31.03. 2017 - Stejšn - Brno, Rusty Nail Club

KDYŽ MÁ SAVANA (TOHO PLNÝ) BREJLE!

aneb

NO PŘECE REZAVEJ HŘEBÍK ... DO PR.ELE!

Report / Hard rockový svižník Stejšn / pátek 31. 3. 2017, od 20 hodin / Brno, Rusty Nail Club

Tož vidíte přátelé, já už veršuji i v titulcích. Je to tak a je to konec. Vlastně začátek, začátek tohoto reportu z krásnýho koncertu, kterej si tak cca ze 75 % vůbec nepamatuju.

Jenomže report z koncertu, kterej si někdo pamatuje, to umí napsat každej blbec. Ale když usnete, tak pište! To si piš! To je pak skutečnej majstrštyk.

Savana je moc krásná baba, štíhlá, rozevlátý blond vlasy, a teď si navíc pořídila nový brejle. Nevím jak vy, ale já prostě miluju brejlatý holky. Připadají mi takový rozumně intelektuální, a navíc, když je svlíknete, včetně těch brejlí naposled, tak pak jsou fuckt úplně nahý. Protože nic nevidí, což je v mém případě jenom dobře, ha ha.

Má toho Mr.Savanovič plný brejle? Koncert ukázal, že nikoliv.

Vkročil jsem do klubu s jistým zpožděním, samozřejmě ve firemním triku Stejšn, a uvítal mne až skoro aplaus. Kdybych toho neměl plný brejle (po příchodu do tepla se mi samozřejmě beznadějně zamlžily), tak bych snad samou radostí skočil na ten žalud mikrofonu či co. A teď už pro změnu vážně.

O Stejšnu jsem už napsal milion a pět reportů. Jasně, není to převratná muzika, ale o to ani nejde. Nejvyšší hodnota Stejšnu je čurina, kterou na jeho koncertech zažijete. Proto tam chodím a proto stále píšu chválu, poněvadž je jen málo kapel na světě, který vás tak pobaví a naladí a - ožerou. Pardon, to už sem nepatří, ožral jsem se totiž sám.

Poněvadž když vidíte takovou pěknou Prodavačku Večerníků (a ještě nevidíte tu dýku), tak se prostě musíte opít. Respektive o to víc, když pak tu dýku uvidíte.

Rezavej hřebík tančil a bylo mu dobře. Takhle se zapomíná na všechny krutosti světa, na všechny atentáty, na všechny náklaďáky, který samy za nic nemůžou, na všechny zkurwený idioty a na všechny – na všechny. Takhle se zapomíná na Brněnskej Večerník, zapomíná a vzpomíná. A dřívější dvorní fotograf Franta Kressa nikde. Hmm, kontextuální provazce zmiňovat nemohu.

Ale hrály se pivopitelně i další fláky, třeba Kláda (děcka, tohle je opravdu o honění, třebaže Mistr říká, že nikoliv), anebo Buď raději škaredá (tak to je prosím o rádoby nehonění). A More nights, to už raději vůbec nekomentuji, jelikož v Bronxu se děje úplně všecko.

A spousta a spustí se spousta těch dalších, ježto byla taktéž spousta dalších piv, chilližto po mně prosím nic dalšího nechtějte, já byl rád, pokud jsem na závěr vůbec zaplatil. Ale asi jo, panč, exekuce na mne zatím nět.

Vždycky se snažím svoje milované kluky (rozuměno muzikanty, aby nedošlo k omylu) fotit ze všech úhlů. Jasně, nevěším se na lustr, ehm, z prozaického důvodu, že by mne stejně neunesl  a stejně ho v klubech nemaj’, leč směrem od pekla udělám cokoliv.

A tak jsem se ve svým milovaným milovaným milovaným Rustíku zase jednou po čase válel po zemi. Ježto potřeboval jsem nízkej úhel pohledu, a jak vidíte v naší galerce, i Savana se krásně přizpůsobil (rozuměno přišklebil). I když, on se vlastně moc šklebit nemusí, he he.

No a jak jsem tak ležel na těch bílejch kachličkách, tak mi najednou Canon zajel do kapsy a já – já si prostě dáchnul. Takže už jsem nefotil, pročež kapela skládala svůj aparát, mrzky mne překračovala, a já hovado pořád nefotil. Chlapci, na oplátku – příště Vám ten apec odnesu úplně sám, sic!

Kdyby nebyl jeden z největších bluesrockových thrasherů světa Pepa Trumpeš nachlazením oslaben, oslaven by jistojistě byl zpěvem. Jenomže takhle tam beze zpěvu seděl, a ochraptěle mi říkal dobrou radu ve smyslu tom, že jestli zůstanu ležet, dopadnu jako on.  

Jasně, vím jak to zdravotně myslel, ovšem přiznám sa, že takhle bych rád dopadl: tenhle vokál má totiž jediný jméno - Pepa Trumpeš.

Ale zpátky ke Stejšnu. Nebudu to tentokrát nasavanakrát (nečíst nasávat) faktograficky rozebírat, už jsem to rozebral milion a pětkrát. Řeknu jenom jedno jediný – že s mým miláčkem Savanou je to vždycky moc pěkný...  :-)

Ale zpátky ke Stejšnu. Takový hard rockový Svižník, takový hard rockový Rychlý šípy. Čili nikdy není pozdě (myšleno na Dědka)  - nepij, cvič, a budeš zase chlapík!

Ale zpátky ke Stejšnu. Banda XJR: Luďa, Míša, Důša a Zdenál (jenom Franta chyběl). Je banda a banda. Tahle banda se mi zdá dost neslušná. ;-)

Ale zpátky ke Stejšnu. Cože jsem to tam já blbec uprostřed reportu psal? Že Stejšn není převratná muzika???

Tak proč mne teda převrátila nazad?!? ;-)

Text + foto Dědek.