26.11. 2016 - Stejšn, Death on Arrival - Brno, RC Brooklyn

TORNÁDO V BROOKLYNU

aneb

BRNĚNSKO-BLANENSKÉ ŘÁDĚNÍ NA BAŠTÁCH

Report / Stejšn, Death on Arrival / sobota 26. listopadu 2016, od 20.30 hodin / Brno, RC Brooklyn

Mám rád, když na koncertě hrají jenom dvě kapely a žádná nekonečná přehlídka, která Vás spíše než nabije akorát unaví. A když jednu kapelu znáte jako svoje boty a druhou vůbec, není to nikterak špatná kombinace – užijete si známé šlágry a současně poznáte něco nového.

Přesně takováhle kombinace mne čekala v sobotním brooklynovském rockovém doupěti na Baštách, a fakt to byla dobrá bašta, vskutku jsem si pochutnal. Nejprve solidní, svěží hard rock v podání brněnského Stejšnu, aby následoval nekompromisní thrash metal ve formě blanenských nováčků Death on Arrival, mladíčků, kteří si ještě nedávno nemohli dát oficiálně ani pivo, poněvadž byli pod zákonem. I když.... basákovi nevím přesně kolik je let, ale vypadá, jako kdyby byl pod zákonem ještě teď. ;-)

Přišel jsem do klubu a jeho majitel, veterán brněnské rockové scény Vilda Majtner, ihned pohotově ocenil mé „reklamní“ triko s logem Stejšnu. Když mi čepoval jedenáctku, koukal jsem na stěnu baru, kde byl nalepenej historickej černobílej plakát kapely Detto a nad ním ležela na poličce příznačná bělostná lebka, možná trošku jako symbol skutečnosti, že Detto už dávno nehraje.  

Ale hrajou jiní. Luděk Savana Urbánek přijel do Brooklynu se svým tradičním hard rockovým svižníkem STEJŠN. Po úspěšném vystoupení s Tublatankou v obrovském Boby Centru, resp. Laser Show Hall (report již brzy!), si tedy pro změnu střihl komorní klubík, a tato možnost srovnání nesrovnatelného byla velmi zajímavou zkušeností.

Savanovič má nesporný smysl pro humor, a tak jako dozvuk středečního koncíku do jedné ze svých skladeb (pokud se pamatuji správně, bylo to Září) vsunul nikolivěk svoji Kládu, která měla teprve přijít, ale vsunul refrén „Skúsime to cez vesmír“, jak známo jednoho z největších hitů právě slavné Tublatanky. No, co k tomu dodat – Savana je prostě Free!

Což dokumentuje i jeho westernová image s kovbojským kloboukem na hlavě - kde taky jinde, že jo, než na hlavě. I když, Dědku, nech na hlavě, klobouk se dá použít i jinak, třebas jím můžete zakrývat svoji Kládu, že. Údajně si u Savany v autě ten klobouk zapomnělo nějaké děvče (asi se jím už nechtělo zakrývat), no a lídr Stejšnu nelenil a vrazil ho tam – rozuměno ten klobouk a na svoji hlavu. A pokud kouknete do naší fotogalerie, musíte uznat, že kombinace sombrera a námořnického trička Luďkovi opravdu moc slušela. Ještě rum na krk jak bernardýn a byla by to dokonalost sama, ha ha.

Stejně jako celému Stejšnu sluší občasný odskok z hard rocku k jiným žánrům, kupříkladu ke starýmu Kafkovi, kterej v Pondělí z vokna kouká, chilližto ke kompozici s blues rockovým základem. Pondělí v sobotu? Proč ne. Pořád lepší než Sobota v pondělí, jelikož pondělí nemám rád. Tedy kromě Pondělí – to můžu.

Na relativně malé pódiátko se pětičlenná filharmonie jen taktak vešla, a proto si moc vyskakovat ani skákat nemohla, spíš působila trochu jako narvaná krabička olejovek, což je ale nepřesné, poněvadž Stejšn působil při hraní spíše jako ryba ve vodě, takže onen zmíněný olej můžete chápat pouze tak, že skvadra zurčela jako dobře naolejovaný, dobře namazaný stroj.

A když jsme u těch rybiček, nemohu samozřejmě nezmínit „kostičku ze sumce“ alias stejšnovskou klipovou zonku Brněnský labužník, která naživo vždy dobře funguje, možná i proto, že každá popelnice skrývá nejedno tajemství. Nesmíte v ní ovšem usnout, neboť pak se Vám lehce může stát, že při vyvážení odpadků objevíte ve šrotovačce tajemství posmrtného života...

Prodavačka Večerníků, jednoznačně největší hit Stejšnu, je taková humorně pojatá reportáž ani ne tak o těžké dřině kamelotů, jak spíš o těžkém životě kupujících ;-). Stejně jako nemá lehký život ani Přeborník v Alpách, hříčka pojednávající o skutečnosti té, že nejsou Alpy jako Alpy – oboje totiž dokáží být životu nebezpečné.  

Stejšn hraje novodobě se dvěma kytarami, krom strunujícího pěvce Urbánka přetáhl z Kubowského BioMassy, která bohužel ukončila svoji činnost, šikovného Michala Ševčíka. Basující jistotou je Dušan Charlie Svoboda, svoje strhující klávesové jízdy předvádí na značce Korg nestor Franta Šír a za bicími nástroji byl vměstnán a vtěsnán nikoliv David, jak jsem posledně napsal, ale Zdeněk Zdeněk Zdeněk Zdeněk a pro jistotu ještě jednou Zdeněk Paseka. Čímžto snad alespoň částečně napravuji svého šotka, jímž jsem posledně nadělal lehkou paseku. Ovšem bubeník se mnou v sobotu komunikoval úplně normálně, takže asi moc nasranej nebyl. ;-)

To byl zas den, You Really Got Me, Pomalu dolů, majestátní balada More Nights anebo závěrečná etuda o tom, jak Savana honí ve vodě kládu, všechny tyto kompozice přinášejí poctivý svižný hard rock a některé z nich Vás i rozesmějí. Což je naposto v pořádku, protože s úsměvem jde všechno líp a sranda musí BEAT.

Nebyl jsem v Brooklynu sice snad sto let, ale opět jsem se zde cítil příjemně. Ten klubík má svoji autentickou atmosféru, navíc se v něm čepuje dobré pivko (Poutník 12, Starobrno 11) a mně osobně velmi šmakovala zejména Korma, což je místní pivko s medovinou, vražedně dobrá kombinace! Majtner poctivě běhal kolem obou kapel a pomáhal jim s aparaturou, takže výměna proběhla rychle a bez nudného protahování, akorát já jsem se občas protáhl, když jsem si šel k báru pro škopek.  

Zatímco Stejšn představuje spolehlivou a již mnohokrát osvědčenou záruku kvality, následující tříčlenná blanenská kapela DEATH ON ARRIVAL pro mne byla absolutní novinkou. No jo, asi není divu, když trio absolvovalo v krátkém čase po sobě teprve svoje druhé vystoupení a profil na Bandzone má založený od června letošního roku.

Ovšem překvapení to bylo obrovské, a musím ihned poctivě dodat, že nadmíru příjemné. Nenechte se prosím mýlit samotným názvem skupiny, nehraje totiž death metal, alébrž thrash metal. Název znamená česky „smrt při příjezdu“, kdy se tímto souslovím, někdy označovaným též zkratkou DOA, označuje situace, kdy pacient zemře při příjezdu do nemocnice. Pak můžete různě na internetu zhlédnout fotky bledých nohou nešťastných nebožtíků s výmluvnou visačkou DOA... asi něco podobného, jako když vás zastřelí na samotném konci války. Brrr.

Takže thrash metal, avšak věřte že pořádně řízný! Byl jsem překvapen jednak fantastickým zvukem kytary (pan Ostrovskij, kdyby mohl být přítomen, by možná použil svůj slogan Jak se kalila ocel, poněvadž tak báječný ocelově řízný zvuk kytary jsem už dlouho neslyšel, nota bene na tak mladou kapelu!), ale též čitelností a úderností basového soundu.

Death on Arrival mají poklad v podobě mimořádně šikovného levorukého kytaristy (a growlera) Zbyňka Zemánka. A ta jeho „sepulturovská“ image, hotová pastva nejen pro dívčí oči, s magicky rudou rohatou kajtrou a zdánlivě strnulým výrazem kamsi do dáli; mno, kamsi do dáli – nekoukal nikam jinam než lačně směrem na bar ;-). Na svůj věk 19 let nečekaně vyspělý muzikant je jasným tahounem celého týmu, byť pochopitelně sám by na všechno nestačil, he he.

A tak má vedle sebe titěrného basáka (jméno jsem bohužel i přes velkou snahu nezjistil, třeba nám jej sem do komentářů někdo znalý doplní), jehož nástroj má natolik dlouhý krk, že je skoro stejně dlouhý jako baskytarista samotný. No jen se koukněte do naší galerky, to prostě musíte vidět. Kromě jeho šikovné hry mne zaujalo rovněž triko, co měl na sobě, jelikož ta lebka svým tvarem nebezpečně připomínala basákovu hlavu. ;-)

Za bicími nástroji s jedním kopákem a dojšlapkou seděl jistý Michal Kupka, jehož vizáž rozhodně také není k zahození. Zdůraznit musím zajímavou práci s virblem, dotyčný se tuto součást rozhodně nebojí používat, což je dobře. Navíc když si dám vedle sebe příjmení kytaristy a bubeníka, chtě nechtě to ve mně evokuje slavou tuzemskou komedii Což takhle dát si špenát?, ježto „Kupka! Zemánek!“ nezní prostě nijak jinak než jako „Liška! Zemánek!“ ;-)

Mno, aspoň si ta jména díky této lehké mnemotechnické pomůcce lépe zapamatuji, což se může hodit, poněvadž o těchto chlapcích myslím ještě uslyšíme.

Bylo zajímavé, jak začínající kapelu přišla podpořit řada kamarádů – a moc hezkých kamarádek – protože před začátkem jejich vystoupení se Brooklyn poměrně solidně zaplnil. Taková podpora je určitě velmi sympatická, navíc kterak jsem již naznačil, přítomná mladá děvčata měla velmi sympatické tvary, takže bylo na co koukat nejen na pódiu, ale i pod ním.

Co bych trošku zkritizoval, byla frontmanova minimální komunikace s publikem. Nejenom že jsem se z jeho úst nedozvěděl název kapely (aspoň si toho nejsem vědom), ale ani názvy jednotlivých písniček, tedy kromě závěrečného coveru Metalličina Master of Puppets, což byla ale naopak skladba, kterou představovat vlastně netřeba. Jediný název, který jsem zpětně na BZ profilu dohledal, byla řízná Dying Mother, svou rytmickou nekompromisností krapet evokující tuzemskou thrash metalovou hymnu Proč? od Arakainu.

Jinak těmi názvy bohužel nemohu sloužit, poněvadž z pódia nezazněl snad jeden jediný - zbytečná skromnost, junioři, nemáte se za co stydět! Celkově nám totiž kluci prezentovali vskutku výborný, kompozičně nadprůměrný thrash metal s anglickými texty, v němž nechyběla ani řízná rytmika s rychlými pasážemi, ani nezbytná dávka melodičnosti včetně lyričtějších ploch.

Hm hm hm, opravdu velké překvapení. Ne že by sobotní produkce Death on Arrival byla bez chybičky, ovšem když k výčtu pochval připočtu kontext nizoučkého věku muzikantů, myslím, že se do budoucna máme na co těšit. Tihle hošánci, pokud vydrží, což by ale měli, neboť jsou mladí a musí mít ještě spoustu energie, budou dle mého osobní názoru zrát jako víno.

Mimochodem, kapelu jsem nechválil jenom já, ale i další přítomní návštěvníci, z nichž jeden „křepčil“ při závěrečném Master of Puppets jak utrženej ze řetězu, vlastně spíš jak utrženej z nitek (bez ohledu na závažnou drogovou problematiku textu a bez ohledu na šílený obal zmíněné desky, jež jsem zahlédl i na triku), aby následně při pohledu na bubeníkův šlapák pronesl jedno jediné, ale nadmíru přiléhavé slovo: „Tornádo!“

Jo, tuzemští meteorologové možná neuvěří, ale tohle tornádo se přihnalo z Blanska. :-)

Text + foto Dědek.