21.09. 2014 - PS Band, Železný Zekon - Brno-Žabovřesky

SKALISTÝ PS BAND

&

ŽELEZNÝ ZEKON S BERÁNKEM

Report / PS Band, Železný Zekon / neděle 21. září 2014 odpoledne / Brno-Žabovřesky, parkoviště pod KD Rubín (Makovského náměstí)

Ono slunečné odpoledne jsem zamířil na produkci dvojího druhu, jejímž společným jmenovatelem by mohlo být třeba slovo „skála“. Skupina PS BAND hraje totiž rockovou muziku, a po ní účinkující silák Železný Zekon je zase svým tělem pevný jako skála, která se nedrolí při štípání dříví na hlavě a ani se nehne, když se na něm, položeným na fakírských hřebech, houpou na houpačce ať už dospěláci či jejich nezbedné ratolesti.

Ano, akce Nedělní odpoledne v Žabinách byla určena dospělým i dětem, čili tak říkajíc celé rodině. Což se také stalo a odpoledne si užily všechny věkové, potažmo nápojové kategorie, chilližto od klasických pivařů (na čepu byla dvanáctka Beránek ze skupiny kolem Zlatopramenu) přes „rádleráky“ až po milovníky limonád. Současně nutno zdůraznit, že akce byla charitativní, protože spojená  s finanční podporou dětem z místního domova Dagmar, což bylo velmi sympatické zejména v době různých výhradně předvolebních prezentací, při nichž politici myslí především na sebe, zatímco tady někdo myslel na děti, které v životě nemají tolik štěstí.

A součástí celé produkce bylo mj. i pěvecké vystoupení souboru tvořeného právě dětmi z domova Dagmar, jehož vyvrcholením bylo předání sponzorského daru – nové kytary jednomu z účinkujících. 

Brněnský PS BAND jsem poprvé uzřel na koncertě v listopadu loňského roku ve svém oblíbeném klubíku Rusty Nail a již napoprvé jsem byl velmi příjemně překvapen – žádný mixrevival s výlučně převzatou muzikou a anglickými texty, ale právě naopak: PS Band hraje vlastní rockovou tvorbu s českými texty! No to je hotové pohlazení pro moji češtinářskou dušičku, a nejinak tomu bylo i v neděli na žabovřeském parkovišti.

Poněvadž jsem si ne zcela důsledně přečetl plakát, očekával jsem, že akce se bude konat na horním parkovišti, leč když jsem ještě z trolejbusu zřel, že tam normálně parkují auta, velmi bystře jsem usoudil, že vystoupení se bude konat asi někde jinde.

No jistě, na spodním parkovišti dohrávala první kapela Ludvajs band, zaměřená na country & western a na převzaté písničky (sakra, nehovořil jsem před chvílí o něčem takovém???), ale aspoň s českými texty, zatímco před pódiem již podupávaly jednak dětské mažoretky a jednak „známé ksichty“ z následujícího PS Bandu.

Bohužel, skupinu postihla v lednu letošního roku bolestná rána, kdy do muzikantského nebe předčasně odešel její klávesista, a jelikož se členům nepodařilo najít adekvátní náhradu, hrají nyní prostě bez kláves. Ovšem i takto se dá maximálně vyjádřit úcta bývalému spoluhráči – asi něco obdobného, jako když v hokejovém klubu zůstane dres s číslem 68 navždy čestně vyřazen. 

Zeměkoule se točí dál, a dál se pořádně otáčí i PS Band, ba dokonce kapela i točí, protože připravuje svoje debutové CD, ale k němu se ještě dostaneme.

Narozdíl od samostatného klubového či jiného koncertního vystoupení byl v rámci žabovřeské přehlídky set PS Bandu logicky zkrácen na hodinku, takže nemohly zaznít všechny jeho šlágry, i přesto byl ale přítomnému posluchačstvu předestřen dostatečně reprezentativní a zajímavý vzorek jeho autorské tvorby, ať už se jednalo o pecky jako Machakos reggae, Černá – bílá, Víla či Mechaničtí sloni (sapristi, snad to s určitým časovým odstupem moc nepletu).

Tato brněnská skvadra sama sebe označuje jako big-beat-crossover, což myslím docela přesně vystihuje její rockovou rozprostřenost, neboť muzikanti rozhodně nemají problém s hudebními přesahy do jiných žánrů jako třeba již zmíněné reggae anebo swing. A odtud také pramení mnou použitý přívlastek „skalistý“ v prvém titulku tohoto reportu: stejně jako vrcholky skal, i tahle rocková muzika má spoustu svých rozličných vrcholků, svých výčnělků, její hřeben se správně rockově „klikatí“, je pestrý a nachází se ve velice slušné nadmořské hudební výšce. Zkrátka skalistá hudba, skalistý rock PS Band!

Sluníčko se na žabinském asfaltu docela slušně odráželo (počasí vyšlo nadmíru), a tak jsem si chvílemi připadal jako šťavnatá klobáska, která se opékala nedaleko. Naštěstí mi bratr Bob na moji žádost přinesl slušivý kšilt (tedy proboha ne kilt, aby nedošlo k omylu!), a tudíž jsem kapelu nejen slyšel, ale proti ostrému sluníčku i viděl. A mohl jsem ocenit nejen čitelný zvuk, ale - jakožto známý pravověrný pivař - i mému oku velmi příjemné, lahodící proporce některých účinkujících, protože jak praví klasik, chlap, kterej nemá břicho, není chlap! (Zbývající „rachitičtí“ členové prominou.) :-)

Poctivá produkce PS Bandu nikdy nezklame, a proto si určitě nemíním nechat ujít jeho plnohodnotný koncert spojený se křtem CD, naplánovaný na sobotu 22. listopadu 2014 do brněnského klubu M13, který se nachází naproti bývalé Zemanově kavárně (dnes Pavillon) Za divadlem 2.

No a jednu skálu vystřídala druhá – na parkovišti se zjevil chlap jak hora, chlap jak skála, už dnes žijící legenda ŽELEZNÝ ZEKON, nefalšovaný nástupce brněnského siláka Franty Kocourka. Člověk z Bystřice pod Hostýnem, který je držitelem mnoha rekordů nejen českých, ale i těch zapsaných ve světové Guinessově knize rekordů, v neděli užaslým dospělým a vyjeveným dětem ukázal, jak se dají zdánlivě lehce popřít fyzikální zákonitosti, při čemž ovšem nikdy nesmí být popřena dobrá zábava, jež je ze všeho nejdůležitější!

Železný Zekon, občan s roztomilým jménem Zdeněk Knedla, má scénář své show založený na třech stěžejních atributech:

1.    Neotřelé silácké kousky
2.    Vtipný proslov a operativní verbální reakce, a
3.    Zapojení diváků do svých kousků.

Ano, pokud jste Železného Zekona naživo ještě nespatřili, možná byste byli překvapeni, že tento přírodní úkaz je mistrem nejen cvičení silových, ale též oněch verbálních. Jeho nadpozemské tělocvičné úkony jsou protkány spoustou humorných poznámek, vtipných a bystrých replik, tomuhle jedinci to prostě pálí i v hlavě a čiší z něho nenucenost a mediální zkušenost v tom nejlepším slova smyslu. Navíc i mimo vystoupení je strašně příjemný a skromný, bez problémů si stoupne s Vámi do hloučku, vykládá, do neomrzení se nechá fotit a fotit...pro mne osobně parádní zážitek i po téhle stránce. A absolutně byste nevěřili, že mu za šest let bude šedesát, uf!

Celá galashow je pak ještě zintenzivněna zapojením publika do hry, kdy si lamželezo vybere jako asistenta některého z přítomných diváků, jehož výraz se v tu chvíli stane leckdy velmi nepřítomným...ale nakonec se po vyprchání prvotního zděšení ke spoluúčasti uvolí, což je pro změnu zážitek pro zbylou fotící rodinu, protože „tuhle prču si nemůžeme nechat ujít, a v rodinném fotoalbu nemůže takováhle taškařice mý starý se Zekonem v žádném případě chybět!“

Občas jsem měl na venkově potíž zlomit dřevěné pruty – Zekon snadno ohýbá ty železné.

Zkusili jste někdy přetrhnout registrační značku vozidla čili tzv. SPZ? Tak to zkuste! (To rozhodně spíš dopravní policisté „přetrhnou“ Vás za nějaký přestupek). Zekon něco podobného bez problémů dokáže a Vy se na takový malý fotofejeton z tohoto dílčího kousku můžete podívat v rámci naší fotogalerie. 

Štípali jste někdy dříví? No každý z nás si to asi někdy zkusil, někomu to šlo lépe, někomu hůře (ano, nejenom zde platí hlavně se trefit!) a jsou mezi námi i jedinci, kteří už nikdy nebudou mít tolik prstů jako dříve. Zekon umí taky štípat dříví, nicméně s tím drobným rozdílem, že on jej nechá štípat na své vlastní hlavě. Ehm ehm, no tady platí ono „hlavně se trefit“ snad trojnásob...

Roztočit pořádně těžký závěsný špalek na maličkatém ušním boltci, to bych byl za chvíli nejenom bez špalku, ale i bez ucha. Utáhnout uchem vozík s několika lidmi, to by byl v mém případě opravdu doslova „trhák“. A pak si lehnout zády na fakírské hřeby, nechat na sebe nasadit houpačku a pohoupat pár zájemců, tož to by bol už můj opravdu poslední hřeb... „hard core“ jak Brno! 

Železný Zekon tohle zvládá. A aby všeho nebylo málo, posléze si nechal houpačku sundat, dal si fakírské hřeby i na břicho a navrch si mu stoupl jeho asistent. Socha (tělesné) svobody jak vyšitá!

Jak už naznačeno shora, všechny podstatné Zekonovy kousky máte samozřejmě k dispozici v naší galerce, včetně bonusů ze závěrečného focení s „nadrženým“ diváctvem. A všimněte si prosím i závěrečného lidumilného snímku Železného Zekona s Beránkem, tedy rozuměno s pivem Beránek v ruce – ten fotokontrast tvrdýho, železnýho chlapa s výrazem „Beránek“ jsem prostě musel zvěčnit, to jistě chápete.

No jo, je to tak - „Iron Zekon“, jak by jeho umělecké jméno mohlo znít anglicky, trhá balíčky karet nebo telefonní seznamy, trhá lana a řetězy - trhá zkrátka rekordy!

A v neděli všem ranařům pomyslně natrhl prdel...

S pozdravem „Zdar a sílu!“ Dědek.

www.bandzone.cz/psband
www.zekon.cz