Koncert / Rekes Mudes + Nuck Chorris Gang / pátek 22. května 2009, od 20 h. / Brno, Starý pivovar (KrPole, Božetěchova ul.)

V páťulínek jsme vyrazili do pivovaru. Kam jinam? Tedy "bohužel jenom" do tzv. Starého pivovaru, kde už se sice pivo nevaří (pivovar fungoval v letech 1623 - 1873), ale stále se čepuje a hraje tam muzika. Tentokrát tam svoje fidlátka rozbalila naše skupina roku 2008 Rekes Mudes a na pomoc si vzala kolektiv se stejně hříčkovatým názvem Nuck Chorris Gang.

Chucka znám hlavně Schuldinera (R.I.P.), Norrise v podstatě vůbec, a navíc ten den nepřišel. Mohl jenom litovat.

K pivu Bernard mám skoro citový vztah, vždycky to byl jeden z nejlepších škopků na světě a mně osobně chutnal i tentokrát. Sice byla na čepu jenom dvanáctka (ojoj!), ale stála za to. Taková trojnásobná plzeň :-), holt nepasterovaný mlsadla já rád. A je mi úplně jedno, jak chutnalo mému ctěnému bratrovi, protože já pivu rozumím víc! :-)

Co říci k první kapele, již zmíněnému Nuck Chorris Gangu? Přesně to zřejmě vystihl můj bratr, když prohlásil, že kdyby nezpívali, bylo by to docela fajn. Souhlas. Rapové či hip-hopové recitace fakt nemusím, to je podle mne prznění muziky, nicméně pokud se to někomu líbí, proč ne. Samotná hudba špatná nebyla, byla pestrá a chvílemi i dost dobře šlapala, navíc bubeník měl vedle hajtky životadárný půllitříček, což je mi velmi sympatické.

Chorrisův recitační kroužek jsme zvládli a mohli se těšit na skupinu, kvůli které jsme přišli.

Sekýrníci to rozbalili žhnoucí novinkou Kde je tvůj bratr (no kde by byl - jak už jsem řek, se mnou a webmasterem na koncertě), která mi svým názvem připomíná nádhernou písničku od Karla Gotta Kam tenkrát šel můj bratr Jan. Hudebně to ovšem bylo krapet jinde, to je fakt :-). Poctivej rockovej nářez, bomba, na jakou jsme prostě od Rekes Mudes zvyklí, i když o zvyku se vlastně nedá hovořit, protože chlapci se neustále zlepšují (pokud to v jejich případě ještě vůbec jde).  

Hošíci, během krátkého času tradičně ověšení dívčím spodním prádlem (a že těch nádhernejch bab v pivovaru bylo, až měl člověk problém soustředit se na muziku), svištěli pecky ze svého skvělého debutového alba Hledala maleny, vydaného u Popronu, ať už to byly Spal mě, Pasáček, To ti povídám, Divoký koně, anebo má asi nejoblíbenější Leť vysoko. A spousta dalších k tomu, samozřejmě, jako např. Od týhle chvíle jsi má, kterou bubeník osobně věnoval své mušličce (taky mám rád moře :-).

O co prťavější (že to říkám zrovna já), o to milejší frontman Vojta Přehnal si společně s celou kapelou koncert fakt užíval, a kdybych byl baba, asi mu neodolám. Ale kucí jsou sympatičtí všici, talentovaní, krásní a skromní, jak to má v rockové muzice být.

Pokud se se mnou kdysi kdosi na webu "přel", že Rekes Mudes teda hard rock rozhodně nejsou, tak měl být na koncertě, protože to byl hard rock jak vyšitej! Nářez jak sviňa, hromada lidí (přesněji dívek a žen :-) a nálada jako hrom.

A hrálo se nejenom z debutového alba. Hoši totiž zavzpomínali taktéž na svoji punkovou minulost pod názvem Neposlušné Nanynky a střihli si jako přídavek hitovku Punková princezna, a v průběhu bernardovského večera nás ovlažili rovněž písní, která se možná dostane na druhou desku a které říkám podle legendárního sovětského seriálu 17 zastavení jara, protože její pravý název si nejsem schopen zapamatovat: Posledních 17 dotyků.

Jako úplně poslední song zaburácely klipové "Maleny", a pak už se muselo přestat, protože Rekesáci by Starej pivovar asi zbořili.

Jestli se hrálo ještě něco zvláštního, si už bohužel nepamatuju, za což může nikdo jiný než Ing. Stanislav Bernard, protože jeho pivo je tak skvělý, že jsem ho opět vypil více než svůj tradiční jeden půllitřík. Nicméně zas tak hrozný to se mnou asi nebylo, když jsem pak ještě cca po dvaceti letech dobíhal tramvaj a přitom nezakopl... z čehož plyne, že jsem byl ten večer naprosto střízlivý.

A že to byl dost fajn večer, o tom se snad zmiňovat nemusím, což? :-)