25.06. 2015 - Charlie the Bomber, Tom Jegr & Gang - Metro Music Bar

TOM SI DAL DVOJÁK A JENOM PŮL K TOMU

aneb

ČTYŘI PLACKY NA PLACE A DVĚ DALŠÍ V PLÁNU!

Report / Charlie The Bomber + Tom Jegr & Gang / čtvrtek 25. června 2015, od 20.30 hodin / Brno, Metro Music Bar

Ta časová kaskáda je neúprosná – více než dva měsíce jsem nebyl na žádném koncertě, a komu se podařilo mne opět vytáhnout? Nikomu jinému než Mistru Jégrovi. A dále - Charlie The Bomber zahráli snad po roce a půl a jejich dávný šlágr Jenom půl (který by se dal tedy překřtít na „Jenom rok a půl“) zazněl naživo snad po více než třech letech. Však taky do Metra  přilákal v těžké konkurenci souběžného semilassovského Koncertu pro Nepál dobrou půldruhou stovku lidiček. Na blues rock v zemích českých – skvělý!

Teprve podruhé v historii tuzemského rocku, po památné premiéře 26. června 2013, tedy takřka na den přesně po dvou letech, se opět událo unikátní spojení obou Jegrových formací, tj. Charlie The Bomber a Tom Jegr & Gang. Důvod k tomu byl sváteční, poněvadž tentýž den se uskutečnil křest nové hudební publikace Petra Gratiase Decibely nad Brnem, v němž má skupina Charlie The Bomber svůj profil, stejně jako samotný kytarista Jegr a stejně jako jeho dějinná smečka poloviny 80. let Krabat, v niž hrál po boku dnešního spolumajitele klubu Metro Pavla Řehoře.

Nejprve na stejdž kolem půl devátý nastoupil Charlie The Bomber a rozpálil to jednou ze svých nejlepších pecek Chicago, ovšem ve výrazně lyričtějším aranžmá než na desce Jenom půl,

Chtěl jsem tenhle problém
Spláchnout jí na truc
A probrat se někde v Chicago
A zahrát si to jejich blues...

aby následovaly další flákoty jak z debutu (jmenujme kupříkladu majestátní baladické Ostrovy), tak z druhé desky Šťastný dny přijdou (krom titulní rezonoval fantastický ploužák Spálený city, svižná a svěží Zdi ve švech praskaj anebo ukrutně jímavé a ukrutně alkoholické Fousy blues).

Pár lahví brácho koupíme na barák
A vyženeme z hlavy to palčivý a černý
Ten starej Gibson cos na něj vždycky hrál
Zas čeká jako dřív na tvůj bluesovej riff

Charlie The Bomber nastoupil ve čtyřčlenné sestavě bez klávesisty Mirka Frélicha Veselého, ovšem místo něj byl již lehce „veselý“ foukací harmonikár Darek Neuman, ale to samozřejmě k poctivému blues rocku, kterému se dá věřit, naprosto patří. Ikona nejen „čárlíků“, leč i spousty dalších nikolivěk pouze brněnských kapel, basák Franta Goliš Drápal nechyběl, stejně jako bubeník Petr Pedro Klim.

Kapela za skvělého zvuku vydatně šlapala jak sociální pracovnice v Perlovce a sypala nám věru jednu perlu za druhou. Jégr, který byl ve výjimečné formě kytarové i pěvecké, protkával jednotlivé skladby rozličnými pikantními historkami, z nichž coby jakýsi společný jmenovatel vyplývalo, kde všude v dějinách členové kapely dodržovali pitný režim více než příkladně; koneckonců, dokumentem těchto událostí jsou i leckteré samotné texty. Však jasně, nehraje se Kája, hraje se blues, a kdo se bojí, nesmí do Metra :-).

Repertoár obou formací se prolíná ve smyslu tom, že i Gang (s basákem Maňákem, kytarákem Dofkem a bicmanem Grünwaldem) hraje nějaké písně od Charlieho, takže když nastupuje, neprodukuje jen věci z CD „Je to nebezpečný!“ (Jdu dolů, Můj kabát, Vrátnej či Blíženec) a Tomovy sólovky Jukebox 2010 (Nemám klid, Žízeň, Šťourám se anebo Stará 19), ale v průběhu celé akce jsme z debutu slyšeli i Nositele řádů a vin nebo Prošvihlý lhůty.  

Všech devět kapes má natrženo
Límec už dávno nemá jméno
Na zádech blázen napsáno má
Těstem jó těstem

(Můj kabát, text Josef Kainar)

Kdo prošvihl tenhle koncert, musí fakt litovat. Ovšem zatímco účinná lítost může v trestním právu zabránit odsouzení pachatele, zde již žádná lítost účinná být nemůže. Prostě kdo chyběl, chyběl, a hlavně chybil, rozuměno pochybil. Bůhví kdy totiž budou Charlie The Bomber zase hrát, to se nedá nijak moc odhadnout, protože Jégr je prostě paličák a basta. On by to ani jinak nebyl Jégr :-).

Vrcholem večera, jistojistě nejenom pro mého bratra Boba, který tuhle píseň miluje, bylo Jenom půl, z něhož byl brácha hotovej úplně celej.

Kapačkou z žíly do žil
Vkladní knížkou s heslem NIC...

se rozléhalo solidně zaplněným „metrostánkem“, na koncertě s hyperbolickým heslem VŠECHNO.

Sympatické bylo i gesto přítomného Petra Gratiase, jenž v průběhu večera Tomovi předal jeden výtisk svých „Decibelů“, což bylo příhodné i z hlediska toho, že celý koncert byl pojat jako dodatečná oslava Mistrových narozenin, a tak se pochopitelně nejednalo o dar jediný. To jenom já jsem oslavenci nekoupil nic, asi abych sviňa jedna ušetřil :-), což se mi podařilo i tím, že jsem si lupeňa pořídil v předprodeji a měl jsem tím pádem jeden škopek zadarmo.

V Metru zazněla i jedna velice důležitá informace, a sice že Tomáš má dle vlastních slov složeného nového materiálu na dvě desky, takže jestli to vyjde (a to doslova), máme se na co těšit.  

Zatím se můžeme těšit z toho, že „dravý kytarový dělník proletářského blues rocku“, jak Toma ve své knize nazval Petr Gratias, pořád pilně hraje, a hraje mu to víc než dobře, což je dobře. A základem úspěchu je bezpochyby skutečnost, že tenhle dělník  do toho nedává „jenom půl“, ale dává do toho úplně všechno.

Text Dědek, fotky Míťas.