16.07. 2005 - Banjo Band Ivana Mládka, Kern - Blažovice u Brna

JAK SI S KERNEM ZAHRÁL

IVAN MLÁDEK

aneb

JOŽIN BLÍZKO NÁS

Reportáž psaná po takřka šesti letech / Banjo Band Ivana Mládka, Kern / sobota 16. července 2005 / Blažovice u Brna

Motto: SMS 16. 7. 2005, 23:44 – „Prid k vycepu, jinak su po prave strane“

Dodneška mám v paměti uchován ten plakát, který byl nalepen na onom plakátovacím válci naproti brněnskému hotelu Grand, na němž se skvělo, že SPECIAL GUEST skupiny Kern bude na koncertě v Blažovicích BANJO BAND IVANA MLÁDKA. Nevěřil jsem vlastním očím a upřímně jsem se domníval, že se jedná o nějakou legraci. Kern a Mládek? Na festivalu možná, ale na jednom koncertě?

Společně se svým výborným kamarádem Rumem - mimochodem dnes věhlasným brněnským advokátem, ha ha – jsme v onu krásnou slunečnou sobotu te(h)dy vyrazili. Trolejbus číslo 31 nás od již zmíněného Grandu dovezl takřka přímo na šlapanickou zahrádku, kde jsme dali nějaký ten škopíček a valili směr (nejprve) Jiříkovice.

V Jerychu jsme dali na sluncem rozehřáté terase místní hospůdky nějaký ten škopíček a pobavili se například o tom, jaký měl Rum strach, aby dny jeho milé šly přesně tak, jak mají jít. (Když jsme kráčeli kolem jiříkovického hřiště, to jsem ještě netušil, že tam pár příštích ročníků strávím na známém JERYCHOROCKU, a opět mimo jiné s Kernem.)

Poněvadž jsme si nebyli zcela jistí nastoleným směrem, zeptali jsme se náhodně natrefivšího mladého starousedlíka, zdali kráčíme správně do Blažovic (jestli to teď náhodou čte Karel nebo Tony Vodička, asi mne za tu neznalost Tony zastřelí kytarou nebo Karlos propíchne paličkou :-). Nicméně odpověď rodáka byla příjemně zdrcující, cosi jako: „Jo vy dete na Kérn? No jasněééé, v pohoděééé“ a mávl rukou směrem, kterým jsme šli. Tak říkajíc úleva bez vyměšování, aneb znalosti domorodců jsou ohromující. 

Prokličkovavši blažovickými uličkami, stanuli jsme před samotným organizátorem této unikátní akce. Omlouval se za cenu 220 Kč: „Holt jsou tady dneska dvě produkce.“ A produktivní to fakt bylo. 

Na krásně „oprýskaných“ stolech blažovického open-airu jsme dali nějaký ten škopíček a s láskou pozorovali slavného Ivana Mládka a celou jeho skvadru, jak coby žádné primadony, ale jsouce přirozenými lidmi sedí pět metrů od nás u těch stejných stolků jako my a cpou se tou stejnou – ale výbornou – klobáskou jako my. Žádné kamióny, žádné hotely, žádné mořské mušličky. (A propos, mušličky, že by potom? :-).  A tak se možná dostanu i k hudbě samotné.

Special guest, tedy Ivan Mládek & Banjo Band (kterého se přiznávám jsem viděl naživo zřejmě poprvé) předvedl skvělý výkon - jejich pásmo, hudební i recitační, nemůže nechat asi nikoho suchým. Principál Mládek, podle mého názoru jeden z nejgeniálnějších lidí v této zemi, obklopen neméně výraznými ikonami typu Plačková nebo Pitkin, rozpoutal šou jak sviňa, při níž jsem úplně zapomněl na svoje milované Kerny a věnoval se jen a pouze například rekvizitám křídel, které nasazeny na ty správné ruce trefně evokovaly nic jiného než práškovací letadlo. Sapristi, práškovací letadlo, kde už jsem to jenom slyšel? No ještě že jsem nezapadl do močálu. :-)

Přestávku mezi Jožinem z bažin a Jarkem z Kernu mi vyplnil samotný Rum (aby nedošlo k omylu, opravdu Rum s velkým, tedy aby nedošlo k omylu, Rum s velkým R), který pronesl památnou větu: „Kurva, bylo to dobrý, ale už se těším na ten bigbít.“

Pod to jsem se mohl stoprocentně podepsat. Hudba Kernu působila po tom „kántryovém cvrlikání“ (to není urážka) jako řízné zjevení všech světových božstev. 

Možná se začínalo hardrockovkou Není větší síly, určitě však Jarda Albert Kronek vzápětí prohlásil, že takovou - rozuměno tak dobrou - předkapelu (Ivan Mládek) ještě nikdy neměli. Pod to se asi historie může taky stoprocentně podepsat.

Prosím Vás, po těch takřka šesti letech po mně rozhodně nechtějte playlist. Pamatuju si však unikát na který nelze zapomenout: na dvě skladby (tuším že jednou z nich byla hitovka A zítra zase) nahradil legendárního kernovského basáka Libora Machatu jistý mladičký žák Vodičkovské školy, jenomže si už samozřejmě bohužel nepamatuju, jak se jmenoval. Svoje basové party však odehrál naprosto bravurně, a navíc mu bylo lze z tváře vyčíst, jak si to vystoupení užívá. No pochopitelně - já bych si s Kernem taky rád zabubnoval, byť jedinou písničku. Jenomže tohle se podaří pouze vyvoleným.

Zvuk byl v daném prostředí blažovického hřiště velmi dobrý (Karlos to měl asi dost pod kontrolou :-)) a lidí bylo tolik, že jsme se s Rumem v průběhu vystoupení zkrátka vzájemně ztratili. Odtud tedy ona esemeska, již jsem si dovolil použít jakožto motto tohoto článku. Tak jsem přišel k výčepu (po pravé straně) , našel Ruma a dali jsme nějaký ten škopíček.

Na závěr jsem Rumovi koupil  - chápejte, byl tou dobou ještě chudý student - CD Kern Live Kdo s koho (maník v buňce mi nabízel i tehdy aktuální DVD Kern Klipologie, ale tolik jsem zase do Ruma vrazit nechtěl), a pamatuju se, že mi cca dva roky poté odpovídal, že ho ještě má a pravidelně jej poslouchá. Možná bude i v Dolních Kounicích (rum). 

Vraceli jsme se lehce rozjásání pěšky, a samozřejmě opět přes Jiříkovice, kde  – co čert nechtěl – se konala nějaká svatba. Rum okamžitě u již notně veselého výčepního (veselý byl pan vrchní zřejmě proto, že se neženil zrovna on) objednal nejenom nějaký ten škopíček, ale zaplatil též dvě sklenice,  takže jsme si milované pěnivé moky mohli donést až do Šlapanic.

A také donesli. V místním nonstop baru jsme si nechali nějaký ten škopíček  načepovat do našich vlastních sklenic, úspěšně jej vypili  a – své sklenice tam samozřejmě zapomněli. Ona se koneckonců psala cca třetí hodina ráno.

Dál už si nepamatuju nic – v paměti mi zůstává jenom jeden famózní večer. A pouhá noc, která je za mnou, ale stále sladká. Sladká jako............krém?

Sladká jako Kern. Zdraví Dědek.