22.06. 2012 - uBer!, Třetí Zuby, Kern - Šlapanice, zámecký park

O KERN STÁLE ZÁJEM

aneb

ŠLAPANICKÁ VÝHRA VŠECH

Report / KERN, TŘETÍ ZUBY, uBer! – Pivní sla(vno)sti/ pátek 22. června 2012, od 16 h. / Šlapanice (u Brna), městský park

Pořádnej hard rock to byl už v trolejbusu, kterým jsme do Šlapanic s Míťasem přijeli, a to když přistoupil pes velikosti polárního medvěda, a sice bez náhubku. Kapitán trolejové lodi totiž vylítl ze své kabiny jak čert, a vokálem věru sytým, vpravdě metalovým, jal se řičet cosi ve smyslu tom, že tohlencto snad tedy ne - no prostě rockové intro jak se patří.

Do malebného městského parku Šlapanice jsem se vrátil po symbolických takřka deseti letech, pamětliv zdejších dvou nádherných vystoupení skupiny Kern kolem roku 2003; koneckonců, existuje z toho CD Live Kdo s koho a taky 3 videoklipy obsažené na DVD Klipologie, které pokud se nepletu animoval kytarista Kernu Slávek Perry Karásek, což tehdejší velitel neoficiálního kernovského webu Sklenda komentoval asi tak nějak, že místo aby se dotyčný v letním parnu válel - nikolivěk sám - někde na mezi, seděl u počítače a „válel“ videa. (No dle dobových informací to fakt prej nedělal Machata!)

Když jsme do báječně zrekonstruovaného šlapanického parku po šesté hodině dorazili, uzřel jsem dva maníky, oba na sobě triko se známým Mašarákovým oranžovo-černým grafickým motivem obalu alba Kern: Mistr čas z roku 1995, a hned jsem věděl, jó tak tady jsem správně. 

Více než 15 pivovarů a 25 druhů piv? Tak to byla včerejší akce sympatického spolku Hrbatý hrozen (hrbatyhrozen.com), až jsem pojal preventivní podezření, že budu-li chtít ochutnat byť jen směrodatnou část nabízených lektvarů, půjdu domů asi poněkud „hrbatý“; hrozen této myšlenky, piva od třináctky vejš jsem raději vynechával, a stánku s náchodským Primátorem, kde se čepovalo jedno z nejsilnějších piv České republiky, 24° tmavý Primátor Double (10 % alkoholu), jsem se pro jistotu úplně vyhnul. Ještě jsem totiž tak úplně nezapomněl, jak mi zhruba před deseti lety na Radničních dnech s malými pivovary prosvištěl právě ve stánku s Primátorem těsně kolem hlavy půllitr, hozený coby pádný argument jedním konzumujícím diskutérem po druhém.

Na zdejších pivních slavnostech bylo ovšem vše naprosto precizní: organizace, informovanost, občerstvení, pisoáry a zejména návštěvnost. V době našeho příchodu mohlo být přítomno několik set lidí, a když jsme se následně krátce před vystoupením Kernu ptali pořadatelů na oficiální číslo návštěvnosti, sdělili nám, že v areálu je takřka 1 500 lidí!

O dobrou hudební náladu se zpočátku starala místní formace uBer! (ubermusic.cz), tedy nikoli uBeer!, jak vtipně poznamenal můj webmaster, v čele s ženským sólovým zpěvem Dáši Ubrové, kterážto grupa ač byla na ofiko programu označena jako blues rocková, neměla s tímhle žánrem celkem nic společného (snad vyjma melancholické nálady některých písní), neb zněla jako poprock. Ale vůbec to nevadilo, dramaturgicky to na úvodní decentní rozjezd bylo velmi příjemné, navíc tato místní sestava nepostrádala vtip, například když prezentovala skladbu s názvem Zima, což měl být údajný soundtrack k filmu, který až bude mít kapela k dispozici několik milionů, určitě jej pak natočí. Tak to se tedy samozřejmě moc těšíme. 

Hudební produkce začala s určitým zpožděním, a tak uBer! příliš času nedostali. Po přestávce nastoupila bigbítová skvadra z Blanska TŘETÍ ZUBY (tretizuby.com), která začala do přítomných lidiček sypat především covery typu Uriah Heep, Led Zeppelin, Deep Purple, Mr. Big, Eagles (sapristi, i Třetí zuby mají zpívajícího bubeníka, akorát se nejmenuje Don...) anebo Jimi Hendrix. Sakra, Jimi Hendrix, Jimi Hendrix...to mi něco říká... jo, jasný, už vím – ten chlápek bydlel u nás v baráku. A že umí Třetí zuby zahrát i song vlastní produkce, bylo dokázáno výrazně zdařilou hitovkou Zas je v tom ženská. 

S přibývajícími šlágry a moky začalo přibývat taktéž jedinců, kteří si myslím ze zbývající fáze pivních slavností příliš mnoho pamatovat nebudou. Nejvíc mne pobavil človíček, kterého jsme pozorovali již delší dobu, neboť nejprve málem zvrátil...lavici (naštěstí jenom lavici), aby posléze, když jsem nesl sobě a svému webmasterovi pivo, pojal podezření, že mám jedno pivo navíc a chtivě nataženou rukou se mi jej snažil uzmout, přičemž jeho upřímně nechápavý výraz, když jsem mu to pivo upřel, vidím ještě teď. 

A než se odehrál pomyslný „striptýz“ toho nejpoctivějšího hard rocku, jaký znám, totiž skupiny Kern, odehrál se před pódiem jako bonus striptýz skutečný, coby zřejmě nečekaný narozeninový dárek jednomu z přítomných. Hmmm, na veřejném striptýzu jsem byl teprve podruhé v životě, ale musím uznat, že přítomná děva byla velmi nadaná nejen tanečně...

Chráněný žít? To se mi jen zdá? Milion týdnů loučení? Jo! KERN (kern-remember.com) ve skvělé formě, prakticky více než rok od prvního vystoupení v nové sestavě v Dolních Kounicích, dával nepokrytě najevo, kdo je králem hard rocku nejen na jižní Moravě. Zpěvák Pavel Vacek  do kapely zapadl, jako kdyby v ní zpíval odjakživa, a stejně tak na base Romana Kupčíka poslechem nepoznáte, že ji nehraje Machata; navíc Kupčík je o trochu hezčí, ha ha.

A vynikající výkon celého Kernu bouřlivě oceňovalo i publikum, kterého bylo před pódiem prostě narváno, a atmosféra jedním slovem: FANTASTICKÁ. Mno, ještě aby nebyla, když hrajete v areálu, kde je patnáct stovek platících, že?

Skvělý zvuk (kurňa jak jinak, když se o sound staral obchodní podnik samotného bubeníka Kernu Karlose „Parní Mlátičky“ Vodičky), skvělé písně, skvělé muzikantské výkony, skvělé aplausy...uf. Byl jsem z toho totálně hard.

Velice sympatické bylo i věnování skladby Exploze bývalému zpěvákovi skupiny Kern, pěvecké legendě všech legend, panu Jaroslavu Albertu Kronkovi, toho času bohužel nemocnému, čímžto Jardu taktéž opětovně zdravím – Alberte, jsme pořád všichni s Tebou a chlape, bojuj! (kronek.net).

Ano, jestli je někdo majestátně podepsán pod historickým úspěchem kapely Kern, pak je to právě fenomenální Jaroslav Albert Kronek, a jeho přítomnost byla znát v písních, které šlapanickým amfiteátrem zněly a které se už navěky staly hymnami českého tvrdého rocku, jako například Fernetový oči anebo Blízko nás, údajně složená po jednom z kernovských koncertů 80. let ve sprše (a to fakt není žádný hygienický fór).

Kromě starých a léty prověřených pecek nám však tentokrát kvintet Kern představil i dvě novinky, jež měly premiéru teprve dne 26. května 2012 na tradičním Křížek Festu v Křižanovicích u Bučovic. Obdobně jako nedávno u dalšího klenotu tuzemské metalové scény, Kreysonu, i v případě Kernu se jednalo o jednu rychlejší věc a jeden ploužák.

Tu rychlejší, „acceptovsky“ laděnou Nemá o mě zájem, otextoval bývalý basák skupiny Libor Machata, a nutno podotknout, že kompozice působila velmi svižně, ba řekl bych na Kern až trošku netradičně svižně, ha ha. (Jak totiž známo, z těch proslulých skladeb měl Kern doposud rychlé jenom dvě, Miss aut, která se včera hrála, a Sprinter, který se nehraje, přičemž zlé jazyky tvrdí, že to je proto, že už ji kapela tak rychle nezahraje :-))). 

Novinková balada Moje prohry přinesla krásný šok nejen v podobě perfektně gradované kompoziční struktury, ale též skutečností, že ji otextoval kytarista Tony Vodička! Když jsem měl tu čest dělat s Tonym pro náš web v roce 2008 rozhovor, položil jsem mu mimo jiné i otázku, zda někdy neuvažoval o tom, že by pro kapelu začal psát i texty, a Tony mi odvětil, že tohle nikdy moc neuměl, že to mu moc nejde. A vida – je to tady, je to tam!

Podle mého názoru obě novinky velice dobře vycházejí z původního hard rockového soundu, kterým se Kern v 80. letech proslavil, současně ale působí aranžérsky velmi aktuálně, nechci říci blbé slovo „moderně“, ale zkrátka nepůsobí nikterak zastarale. Dobrá práce, hoši!

A abych nezapomněl, hrála se ještě třetí „news“, kterou si pouze ve dvojce střihl Tony spolu s klávesistkou Petrou, a kterážto novinka se jmenovala Sere ráda; pardon, překlep, byla to samozřejmě serenáda. Hmm, Tony je v tom objevování mladičkých talentů (talentek?) prostě nepřekonatelný! Pěkná, opravdu pěkná...písnička. A teď dál.

Dál a dál, Kdo s koho, V sobotu ne, Ty se mi dnes holka vdáváš (oficiálně Ty se mi vdáváš), moje zamilovaná Ty můžeš, anebo Všední známosti, to byly Šlapanice, to byla noc a to byl Kern, to byl parádní zážitek, který se musí zažít, který se musí prožít a který nelze sdělit jakýmkoliv reportem. Kdo nebyl, je...lituje.

Třebaže původně jsme na místo určení dorazili s Míťasem jen sami dva, postupně se naše parta rozmnožovala: pozdravil jsem se a příjemně popovídal s Milkou, jejím chotěm a dalšími, přijela Shaumal s kamerou, přijel Eskymák s Gabčou, přijely naše tišnovské lásky Žába a Cethy se svými protějšky, Dalčou a Alešem, a najednou nás bylo u stolu krásně plno. A tak jsme se stihli krásně „zhádat“ například o tom, jestli má Aleš Brichta právo dělat akci typu Arakain Memorial nebo ne...

Skupina Kern sice hrála song Moje prohry, ale šlapanická akce, to byla výhra všech, počínaje Hrbatým hroznem a konče námi fanoušky. Krásná výhra všech zúčastněných, mám v duši nádhernej pocit, a věřte, že to není jenom tím pivem, které tady u PC při psaní tohodle reportu lehce popíjím. :-)

Ehm, vlastně není pravda, že ten report píšu já. Musím se upřímně přiznat – tenhle report se píše prostě sám.

Dědek? – Zde! Fotky Míťas.  

P.S.: Článek je věnován dlouholetému fanouškovi skupiny Kern Hatatytlovi.

BONUS: PIVNÍ KOMENTÁŘ