18.07. 2015 - Biomassa, Kern, Stejšn, bezKOFEINu - Modřice, areál Pod kaštany

NOVÝ HLAS KERNU POD KORUNAMI KAŠTANŮ

aneb

Ó, SAVANY OSLAVA(NY)!

Report / Modřické krýgl – 2. ročník: Kern, Stejšn (unplugged), Biomassa, bezKOFEINu / sobota 18. července 2015, od 15 hodin / Modřice (u Brna), areál Pod kaštany

Vystoupím z náhradního autobusu x2, vedle tramvajové smyčky v Modřicích a rozhlížím se, koho bych se zeptal na cestu – nikde nikdo. Jedinej maník mizne v útrobách své zahrady, nakonec mi ale přes dalšího souseda radí, že musím projít pod mostem na druhou stranu a tam prý už jsou směrovky. Směrovky na druhý ročník Modřického krýglu.

Plazím se po rozpálené asfaltce, na kebuli mám „filtrační“ kšiltovku s logem Stejšnu a z dálky už slyším Luďka Savanu Urbánka, jak mu to zase mluví. Nejprve zmateně hledám oficiální vstup do areálu (mozková činnost zjevně utlumena odpařením veškerého piva), následně úspěšně nacházím a u stánku s oslavanským pivem vítězím.

Moku je zde věru dost: Vévoda, Rychtář Grunt i patnáctka speciál, Klášter, dvanáctka Tři sestry, Páter, Kern, dvě od Hauskrechta, Rádler..., já však začínám konzumací Savanovy oslavanské polotmavé jedenáctky, jednak proto, že mám Savanu rád a jednak Oslavany se v Brně prakticky skoro vůbec nedostanou a už dlouho je chci ochutnat.

Mňam, libují si moje „muňky“ chuťové, třesu si rukou se samotným velkým Savanou, on mi to hned strká, tedy strká mi do ruky reklamní leták právě na „svoje“ pivo, leták mi padá, snažím se jej zachytit a přítom kymácím zakoupeným kelímkem tak, že pivní novinkou křtím Savanu i sebe. Luďku, Tys sice tvrdil, že jsem Tě polil, já si však trvám na tom, že jsem Ti jenom pokřtil Tvoje pivo. ;-)

Pokřtěná „blondýna“ se jde ošplouchnout  do kádě s vodou a já rekognoskuji terén s guláškem, cigárkou i masíčkem, zdravím se s hochy z Biomassy a po dlouhém výletu od tramvajové smyčky (kilometr to byl určitě!) znaveně usedám pod stany s nápisem Město Modřice.

V nádherném přírodním amfiteátru, připomínajícím zčásti soukromou zahradu, se nad stany vrtí koruny kaštanů i jiných stromů, a první kapela BIOMASSA tudíž začíná velice symptomaticky, jelikož písní s názvem Koruny stromů.

Oproti posledním koncertům, které jsem měl možnost zřít a slouchat, mne kapela potěšila osvěženým pozměněným playlistem. Krom klasických osvědčených „střiků“ z debutového CD Už žádný tlak! (Je to jen pocit, Zámečník, Plameňáci) se hrály i věci, jež na albu nenajdete: jednak novější sympatická věc z pera Ivana Slámy Starý desky (je myslím hezké, když má nová věc v názvu přívlastek „starý“), ale zejména úplná novinka Hledám cestu (původní název měl být Prokrastinace, což je tendence odkládat plnění důležitých úkolů na pozdější dobu), která mne velice zaujala a myslím, že ač čerstvá, bude brzy patřit k tomu nejlepšímu, co kdy Biomassa ze své zkušebny vypustila, anebo magický cover Luboše Pospíšila Tak vznikla Zem.

Co se týče vizuální stránky, Biomassa není příliš sportovní kapelou a třebas na souběžně probíhající Diamong League nejenže by asi světový rekord netrhla, ale zřejmě by se tam vůbec nezvládla kvalifikovat, uh. Jasný, klávesákovi Ivanu Slámovi i bubeníkovi Petru Hercogovi se tato skutečnost s ohledem na statický charakter jejich hudebních nástrojů ještě dá odpustit, ale že i mladíci, kytarista Michal Ševčík a basák Dušan Charlie Svoboda se tak maximálně společně lehce zakymácejí a dost, to už je nadmíru varující :-). Největší pohyb tak v Modřicích předváděl zpěvák Jirka Kubowský, když občas sestoupil z hlavního betonového pódia na dřevěnou před-stejdž a zpět.

Oproti tomu kapelní muzika svěží a dynamická rozhodně je a pár diamantů se v jejím rámci také najde – určitě mezi ně patří již zmíněný Je to jen pocit anebo závěrečná balada Do tmy padá déšť, hraná už jako jeden ze dvou zcela zasloužených přídavků.

To následující KERN má kromě výborné hard & heavy muziky slušně zmáklou i pódiovou show, již obstarává zejména „bendžemin“ kapely, šestistrunný baskytarista Roman Kupčík (safra, málem jsem překlepem napsal kapřík). Ale on je ohledně pohybu opravdu jak ryba ve vodě, i když pochopitelně ne líným kaprem, ale dravou štičkou: v jednu fotografickou chvíli mi nádherně pózoval a vyšel z toho záběr jako hrom – Romane díky, myslím, že spolu uděláme ještě velké věci! :-)

Technická poznámka: přátelé, v naší fotogalerii si všimněte zejména, jak Kupčík normálně regulérně „ojel“  odposlech ;-)

Nicméně i Karel Karlos Vodička za bicími slušně řádí, je samá ruka samá noha a ještě do toho stihne vypouštět docela slušný grimasy, a Slávek Karásek s kytarou aspoň poctivě popochází a občas se i dobře a vydatně zašklebí. A nový zpěvák Michal Konečný, pokud zrovna nemusí stát u mikrofonu, mydlí slušně tamburínu (někdo tomu říká kastaněty :-), a co se týče třeba jeho rukou, mohl by z fleku vyrazit na vrcholné tělocvičené podniky včetně legendární Spartakiády.  

A tak jediným „stoikem“ v kapele je v podstatě kytarista Antonín Tony Vodička, který se plně soustředí na svoji hru, ale abych mu zase tolik nekřivdil, v Jerychu na mne dost solidně vyplázl jazyk a taky z toho byla fotka jako Brno.

Před skupinou Kern měl sice podle původního časového harmonogramu vystoupit ještě Stejšn se svým unikátním unplugged programem, ale poněvadž lidičkové se v horkém letním odpoledni do areálu trousili poněkud pozvolna, začátek byl logicky posunut, a v důsledku vzniklého skluzu si Kern a Stejšn svoji pozici na stejdži prohodili, protože Kerni měli ten večer ještě další kšeft v Hostimi, kam se museli stihnout přemístit.

I ptal jsem se Romana, jaké to je, mít dva kšefty za jeden den. Odpověděl mi cosi ve smyslu, že skvělý – že na prvním se rozjedeš a na druhým pak jedeš.

Musím říct, že Kern s Konečným se mi v Modřicích líbil ještě víc než předtím před čtrnácti dny v Jerychu. Je to určitě otázka zvyku, holt si zvykám, ale on ten zvyk jde dost dobře a rychle, protože je to zkrátka síla (doufám, že oceňujete slovní hříčku na CD Kernu Síla zvyku, z nějž ovšem Kern nehrál vůbec nic – to musíte na Alband ;-).  

Není větší síly, Hlas, To se mi jen zdá, Exploze, Ty se mi vdáváš...starý kerňácký pecky a modřický publikum: aplááááááááus!

Chvílemi jsem zavíral oči a vychutnával jenom hudbu a zpěv, a měl jsem pocit, že neslyším žádný rozdíl oproti Kernu 80. let. Já vím, namítnete mi, že Jarda Albert Kronek je jenom jeden, a to máte určitě pravdu, za tím si stojím i já, ale ta stará atmosféra kerňáckých songů, ta tam prostě je, i Konečný ji tam dokáže dostat, a to je strašně důležité pro celé další fungování kapely.  

Já vždycky říkám, že kde je zájem, tam je všechno. A upřímně musím říct, že na Michalovi Konečném vidím obrovský zájem, obrovský zájem v Kernu zpívat, a ten člověk na to opravdu má. A výsledek je holt znát.

Kultovní kernovskou produkci bohužel po cca třičtvrtěhodině přerušil výpadek ozvučení zpěvu, kdy Konečný opakovaně jen rozhodil ruce, poněvadž nic jiného v tu chvíli dělat nemohl. Nicméně celá organizace akce byla natolik skvělá, že i tento problém se podařilo během snad patnácti minut vyřešit a Kern mohl jet dál.

Ač bylo světlé odpoledne, Blízko nás burácelo nádherným modřickým amfíkem a - mimochodem, kolikrát za život máte příležitost vidět Kern v odpoledním slunci, když povětšinou jest nočním headlinerem, he?!?

A je to tady - starý dobrý Savana. Vlastně co starý, když je mladý. Savana & Stejšn. Vlastně Savana & Charlie. A taky Velký šou.

Hóóódně velký překvapení se odehrálo (a to doslova) v tom modřickým amfíku – Stejšn unplugged. Pokud by někdo tomu slovu „unplugged“ nerozuměl, tak doslova to znamená „nezastrčeno“, což je myslím docela důležitý překlad.

A to zejména v kontextu tom, že Savana počnul v jistou chvíli rozvíjet svoji teorii na téma, proč společný hráč Biomassy a Stejšnu Dušan Svoboda u Kubowského zpívat nechce, zatímco u Savany ano. A zatímco v rámci Moravy je velmi slavná velkomoravská legenda o tzv. třech prutech, Urbánek se odhodlal rozvíjet tzv. teorii dvou proutků – chilližto že Charlie v Biomasse nezpívá, protože má Kubowský krátký proutek, zatímco Savana má dlouhý, a ten krátký na „vzpupného muzikanta“ nestačí, zatímco ten dlouhý už jo. Mno, všechno skončilo jakýmsi komentářem, ať si jdou chlapci někam měřit délku svých proutků, aby produkce mohla pokračovat dál.

Mezitím, než nastoupil sám Savanův STEJŠN, odehrála se v pauzách mezi jednotlivými orchestry celá řada soutěží, jejichž konání velmi sukcesívně vyplnilo čas potřebný k přeskupení. Například se házelo kloboukem do dálky, ve stylu „svůj širák odhazuji v dál“, pročež jsem si musel sám pro sebe účast v této taškařici odpustit, neb s klobouky nemám žádnou zkušenost, anžto jako pokrývku hlavy nosím pouze zbylé tři vlasy anebo kšiltovku světové zn. Stejšn, a holt hod kšiltovkami světové zn. Stejšn se onen den nekonal.

Anebo třeba válení – spousta jedinců již v tento brzký čas zvolila válení. Nepočítám teď onoho „trampa“, který si ustlal přímo pod kaštanem a minimálně produkci jedné kapely asi proležel. Mám na mysli tradiční válení sudů, kdy se sudy pomalu koulely nahoru a mnohem rychleji zpátky dolů. No já koulel radši jen očima nad skvostnými časy účastníků a svůj čas šel skoulet ke stánku se skvostným pivem. Ale zpět ke skvostnému Stejšnu.

Hudba jmenované formace je i ve své tradiční poloze dostatečně pestrá, ze své základní hard rockové platformy občas „prská“ do blues, vážné hudby, rapu či reggae, a tak bylo velmi napínavé tušit, co nového může přinést unplugged platforma. Mnozí jistě zejména ocenili, že se verze písní odehrávají bez bicích, takže krása jemné muziky není rušena bezhlavým mlácením zdivočelého bubeníka Krejči :-).  

A musím upřímně konstatovat, že se skutečně jednalo o produkci velice jemnou až romantickou, která plně vyhovovala duši člověka, který nepije, nekouří a nesouloží. (No je tedy pravdou, že třeba já osobně jsem v době produkce nekouřil ani nesouložil, a byli dokoncepřítomní jedinci, kteří pouze nesouložili! Ti, kteří eventuálně přítomni nebyli, možná klidně i souložili, ale to je z hlediska účelu tohoto reportu celkem fuck.)

Akustický Velký šou, All Right Now od Free nebo balada More nights, to všechno a ještě mnohem víc  nám předvedla „dvojka“ Savana & Charlie. Upřímně navrhuji tuto akustickou platformu marketingově prezentovat buď jako AKUSTEJŠN, anebo ještě lépe dle koncových písmenek přezdívek obou protagonistů cobyžto ANA-LIE (čti „anály“), a to nejenom proto, že oba chlapi – jak už to při unplugged projektech bývá – na stejdži neposkakovali, ale seděli na prdeli, hlavně ovšem proto, že k jedněm z nejkrásnějších lidských pocitů patří pocit úspěšného vyprázdnění, přičemž zde jsem měl libý související pocit úspěšného (hudebního) naplnění.

Já vím, říkáte si možná, to jsou zase samé blbé Dědkovy fórky a o vystoupení samotném se nedozvíme nic! Jenomže, přátelé, sáhněme si do svědomí a případně i jinam – copak se dá o tom našem milovaném Stejšnu psát vážně?!?

Urbánek se Svobodou po sobě v Modřicích moc hezky koukali, a jistojistě i díky tomu přečkali krátký úsek s kapkami deště, vědomi si lidového pořekadla, že nemusí pršet, stačí když kape, případně jiného, určeného pro chvíle, až se z pódia kucííí zase rozejdou: „Stačí kapka, už to ťapká!“.

Ehm ehm, tak to bychom měli. Mezitím jsem se seznámil s velice sympatickým párem, tentokrát již klasicky mužským+ženským (ne jak ti dva, fuj! ;-), jimž jsem promptně, hnán vidinou nedozírných zisků, předal adresu tohoto našeho webu Metal-line.  

Posledním artistou byl muzikální orchestr bezKOFEINu, který jsem podle názvu již pár let znal, leč nikdy se mi nepodařilo ho navštívit. Třebaže já sám tyto multi-revivalové projekty moc rád nemám, u publika měli úspěch velmi slušný, to se musí nechat.

Covery jeden za druhým, z nichž jsem skoro žádný neznal, neboť pocházely většinou z žánrů, jimž neholduji. Jediná skladba, kterou si kvůli rádiové profláklosti pamatuji, je Inzerát od Kryštofa, na place bylo juchavé skotačení (to už koneckonců pár hodin zpět),  a jedna sympatická dívčina si na betóně dokonce už předtím sundala botičky a pojala se tancovat bosky.  Inu, proč ne: bezKOFEINu a bez sandálků ;-).

A  bez pardonu - celý fesťák vlastně bez chyby. Savanovi patří za tento druhý ročník Modřického krýglu můj první dík, nádherně zvolený areál, výborná muzika, parádní pivko a celá organizace. Jenom škoda, že v rámci soutěže o nejlepší štrúdl asi vyhrál Savana (prej měl totiž v tý svý nohavici tvarůžky a špek a savanaví co ještě), a tím pádem spolu s porotou sežral i všechny štrúdly ostatní, takže jsem zůstal bez štrúdlu.

Nebo to bylo jinak?

Bezvadnej „hudební štrúdl“, ten Modřickej krýgl - bez debat. Pochutnali jsme si všichni.

Text + foto Dědek.