BLÍZKO KOLEJÍ : VEČÍREK YESTERDAY
Report / Alband, The Bugles (Beatles Revival) / čtvrtek 10. září, od 17 hodin / Brno – Bohunice, OC Kalinka
Netušil jsem , že ten bohunickej plac je tak blízko vod šaliny. Krása! Když Michal Prokop v roce 1984 nazpíval Kolej Yesterday, zpíval tam „To bejvávaly na kolejích časy / když ráno začal večírek“... Tož odtud onen titulek; leč nejenom odtud, protože onen titul je vícesmyslný. „Někdo dal dvacet, někdo stovku...“ Což taky sedí, panč dvacet jsme dali za jediný pivo (sic! – Krakonoš nebo Svijany).
Mimochodem, to by tak člověk řekl, že celá ta bohunická městská část je prosáklá LSD. Pardon, oprava, LSU – aneb LUDĚK SAVANA URBÁNEK, muzikant a rétor, cosi jako Démosthenés. A když nehraje, tak mluví. Což se prokázalo právě v Bohunicích. Třeba u Kronka měl dobrej fór o obchodu pro sklerotiky, kde dostaneš, na co si vzpomeneš...ale jak to bylo dál, to už fakt nevím, ha ha ha.
Už předem (a z určitého pohledu i zadem) se tam motalo pár členů Albandu. Mno, motalo. Někteří návstěvníci se motali až po koncertě, abych je tedy příliš nekompromitoval.
Místní plakát prý dopředu hlásal cosi jako „písničky nejen od skupiny Kern“ – tuto info mám samozřejmě od pomocné stráže VB.
Nicméně úspěch byl dopředu jasný, neboť na schodech pod pódiem se motalo tolik lidí, až se třeba někdo neudržel a hlesl „Uhni“. Ovšem ono vlastně nebylo kam. Anebo například dopředu, směrem k totální ikoně moravské metalové lidové písničky, panu Jaroslavu Albertu Kronkovi? – Hmm, asi ano.
Alband je sice velice hezké, leč rovněž velmi toporné těleso,
které se poměrně těžko přizpůsobuje aerodynamickému tunelu a velmi těžko vzlétá ze své skuliny ven. Za sebou mohlo mít ne dvě, ale třeba už čtyři desky, jen kdyby frontman chtěl. A neobstojí ani argument, že kvalitu je třeba mít nad kvantitou, protože cca dalších X písní bylo dostatečně prověřeno publikem (Žena, Zabiju to prase, Tisíckrát...), případně pakliže ne prověřeno, tak aspoň prověřeno býti mohlo (Věštba cikánky).
ANO, Alband mi bohužel svou autoritářskou koncepcí trochu připomíná jedno nejmenované těleso politické. Má to jednu výhodu a jednu nevýhodu: všichni mu věří, protože je stabilní a vědí, co od něj čekat.
Je tam ovšem též jedna zásadní nevýhoda, a teď prosím hovořím o nevýhodě hudební: od tohoto geometrického kuželu nemůžete čekat příliš překvapení. Každý koncert novou skladbu? Nepřichází v úvahu. Sáhnout do hlubokých temnot minulosti – např. Nádraží svět? Nepřichází v úvahu. A když jiný člen přinese vskutku dobrou věc? Nepřichází v úvahu. On piedestal šéfa zůstává většinou neměnný, tedy dokud se nezvrhne režim.
Poslouchal i brněnskej Ukroš, co má pěst jak pancerfaust: „Zase pomalá!“ Chlapci, já bych teda zpozorněl.
Leč abych jenom neburcoval: Alband mne opravdu velice, a to příjemně překvapil songem Zapomenutí muži z „naší třetí desky“, což je docela zajímavý moment, minimálně z redaktorského hlediska. Třetí deska totiž logicky nemůže být od Albandu, když ten vydal desky jenom dvě. Takže je jasné, že se jedná o desku Kernu, ovšem Kronek to řekl s takovou samozřejmostí, že slovo Kern vůbec nepotřeboval. Fascinating, Mr. Kronek, I Love You – jsme dva kousky z bonboniér. Jeden kousek Kern a jeden Alband.
Brněnskej Ukroš: „Hmmm, zase pomalá!“ a začal si jemně mnout pěst.
Teď lehce odbočím - a víte, co je zvláštní? Že když jsem tu písničku Víckrát mi nevolej (která se samozřejmě nehrála, poněvadž kluci by ji už v životě nezahráli), slyšel poprvé ve svých cca 13 letech, tak jsem myslel, že se tam zpívá dva kousky z mongolfiér. Hmm, možná by neškodilo někdy vzlétnout...
Večírek u Bonhama, Knajpa u Indiána, Na sál, Trofeje, Paperback, Fernetový oči, rómské Absolutní sólo, a tak dál a dál a dál až: Jednou se vrátím? Jenom kdybys, Alberte, nelhal ... o to jde. A já Ti moc věřím.
Zbude ze měl půl, to je naprosto možná a pravdivá píseň každého partnerského vztahu, a vlastně každého vztahu bez rozdílu, totální megamrda, megahit, který kdyby byl podporován masmediáním producentem, tak si to dneska zpívaj i děti, který nám rostou, a aj Lucie by byla postrach jenom ulice. Ehm, projel malej kořeň na rachotící kolo(ž)brndě a já i „Arája“ jsme mysleli, že končí Alband a začíná thrash metal.
Vždycky když Kern končil svou šou platformou Blízko nás, litoval jsem, proč se tohleto nezahraje i na začátku, zkrátka aby to zaznělo krásně dvakrát, a hlavně aby bylo jasné, že domů se nepůjde už na startu.
Alband měl dnes jedinečnou šanci této dvojaké dokonalosti dosíci, neboť jak známo, ve vstupním songu Večírek se pěje slogan „Blízko nás“, aneb jakážto reminiscence na nejslavnější kronkovsko-machatovské údobí. A tentýž slogan, ovšem patřičně původní, mohl zaznít i na závěr, leč neúprosný čas to nedovolil. Blízko nás se prostě nehrálo. Lidi teda nadávali docela dost, nicméně nezmohli nic.
Ani já, když jsem předtím, stoje tam u OC Kalinka zařval, ať zahrají Kalinku... Improvizace holt hochům není příliš vlastní.
Brněnskej „Ukroš“ si přestal mnout pěst a začal řvát: „Já chcu Blízko nás, místo máš!“ a jeho pěst vypadala, že to myslí vážně. Chlapci, já bych teda do budoucna zpozorněl,a hlavně zrychlil – třeba že Franěk nosí aparát stejně i „strejdně“ pomalu jak Machata, to je na pováženou, to si ve svých letech nesmí vůbec dovolit!
Nastavení zvukového obrazu The Bugles trvalo tak dlouho, až 
se někteří jedinci zpili – pod hezký obraz. Do toho pořád žvanil Savana, a to dokonce natolik dlouho, že Vám o něm musím cosi povědět.
Kdož z Vás sledujete toto „prapodivné individuum“ dlouho, jistě víte, že jeho vlasová hříva připomínala dříve chlupatého psa Jonatána z Macha a Šebestové, zatímco nyní působí coby krátkosrstý jezevčík. Ovšem štěká mu to furt stejně, a nutno říct, že on se nespokojí s nějakými ubohými štěky.
Jeho fór že vedle otevřeli obchod pro sklerotiky, kde mají všechno, nač si vzpomeneš (viz výše), mi připomněl „onan“ internetový vtip, jež kdysi koloval mejlem, a zněl zhruba takto: Dne toho a toho se narodil doktor Alzheimer. Nikdy nezapomeneme!
Mimochodem, ostříhanej Savana vypadá jako herec Miroslav Vladyka, takže jej vídám pravidelně v televizi. Naštěstí nemluví, co ho napadne, ale co napadne scénáristu, cha cha.
Dost srandy, vážení hudební přátelé, tady začíná jít do tuhého, neboť tady se rodí „tvrdý rokenrol“! Tedy upřímně pravdy, z Bohunic je to do Liverpoolu fakt kousek, a tady se hrál jeden kousek za druhým a čtvrtý za třetím.
Zvučili fakt dlouho, až někteří lidičkové odešli a někteří zas přišli. Na stejdži sáčka, kravaty, kurwa, v tom se musí blbě hrát, to bych se zpotil aj na ... na kalhotách. Inu, klasika si žádá své. Přátelé, pozor, fanfáry, přicházejí THE BUGLES aneb Beatles Revival chilli trumpety! (Možná i proto dorazil famózní zpěvák Pepa Trumpeš.)
Křídla „It’s been a hard day’s night“ se rozlétla potemnělým bohunickým návrším, aby o to více vynikla magicky fialová světla na pódiátku před radnicí. Muzika, která byla dříve označovaná za rockovou, i když se evidentně jedná o „pouhý“, leč v(d)ěčný poprock, vládla ve velice dobré interpretaci Brnu a říkala, jak se dá hrát slušná nenáročná kompozice.
„Thrashové“ rychlovky se střídaly se světovými baladami á la Alband (Let It Be, Yesterday) a publikum působilo velice spokojeně: někdo napojen pivem za dvacku, nekdo dražším burčákem a všichni napojeni a spokojeni muzikou, která napojila a spojila svět. Inu, je to tak – ponorka v publiku rozhodně nehrozila, a ta žlutá kreslená (Yellow Submarine) už vůbec ne.
Do toho všeho se zase montoval řečnický montér Savana, bydlící nedaleko, a zjišťoval, kolik se toho o Beatles ví. No počkej, Ty bítlsáckej kulišáku, já Tě jednou vyzpovídám, kolik toho víš o Kernu!
Hey Jude, v zemích koruny české totálně proslavené Paní Martou Kubišovou a její megadeskou Songy a balady (nedávno znovuvydanou), plus porevolučním černým vinylovým singlem, hřmělo jak nálet Royal Air Force a hnalo slzy do očí, už tolik zkrápěných výborným místním ethanolem, v rozličných barevných podobách.
Zvuk super, diváctvo super, kapely super, občerstvení super, nezbývá než poděkovat městské části Brno-Bohunice, která má super nápady!
A co mne dostalo ještě víc než samotní Beatles, byl jeden seniorský taneční pár, jenž na závěr vystřihl takovou kreaci, že jsme jim museli s kamarády zatleskat. Ty kroky byly famózní, děkujem! Fantazie! Tančili sice skromně vzadu, ale pro mne byli úplně vepředu a úplně mňam. A oni moc dobře věděli, že jsou – no prostě super!
A Hard Day’s Night je skončena, ale vězte, že muži, kteří dneska hráli, nebudou nikdy zapomenuti.
Text Dědek, foto Dědek + Shaumal. Video, z nějž byl pořízen screen: Rena Rena.
Komentáře