24.10. 2015 - Asgrad, V.A.R., Kryptor - Brno, Melodka

MANIACI & HOOLIGANS NA MELODCE

aneb

THRASH - BLACK - LIVE!

Report / Minitour „Thrash Is Not Dead“: ASGARD, V.A.R., KRYPTOR / sobota 24. října 2015, od 21.15 h. / Brno, Melodka  

Kryptoři, vy jste fakt sadistická kapela! Změnit krátce před koncertem cenu vstupného ze stovky na 190, čili skoro na dvojnásobek, tomu říkám fuckt pořádná sado řež. Úpění zmučených peněženek naštěstí v závěru celé akce zmínil basák Kryptoru Filip Robovski, který vysvětlil, že byl tento krok nutný z důvodu ztráty sponzora, a současně že si bohužel ve své „stařecké demenci“ neuvědomil, že na vylepených plakátech je uvedena i cena, totiž právě ona stokoruna.

Zdůvodnění fajn, určitě sympatický krok, leč si nejsem jist, zda se zdražení nepodepsalo na návštěvnosti, která stejně jako minulý týden nic moc – odhadem kolem stovky totálních maniaků a hooligans? Holt thrash, black i death metal jsou dnes okrajové žánry, a pokud u nás nevystupuje přímo nějaká světová veličina, pět set lidí zkrátka asi čekat nemůžeme. Koneckonců, vždyť i na melodičtější tvrdě rockové kapely, jako je třeba Kern, chodí zpravidla „pouze“ kolem tří set lidí.  

Navíc sobota 24. 10. 2015 byla z hlediska koncertů naprosto šílená, ten den bylo v Brně snad deset hudebních akcí (např. rockové revivaly v Semálu nebo kde), a tak se publikum zřejmě i částečně roztříštilo do klubů rozličných přerozličných.

Změna vstupného ovšem nebyla jedinou organizační perličkou: na plakátech byl deklarován začátek ve 20 hodin, na webu Melodky v 19.30, nakonec však bylo všechno úplně jinak, protože řezníci z V.A.R. měli na Nových sadech dopravní nehodu, sice se nikomu nic nestalo, ale svou dodávkou jim musel vypomoci Asgard, pročež nastalo zdržení a koncert mohl začít teprve po 21. hodině. (Sapristi, rachoťáci, vy se těch nehod snad nezbavíte, no hlavně že to tentokrát dopadlo výrazně lépe než počátkem 90. let – tehdy vás to zbrzdilo o rok, dnes se zpoždění počítalo naštěstí jen v desítkách minut).

Jelikož se do brněnských ASGARD na kytarový post vrátil pekelník Slavus, který je podepsán pod vynikajícím debutem Kletba krále Stacha, nemohla to do nás kapela začít prát ničím jiným než údernými vzorky právě z tohoto cédéčka, v podstatě bez pauzy zahranými prvními dvěma songy Probuzení („A krev v žilách zase tepe / stejně modrá jako nebe“) a Vítejte krále („Všechno předem připravené / tak jak to má být“ – to tedy tentokrát nebylo, viz výše, leč Asgard za to absolutně nemohl).

Asgard, to jsou magické příběhy zašlých časů, noční procházka temným zrušeným hřbitovem, Asgard jsou šlehající plameny, jež olizují vaši duši, temná zákoutí naší mysli, Asgard je sféra mezi peklem a zemí, Asgard je vraždící black metááál! Black metal rychlý (když je třeba), black metal melodický (když je třeba), black metal thrashově až deathově pulsující (když je třeba), black metal nekompromisní a syrový vždy, protože je to třeba!  

Brněnští blackoši sice kvůli skluzu svůj set kolegiálně zkrátili (hráli snad přibližně půlhodinku?), i přesto nám však stihli předestřít solidní průřez svou dosavadní tvorbou, tentokrát tedy – v důsledku návratu Slávy - s důrazem na starší věci. Z EP Bezmocné nebe se hrála klipovka V plamenech, ale z CD Zlověstné časy vypalovačka U cíle. Mno, u samotného cíle jsme sice ještě naštěstí nebyli, leč cesta k němu už neměla být dlouhá.

Kvílela Hraběnka Bathory, resp. jednotlivé písně z tohoto slavného demáče z roku 1995, a nebyl to žádný Prokletý sen, ale drsná skutečnost, když to do nás Asgard začal Spojenými silami parádně pumpovat. V rok dvacetiletého výročí natočení tohoto dema jste mohli opět poslouchat části tajemného příběhu, o němž vlastně dodnes nikdo neví, jaká je jeho pravá podoba. Paramba majestátně basoval a tyčil se do výše jak brněnský AZ Tower, Pačess drtil svoji kytaru s řvavým černobílým logem kapely a za bicími řezal všechno co mohl Tomáš Melichar (o návratu šikovného pekelníka jsem již hovořil). No a že před tím vším ční frontman Míra Horejsek, to bych snad nemusel ani psát, jelikož ten patří k Asgardu jako Asgard k black metalu.

A když jsme u těch asgardovských demáčů, je vhodné asi připomenout, že kapela pro nás na Christmassacre 24. 12. do brněnského Brooklynu připravuje naprosto speciální setlist sestavený právě ze skladeb obsažených na obou svých demosnímcích Hraběnka Bathory a Asgard. Navíc vystoupí i Root a speciální čtyřka Black 4, kterou jsme mohli v premiéře zažít loni na Melodce před Debustrolem, v níž se ve zpěvu střídají Big Boss, Dr. Fe, Likvidus a Khaablus, tož nenechte si takový dárečky ujít!   

Paradoxem bylo, že přeskupení aparátů na V.A.R. trvalo skoro stejně tak dlouho jako předchozí set Asgard, jenomže to už jsou důsledky nečekaných událostí...

Vratislavický Alkoholický Rachot – V.A.R. Kapela, která měla to štěstí, že si prožila vlnu metalového protržení hráze na přelomu 80. a 90. let, tehdy vydala svůj debut Personal Destruction, na němž se však zpívalo česky a prodalo se jej 30 000 kusů (!) a která nezlomně válčí s osudem již více než 25 let. Po smrti svého člena Šneka v roce 2014 vystupovala nějaký čas jenom ve čtyřech, nyní už je ovšem opět řinčícím dvoukytarovým kvintetem.

Tahle brigáda metalové práce v čele s nepřehlédnutelným pěvcem Berunem nakrojila svůj thrashový dortíček vypalovačkou Like Bikila, aby následovala jedna z nejstarších věcí souboru Duše je víc než krev, pocházející z dema Není se kam skrýt z roku 1990.

Ze zatím poslední (a dle mého soudu velice vydařené) desky Level 6 z loňského roku zazněla triáda Samota Waldhaus, Jednou mě zabiješ (málem jsem překlepem napsal Jednou mě zapiješ; každopádně tato píseň byla na Melodce uvedená jako že je ze života ;-) a Vránami rozklován, vše doplněné o výrazný song Sudety, z alba, z nějž se hrála i titulka Za pět minut po smrti.

„Vaři“ nemají playlist, ale vtipně „blejlist“, který naleznete i v naší fotogalerii a ze kterého vyplývá, že liberečáci měli nachystaný ještě svoje největší hity z první placky, Vratislav a Prdel Evropy, leč přítomní fans si je nedokázali patřičně důrazným způsobem vyřvat, a možná i kolegiálně kvůli skluzu skončili chlapci stejně jako předchozí Asgard poměrně brzy, a tudíž se třešnička na dortu v podobě vzpomínek na Personal Destruction protentokráte nekonala.

Na Melodce panoval do samého počátku poměrně dobrý zvuk, kajtry slušně řezaly a kopák tloukl jak King Kongova hercna, podívat se přišla i známá postava brněnského kulturní dění Náčelník anebo zpěvák Dogma Art Laďa Obludárium Škaroupka, jehož syn Marthus nabubnoval jako speciální host výroční CD Kryptoru Best Of Fuck Off!!! z roku 2012.

A je to tady, KRYPTOR. Totální legenda přelomu 80. a 90. let, která tehdy spolu s Arakainem a Debustrolem tvořila českou thrashovou trojku Number One (druhej flek v anketě Černá vrána 90 mluví za vše) , se po vydání již zmíněné bestofky dostává opět do kursu, jen zkuste mrknout na jejich stránky, kolik mají v současné době koncertů, mne samotného to překvapilo!

Koneckonců, četnost jejich aktuálních vystoupení dokumentuje i fakt, že kdo se případně nemohl účastnit sadistické amputace sluchovodů v sobotu, má možnost brněnského reparátu už brzičko, při prvním ročníku Heavy Metal Festu Vol. 1, s podtitulem „Mámo, podej brokovnici“, kdy na Melodce vystoupí  v sobotu 5. prosince Kryptor v krátké době znovu, vedle dalších velikánů Asmodeus, za podpory Averze a Zetōru (takže Tě, Koldo, srdečně zvu, snad to konečně vyjde!).

Na Kryptor jsem samosebou byl počátkem 90. let, a dokonce jsem z akce napsal report do čtenářského deníku, vlepil jsem k němu tradiční opálenej lupeň a moja gymnaziální učitelka šílela, ha ha. Ale zase ne tak moc, panč její maminka bydlela ve stejným domě s Jurou Big Bossem Valterem, kterýho moje paní profesorka tím pádem osobně znala a byla tudíž na leccos zvyklá ;-). A v novější době jsem pak měl tu čest vidět znovuzrozený Kryptor, už se zpěvákem Michalem Roháčkem,  v roce 2007 na fesťáku v Kuřimi. A teď po dvaceti letech v Brně, je to vůbec pravda?!?

Čtveřice v čele s původními zakládajícími členy Kryptoru Michalem Roháčkem a Filipem Robovskim do nás na úvod vpálila někdejší čs. televizní klipovku Justiční omyl, a už známé vstupní kytarové tóny jasně a kategoricky řekly, že se budou dít věci!

A taky že se děly – děly se nezapomenutelné vály jako Marquis de Sade, Klášterní tajemství, To se nemělo stát, Smrt je samozřejmost nebo Rychlost vítězí, cobyžto vzorkovník ze slavného debutu Septical Anaesthesia (Umrtvení smradem) z L.P. 1990, ale vlastně původem z demáčů Neřest a ctnost (nedávno vyšlo v luxusní vinylové edici a k dostání je například v brněnském Vinyl Shopu na Josefské ulici) a Zvratky a krev, z let 1988 a 1989.    

Mimochodem, v této souvislosti přidám jednu veselou historku cca z roku 1992, kdy se v Želešicích u Brna konal jakýsi open air za účasti Kryptor, Krabathor a dalších smeček, no a Kryptor, resp. tehdejší frontman Marcel Pípa Novotný, vždy na závěr songu Rychlost vítězí jak známo zařve název příslušné obce, jako že ona vítězí. Jenomže Pípa nevěděl, kde vlastně hraje, a tak se těsně před inkriminovanou pasáží sklonil na boku z pódia a v rychlosti se místních optal, jak se to tam jmenuje. „Želešice“, houkli na něj dva fans, Pípa se vrátil na čelo stejdže a po pár taktech, kdy na to přišla řada, mohutně zařval: „Želechovice vítězí!“ ;-) Inu, cosi mezi místními Želešicemi a nedalekými Židlochovicemi.

A propos, když už jsem zmínil Marcela Pípu Novotného, čurina byla i na Melodce, krátce poté, co Kryptoři  nastoupili, kdy jeden již lehce ochmelený mladík směrem k Michalu Roháčkovi zařval: „Pípo, jeď!“ ;-)

Z dvojky Time 4 Crime se hrály dvě očekáváné a nejhitovější šlupy Hooligans a Maniac (Fucker), ale vlastně i starší píseň Vraždící řetězy, která vyšla jako bonus zmíněného alba v jeho CD verzi (na LP nebyla).

S přibývajícím alkoholem, potažmo náladou, byla na Kryptor asi nejdivočejší atmosféra ze všech tří band. Lidi už sebou nemlátili jen tak individuálně, ale tancovali společně, a vytvořili tak historicky známý metalový či punkový tanec zvaný pogo, které se dnes vidí spíše už jen výjimečně a vskutku jen na těch nejdivočejších akcích, he he.  Pogóóóóó!

Před závěrečnými třemi přídavky, jimiž byly dvě relativní novinky a jeden speciální bonus na samotný úplný konec akce, nastala představovačka a taky děkovačka a taky nějaký ty kecy kolem, kdy hlavní slovo měl samozřejmě basmen Filip. Sympatické určitě bylo, že basák poděkoval úplně všem, včetně zvukařů, osvětlovače i barmanů, ale především samozřejmě dostavivším se fanouškům, čili nám.

A posléze již se vyvalily obě zmíněné novinky z tvorby Kryptorů, jež jsou zaznamenány na CD Best Of Fuck Off!!!, a sice nejdříve Pripjať – město mladých (jak známo, jedná se o dnes opuštěné „město duchů“ vedle jaderné elektrárny Černobyl) a poté skladba s jedním z nejdelších názvů, jaký kdy Kryptor vytvořil:  Otcova puška s uřezanou hlavní  - delší je snad už jen Smrt je samozřejmost (život nikoliv).

Kapela výborně šlapala, Roháček zpíval divočeji než na citované bestofce, tak říkajíc víc chrchlal, což přispělo k velmi zdařilé vzpomínce na nespoutanou atmosféru kryptoráckých gigů v dobách, kdy se z metalu mohli posrat nejen jeho příznivci, ale i renomovaná vydavatelství a celostátní televize. Pípy i bez Pípy tekly jako stoletá voda při povodních a všechno bylo k nezastavení, stejně jako fenomén čas.

Úplná tečka sobotního mlácení byla pro mne osobně docela překvápko, poněvadž jsem si ji vůbec nebyl schopen vybavit – šlo o kompozici Ty jsi moje domina  z vlastně doposud posledního řadového alba United & Live z roku 1994. Inu, proč ne, do sadistické koncepce Kryptoru zapadala dokonale, prááásk!

A tak jestli ta „moje domina“ je podařená sado-queen, tak Kryptor je podařenej sado-king, kerej to mlátí, řeže hlava nehlava pod značkou „old school sadistic thrash metal“!
Do prdele s cukrem, já chci bič!

... příště 5.12.15 du zas.    

Text + foto Dědek.

Bonus – rozhovor s Kryptorem z května 2014 na webu ROCKPALACE.CZ!