30.06. 2017 - Ambedo, Trystero, The Envlps - Brno, Melodka
TOTÁLNÍ ZJEVENÍ INFERNA
aneb
ČERNÁ MŠE BERE VŠE
Report / Ambedo, Trystero, The Envlps / pátek 30. června 2017, od 21 hodin / Brno, Melodka
Život člověku rodí překvapení rozličná, rockového člověka nevyjímaje. Jedno takové překvapení – a velmi příjemné – se zrodilo v páteční noc na Melodce. Musím zpětně poděkovat klávesákovi Trystera Ivanu Slámovi, že na mne nezapomněl a poslal mi mejlem avízo, protože jsem o tomto koncertě vůbec neměl tušení. Je ovšem faktem, že mám polehčující okolnost, neboť původně měly hrát úplně jiné tlupy, jak vyplývalo rovněž z plakátu Melodky na měsíc červen (na webu však bylo pochopitelně vše v naprostém pořádku).
Na vysvědčení měli šici přítomní asi samé jedničky, protože vstup byl pro všechny zdarma. Na čepu skvěle ošetřený Březňák 12 (na ten vůbec slyším poslední dobou samou chválu) a taky Starobrno Medium. Zdravím se s Robertem (Robe, ještě jednou obrovské poděkování, však Ty víš za co!), s Ivanem Slámou a taky s Jurou Randulou, který zde ovšem dnes není pracovně a haleká na mne cosi ve smyslu: „Co tě přivádí do prázdného klubu?“, čímž bohužel vystihl počáteční situaci, kdy na Melodce kolem půl deváté skoro nikdo nebyl, a na Trystero & spol. to zatím vypadalo „trystně“, asi jako když si úspěšně zlomíte ruku hrábnutím do prázdné ledničky, kterou jste v delíriu celou vyžrali a ráno si to samozřejmě ani trochu nepamatujete.
Již při první kapele se však situace nečekaně zlepšila a pod stejdží bylo najednou docela dost lidiček. Super! AMBEDO je údajně brněnsko-mikulovská kapela hrající crossover-rock. Dle informací z webu Melodky ve své tvorbě pojí jemné vokály s melodicky zkreslenou kytarou a ostrou basou. Já osobně bych jejich říznou rockovou produkci s ženským vokálem a anglickými texty charakterizoval akcentem na pestrou výraznou rytmiku a nápadité, slušně propracované aranže. Šikovní byli všichni, od dravého basáka přes experimentujícího kytaristu a invenčního bubeníka (zejména jeho nápadité využívání virblu stálo za pozornost) až po šikovnou, sympaticky skromně působící fronmanku, oděnou v kontrastní černo-bílé, jejíž zpěv však pouhapouze černobílý rozhodně nebyl.
Skupina působí velmi mladě - tipoval bych, že všem členům dohromady není o moc víc než mně, ha ha - čemuž také odpovídalo trvání setu, který byl velice krátký - cca půlhodinku. Vrcholem pro mne osobně byla tuším třetí skladba, jež disponovala opravdu výrazným melodickým nápadem, vynikající rytmikou a barevnými aranžemi. Hotový hit! Bohužel vám neposkytnu jeho název, poněvadž zpěvačka neměla playlist u nohou, takže jsem si ho nemohl vyfotit, vše řešila čtecím zařízením, rozuměno klasickým stojanem s texty.
A zpětně se mi nepodařilo tento song kdekoli dohledat, pouze si pamatuji, že se v refrénu zpívalo něco jako „I don’t ..?.. you baby no more,“ - no jak vidno, na scénu právě vstoupila opět moje prachbídněmizerná angličtina, takže ani touto cestou jste se toho příliš nedozvěděli . No třeba nám to tady někdo do komentářů doplní, díky předem. Každopádně Ambedo první příjemné překvapení večera, slušné rozjezdy pro hvězdy!
Zlatým hřebem večera pro mne ovšem byla brněnská pětice TRYSTERO, na niž jsem přišel a která mne nejenže nezklamala, ale nebojím se říct přímo nadchla. Sice jsem nějakou tu její nahrávku znal už z dřívějška z Bandzone, kdy jsem byl velice spokojený, ale „živák“ je zkrátka „živák“. Skupina je na scéně od začátku roku 2016, takže se rovněž jedná o mladou kapelu (největším mladíkem je evidentně Ivan Sláma, protože je ze všech členů mladej úplně nejdýl! :-). Sama sebe charakterizuje jako rock-alternative, já osobně bych v hodnocení přitvrdil – na Melodce se rozkošatil syrový psychedelický hard rock, evokující svou temnou atmosférou něco mezi první deskou Black Sabbath a sludge-rockovou produkcí Black Label Society, jak známo kapely Zakka Wyldea, jinak kytaristy od Ozzyho Osbourna.
Kam se hrabou black metalové smečky! Tohle bylo totální zjevení inferna, kdy černá mše bere vše. Celý klub, kdy na place lidí rozhodně neubývalo, byl postupně podmaňován magicky uchvacujícím hlasem zpěváka a kytaristy řeckého původu, Giorgose Petroua, jehož fyziognomie včetně výrazu ve tváři oscilovala na škále od černokněžnického zjevu Tonyho Iommiho až po našeho brněnského mága Roberta Křesťana.
Do toho rozhodující kytara Petra Skokana, paleta barev ze systému Korg Ivana Slámy, spolehlivé dworisovy bicí (v bookletu je napsán s malým „d“, tudíž to respektuji) a ten divočák na basu, „chudák chlapec jeden rachitický“, kdopak to je? - A ejhle, on to náš známý basák Jura Wagner Fiala, který zanechal svou stopu na třech kotoučcích brněnských Eagleheart. Na pódiu hotovej čertík bertík vyskočivší z krabičky, jenom pérko nebylo vidět. ;-)
A propos, když se pak po koncertě s Jurou zdravíme, říkám mu: „Čoveče, tys byl vždycky hubenej, ale teď seš nějak vyloženě pohublej!“, a on na to cosi jako „No to víš, ta moja mi dává co proto!“ :-))).
Na svého bývalého spoluhráče ze zmíněných Eagleheart se přišel podívat i bubeník Zdenál Vémola, jenž se pod pódiem pozdravil s jedním sympatickým párečkem, který tam už nutnou dobu předtím provozoval dosti zamilované orální tance, pročež Zdenál na maníka houkl ve stylu „Hele, neprovozuj tady porno!“ :-) - No třebaže ze stejdže se linula muzika věru ponurá (leč vynikající), o srandu nebyla na place nouze.
Staral se o ni i jistý nepřehlédnutelný, rozverně opivěný fanoušek, jenž s každou kapelou velice úzce komunikoval: za celý večer stihl mnoho potřesů pravicí s muzikanty, imitaci bicích nástrojů dosti přesným tleskáním rukou, nekonečné závěrečné líbání ručky bubenice The Envlps, a chvíli dokonce zvládl i velmi slušně intonovat do zapůjčeného mikrofonu. Jedním slovem multitalent!
A aby toho nebylo málo, po skončení koncertu si se mnou tleskl dlaněmi, pak jsme se objali, a když viděl, že už nemám pivo, zcela nezištně mi nabízel svoje, které předtím dostal od zpěváka The Envlps. Skoro mne dojal k slze, vážně. Takhle si totiž představuju radost v pokročilém stádiu! :-) Bez jakéhokoliv obtěžování, bez jakékoliv agrese, prostě člověk, kterej umí pít a užít, a ještě onu svoji radost rozdává dál.
Trystero nám na Melodce představilo svou novou desku Slanted, a to jak svou živou produkcí, tak i zlisu novým CD za 150 Kč, jež jsem samozřejmě ihned zakoupil, a myslím, že jsem nebyl sám. Ovace publika byly výrazné a spontánní, a třebaže se v pátek nekonal oficiální křest alba, který se teprve chystá, kladnou odezvou fans byla deska pokřtěna de facto již nyní.
Z tvorby Trystera nemá až tak moc smysl vypichovat jednotlivé songy, funguje to dost dobře jako celek, a tak jenom orientačně, co mi utkvělo v hlavě, pakliže memoruji správně – třeba song Crusader s refrénem „Don’t fret now / Just lie down“ anebo The Once And Future King, kdy jsem si v klubu myslel, že Giorgos Petrou zpívá „How are you in my rain“, tj. „jak se máš v mém dešti“, ve skutečnosti však text zní „Are you in my way?“. No tak vidíte, zas ty moje starý uši.
Ani set Trystera nebyl dlouhý, zhruba tři čtvrtě hodiny, a tak už snad zbývá jen dodat, co ten zvláštní název znamená. Jak mi Ivan prozradil, jde prý o označení jakési společnosti (obchodní firmy) z jistého zpěvákem oblíbeného románu jednoho psychedelicky píšícího autora, a právě pro onen styčný bod psychedelie pojala kapela tento název za vlastní. Jo a pro úplnost, ještě se tak jmenuje nějaký vydavatelství.
Ha, zezadu stejdže mizne akustická bicí souprava, na pódiu bude tedy nezvykle volno. THE ENVLPS. Indie-pop Praha? Mrak prozářený neonovými světly? Citace z webu Melodky: Mlhavé mysli a zkreslené vnímání sebe sama i okolního světa ponořeného do výparů prozářených neonovými světly. The Envlps popisují svůj styl jako „Darkwave Synthpop“. To je ale spíše odkazem na jejich vlivy než přesným popisem hudby, kterou sami vytváří. Neztrácejí se ve tmě, raději balancují na (slunečním) terminátoru. Původ členů kapely sahá do různých míst (Tunisko/Švédsko/Česko/Francie).
Je skutečností, že The Envlps mají svůj projev postavený na synchronizaci vjemu hudby a světel. Muzikanti jsou během hraní na pódiu zahaleni do magické záře zejména modré a červené, takže vyfotografovat je tak, aby byly rozeznatelné obličeje, neřkuli dokonce jejich výrazy, je prakticky nemožné (nechcete-li tedy autentickou atmosféru snímků deformovat použitím silného blesku).
Na mne osobně působila hudební mašina The Envlps jako odraz – v těch jemnějších kompozicích – Depeche Mode, v těch tvrdších skladbách jako obraz ne-metalových desek Paradise Lost. Zpěv, kytara, basa, elektronické bicí a samply, to je tahle trojice z Prahy. Zajímavostí je určitě bubenice, ta bubnuje vestoje, nemá totiž samozřejmě dvojšlapku, ale jenom jednu, takže to zvládne ustát. I tak to ale není nic jednoduchého, udržet ten balanc, když si uvědomíte, že jednu nohu máte pravidelně ve vzduchu. A když při tom máte ještě držet nejenom tělo, ale i rytmus! Schválně jsem si to při koncertě zkoušel nasimulovat, a byl jsem následně moc rád, že jsem stál u stěny, o kterou jsem se v důsledku ztráty rovnováhy zarazil. Nebo že by to snad bylo tím Březňákem?!?
Frontman komunikoval naštěstí poměrně jednoduchou angličtinou, takže jsem občas cosi porozuměl i já, a to už je co říct! Nicméně jestli jsem rozuměl správně, to už tak přesně jako nevím. ;-)
The Envlps je zkratka slova Envelopes, doslova obálky, přeneseně by se to zřejmě dalo chápat jako zahalení, zabalení, což by dobře korespondovalo (když už jsme začali těmi obálkami) se zmíněným celkovým projevem kapely, při hraní zahalené do tajemně magické mlhy barev. Skupina má i jednu písničku s názvem Envelopes (viz fotka playlistu v naší galerce), o čem je text však po mně nechtějte. A já vím, že ani nechcete, po dosavadních zkušenostech s mou angličtinou v průběhu tohoto reportu, ha ha.
Závěrečný song Catwalk udělal tečku za temnými pátečními silami posledního červnového dne. Všichni jsme si onen večer a vlastně i noc skvěle užili, což je moc dobře. Nikdy totiž nevíte, jestli ta či která noc nebude vaše poslední.
Moje pivo stálo u stěny s nápisem, kterého jsem si nikdy předtím nevšiml: Vlčákovi *15. 2. 1979 † 14. 6. 2003.
A proto hora ruit – carpe diem! - A nejenom ve dne, klidně i v noci...
Text + foto Dědek.
Komentáře