Archeonic - 16th Dimension (2016)

Mohelničák – na tenhle kopeček jen tak nezapomenu, a to z prostého důvodu. Před lety jsem po jeho zdolání záhy uvařil svou škodověnku. A z Mohelnice na druhé straně onoho kopečku pochází parta zvoucí se ARCHEONIC. Debutová stříbrná placička nedlouhá svou stopáží (hravě to stíhá do půl hodiny) obsahuje pět skladeb dokumentujících zatím taktéž nedlouhou existenci kapely. Zatěžkaný hutný sound a valivé tempo, groove metal, kterému se jen tak někdo v našich končinách nevěnuje. Po lehce zadumaném intru se počíná odvalovat první kousek „Stray Soul“. Sekaný riff, tempo se nikam nežene, na závěr velmi slušně vyvedené sólo a „game over“, jak se pěje v refrénu. „Pariah“ je stylově groovy, ve výraznější míře skočnější svého předchůdce. Sóla bývají v groove metalu často opomíjená (vzpomeňme kupříkladu EKTOMORF), s důrazem na energii a sílu, ARCHEONIC se jim ovšem nevyhýbají a zasazují je ve skladbách do momentů, kam ideálně zapadají. „Well Of Knowledge“ nastupuje skočněji a ve srovnání s předchozími dvěma zastaveními je to docela fofrník. Opět hutný zvuk šesti strun za asistence výraznější porce melodiky, gradující v kytarovém sólu, které stejně jako ostatně všechna sóla na albu nemá potřebu exhibice rychlosti prstů páně kytaristy, ale v plné míře spolupracuje ve prospěch skladby. „Essence Of Solitude“ - vybrnkávání na startu skladby, objevující se v průběhu celého hracího času, zesiluje melancholickou rovinu, které tenhle kousek obsahuje nejvyšší podíl, vše dovršeno téměř metalcorovým střihem refrénu, opět další sólíčko a popojedeme. „Why Just This Game“ se roztáčí do středního dusotu, takový energeťáček na závěr, kam skvěle pasuje.

ARCHEONIC pojali groove metal (tohle dvousloví používám pouze pro hrubou orientaci) pro mě velmi zajímavým způsobem. Všechny známé a provařené prvky tu bezpochyby jsou, typická tempa, zvuk řádně ostrý a zároveň zahuštěný, takže nic, co by na první srážku znamenalo ústní dutinu dokořán. Podstatný je způsob, jakým to celé ARCHEONIC vzali do ruky a přechroustali po svém prkně. Žádnou prkennou riffovačku podle pevného vzoru na CD neslyším, ARCHEONIC nejsou škatulkovou kapelou, nejsou jim cizí výlety ke stylovým sousedům, kteréžto jsou přetvořeny do kompaktního celku bez vážného rizika vzniku nesourodého slepence každý pes jiná ves a střez se posluchači. Z groove základu vystrčí čumes tu rockově laděné sólo, tu závan psychedelie a melancholie, a tu a tam přesah k HC, v refrénech slyšitelnému metalcoru, popřípadě do starého poctivého thrashe. Ten první pocit, že posloucháte jednu dlouhou skladbu nakouskovaných jako pětidílný seriál, velmi brzy odeznívá a stejně tak se vynořují zajímavé záchytné body, kterých je v každé skladbě několik, takže z koule se stává mnohostěn, který v závislosti na osvitu a optice vypadá vždy o ždibec jinak. ARCHEONIC neprodukují nic akademicky seriózního, nic přehnaně složitého, jejich hudba je v jádru poměrně jednoduchá, nicméně, na jednoduchosti si lze vylámat zuby snadněji než na komplikovanosti. ARCHEONIC si od začátku začali budovat vlastní výrazivo a ani v případě tohoto minikoutoučku nemám nutkání přemýšlet nad tím, koho mi „16th Dimension“ připomíná. Začátek se ARCHEONIC povedl více, než slušně a jejich prvotní půlhodinka mě hodně bavila.

Medyed

bandzone.cz/_96804
archeonic.bandcamp.com
facebook.com/archeonic/