Praze – zpívání a natáčení s velkým jazzovým orchestrem, ale i spolupráce zprvu s nenápadnými muzikanty, spolubojovníky z AUSu, Janem Volným (gt) a Ivanem Kožušníkem (bs), kteří mě dovlekli do ostravského rádia. Otextoval jsem „Mozaiku“ a právě tam jsme ji natočili jako trvalku. Poměrně těžká věc, ale mě to dost bralo, sound a ta fantastická banda muzikusů. Dnes nad tím kroutím palicí. Chacha, čistej hlásek….

Poznámka: Omlouváme se, oproti původnímu předpokladu jsme nakonec z právních ůvodů museli od zveřejnění skladby ustoupit, věc se ještě pokusíme řešit.

PROČ jsi nastoupil do Kernu?

Protože to osud tak chtěl. Na vystoupení Traileru ve Střelicích v roce 1980 za mnou přišel Jirka Obzina (KERN) a nabídl mi možnost poslechnout si tuhle smečku, případně si s nimi zazpívat. Šel jsem na zkoušku do jídelny v Mosilaně. Smrděla tam spálená cibulka a nadzvedávaly se vixlajvantový ubrusy na stolech, když chlapci uhodili do strun. To byla bouře, kterou jsem doposud jako muzikant neznal. Strčil jsem ruku do nabídnutého rukávu…. Strčil jsem hlavu heavy chomoutu.

Ohledně stěžejní písně Blízko nás jsi řekl, že Tě napadla jednou po koncertě, pokud se nepletu, tak ve sprše :-). Řekni mi k tomu víc, prosím. Co to bylo, kdy to bylo, jak to bylo. Ptám se Tě za hodně fans.

Po nějaký ratata tancovačce jsem přijel hodně po půlnoci domů, vlezl do sprchy a při mydlení mi v hlavě duněl R.J. Dio a Holy Diver (!) A do toho  rytmu tub-tudu, tub-tudu ze mě vypadlo to štastné – „Dlouhá noc je před tebou a fantastický rej….Tak jsem si ten nápadíček našeptal do kazeťáku Panasonic, pak ve středu zkouška…. a po „Černým kocourovi“ byla druhá původní pecka na světě. Píseň, která nejenom mně změnila život…

RONNIE JAMES DIO: Holy Diver:

Jak ses díval na odchody letitých členů, tj. Slávka Karáska a Tonyho Vodičky? Bylo Ti to jedno?

Bohužel ano. Já se vůbec nestaral o organizační věci. Když něco zaskřípalo, v jinak dobře namazaným stroji, řešil to bleskově Karlos. Jak co řekl, tak to bylo. Já se vezl na vedlejší vlně. Změnám v souboru docházelo, personálie jsem respektoval a ustál. Vždyť kolem mne prosvištěl Dunovský, Goliš, Franta Šír, Jirka Obzina. Pak si to přihrčel živá střela Machata, důležitý byl Miloš Morávek, a to nejen svým pojetím kytary, ale tím, že nás vtáhl do profesionálního levelu; kde se vzal tu se vzal Horňák, po nehodě v Pacově vypadl Karlos a nastoupil ztepilý Víťa Franěk a za čas taky Kugler. A čas se rozlil jak Nil…

Co pro Tebe vlastně, z pohledu zpátky, znamená KERN?

Něco jako nášivka na džínové bundě. Je tam furt! Bunda sepraná, rozpáraná, už ji ani dneska nevoblíkneš, ale mrkneš na to našitý logo a do vočí ti hrknou slzy. Asi tak.

Ad turné THE PAST. Nemrzelo Tě, že jste na rozdíl od ostatních měli v rámci turné SOUBOJ REBELŮ jen půlhodinku?

Ani né! Já měl trochu fédry, abych ty vykopávky uzpíval, neboť jsem tomu tlakovýmu zpěvu přeci jen trochu u ALBANDu odvykl. Moc nás ale bavilo být v tý sympatický společnosti, s fantastickým ozvučením a scénou, neuvěřitelnýma fanouškama. Co štace to kotel. Kotel super guláše, po kterým ti ale zatraceně rychle vyhládne…

Jak vlastně vzpomínáš na Radima Pařízka? A na Citron...

Já v dobrým. Myslím, že i celý KERN v různých časech. Točili jsme u něj dvě alba. Koncertně jsme se ale s CITRONem míjeli. Mimo SOUBOJ REBELŮ jsme toho vlastně spolu ani moc nenakecali ani nevypili…

A HRUBIN? Proč takový zvláštní název. Prosím, vysvětli mi to.

HRUBIN bylo takový moje vysněný rokenrolový děcko. Trochu za to mohl SOUBOJ REBELŮ. Říkal jsem si, když zase někdy něco podobnýho přijde, tak ten tajemnej soubor co bude hrát „jako KERN“ bude po česku. Inspirací mi byl trochu pražskej NERUDA. Super dvojsmysl. Tak jsem si říkal: NEZVAL to je hezký ale měkkčí, HALAS – dobrý ale taky ne, pak čumim na Špalíček veršů a pohádek a ejhle František Hrubín. Jo!! A udělám to ještě hrubší – HRUBIN. Tvrdej jak NERUDA. Kapela křemen….

ALBAND. Uspokojuje Tě? Pořád dobrý?

Ano. Víc neprozradím.

Jardo Alberte Kronku, z hudebního hlediska sis asi splnil sny. Dosáhls fantastických met. Kluk ze Zastávky prodával desetitisíce nosičů, plnil televize, vyhrával soutěže, byl na absolutním vrcholu. Co ještě chceš v životě zažít, prožít, požít?

Víš, zas tak moc toho nebylo. Ale byl to můj fajnovej život. Teď jsem fotr a děda. Teda, dědek na baterky, páč mám doma tři kytary, dvě komba, jednu efektovou elektrárnu, 37 trsátek a pět sad použitých strun Elixír 12-53, v hlavě plno bigbítu a vnoučata nehlídám. Teď jsem 3 roky házel nápady do šuplete a nic pořádnýho a novýho nenapsal a soubor nenacvičil. Do toho přišly nemoci rodičů, nemoci moje a kolegů, trochu toho covidu, nějaký jizvy. Je nejvyšší čas vzít tu velkou štětku, se kterou maluju stropy v baráku, a na silnici načmárat hódně tlustou čáru za tímto strašným rokem!! I ta naše malá hudbička je životabudič, s ní se dá dobře světem trajdat! Tramtadadá…

A úplně poslední otázka, na kterou odpověz, jestli chceš: Co pro Tebe znamená Ivana?

V jazyce karménských Sumburů to znamená „neodpářeš“. Něco jako ta nášivka na džínsce. Dáma tohoto jména byla mojí velkou láskou, mojí ženou, matkou našich synů. Jeden chybný krok a už se nevrátila domů. Vnučka Ivanka je krásná slečna. Píše tajemné příběhy, hraje na ukulele a chce být psycholožkou. Svojí nepoznané babičce dělá u památníčku kamínkové srdíčko.

Alberte, s poděkováním a úctou Dědek.

úvodní foto: Rockpalace.cz

Video KERN: Blízko nás – Zlatá deska 1988: