14.05. 2011 - Stejšn, Gate Crasher, KERN, Trajekt - Dolní Kounice, KD

LEGENDA BURÁCELA V DOLNÍCH KOUNICÍCH

aneb

KERN ŽIJE!

Report / Kern, Stejšn, Gate Crasher, Trajekt / sobota 14. května 2011, od 20 h. / KD Dolní Kounice (u Brna)

Náš autobus dorazil na dolnokounické náměstí zhruba tři hodiny před začátkem celého koncertu, ovšem z útrob kulturáku se již za bílého dne rozléhaly akordy a tóny toho nejpoctivějšího tuzemského tvrdého rocku - skupina Kern právě zkoušela svůj šlágr To se mi jen zdá. Nakoukli jsme do sálu, vyslechli podstatnou část a vyrazili do kopce se ubytovat. V důsledku terénu, neúprosně se výškově vzdalujícího hladině adriatického moře, mi sice na čele vyrazily slzy potu, ale na duši jsem měl slzy, které byly mnohem hezčí – slzy radosti, jež sahaly až do roku 1988, kdy jsem Kern slyšel živě vůbec poprvé.

Zvonila se osmá hodina večerní, a jako první se na pódiu „zastavila“ brněnská power-hard rocková skvadra STEJŠN, která se nedávno v dobrém rozešla se skvělou zpěvačkou Zdeňkou Kotačkovou (ex-SRO, ex-Ynnity, a dneska už zkrátka zřejmě hudebně EX), ale kterážto kapela pilně chystá program s pěvkyní o nic méně zajímavější, jejíž jméno Vám ovšem na těchto stránkách nesmím prozradit (dal jsem, blbec, Savanovi slovo :-), nicméně bude nám to všem stát za to. Věřte že ožije metalový pravěk, á propos, sám Savana to nazval návratem dinosaurů. Poprvé prý snad na fesťáku ve Vanglu čili Ivančicích, takže se nechme překvapit.

Ale zpět k novověku: kdo Stejšn zná, ví, že je na něj spoleh. Jeho klipovky Zvony nad městem nebo Prodavačka večerníků musí potěšit nejednoho dědka. A když jest toto špikováno peckami typu Září, bluesovkou Pondělí, slovní hříčkou Přeborník v Alpách, sabbathovsky laděnou More nights anebo nějakou tou klasikou, pak si pochutnáte na dobře kořeněném rockovém ražničí, z nějž Vás bude krásně pálit huba ještě tři dny poté.

Inu, stejšnovští muzikanti nejsou žádní jelimani: zpěvák, kytarista a lídr Luděk Savana Urbánek si prošel např. bzeneckým Terminatorem, anebo spolu s bicmanem Miloněm Nahodilem veličinou zvanou Sax, a ani basák Mirek Tomšík a klávesistka Růžička Horáková nepředstavují zrovna vyjukané prvničky. A tak si závěrem této statě musím říct zodpovědně jediné: Bacha, bacha na ně!

Tak nějak přemýšlím, kdy jsem rock-crossoverový GATE CRASHER slyšel vlastně poprvé. Tuším že někdy na Favále, na nějakém Sklendově koncertě, dost možná i tehdy před Kernem. Chlapíci, vyzkoušivší si v roce 2007 mj. skotačení před fabrikou Iron Maiden, působí uvěřitelně svěžím dojmem, pramenícím zejména z druhé desky Recycled – úvodní dvě prdy, česká Intimní zpověď („My žijeme v super světě / celej život na výletě / nikdo z nás to nepobere / že se řítí do prdele“) a anglická If anything navodily správnou „mezinárodní“ atmosféru, při níž někteří dolnokouničtí jedinci vypadali již jako několikrát recyklovaní.

Šikovné kvarteto Ondřej Novák (zp, k), Lukáš Wolff (k), Filip Lančarič (bc) a basák Macek umí vyprodukovat jak světovej hyperhit typu Over, tak i písničku, která je o hovně (Dědeček). Reminiscencí na debut Chocolate Rabbit (jak to hezky zní, když se ten čokoládový králíček vysloví, že – čoklit rebit) byla romantická Mrcho hnusná! a Absolutely clear, naopak vzpomínkou na budoucnost se stala skladba z připravované třetí desky Bitter Fly (věru sympatická slovní hříčka!), jež měla být původně v Kounicích pokřtěna, ale nakonec se nahrávání pozdrželo – kompozice Mrtvá.

Stejně jako Stejšn, i „krešeři“ nám z globální světové muzikální scény vystřihli nějaký ten cover, jedním z nichž byla údajně předělávka od Lady GaGa Poker Face; ovšem kdyby mi to můj webmaster neodtajnil, tak bych na tomhle místě neměl o čem psát… Gejti, bavili jste nás, bavte nás i dále!

A po drobné přestavbě pódia, vyplněné ze strany gatecrasherovského Ondry fórkem Dej vláhu ondatrám, již vypuklo to, na co jsme ten večer čekali ze všeho nejvíc.

Od 19. ledna 2008 do 14. května 2011, kdy KERN naživo nehrál, uplynulo strašlivých tři a čtvrt roku. Historická moravská víska Dolní Kounice (v místní unikátní zřícenině kláštera Rosa Coeli natáčel klip pokud se nepletu například Aleš Brichta) se stala svědkem zmrtvýchvstání souboru, který dle mého skromného názoru tvoří absolutní špičku českého tvrdého rocku – svědkem zmrtvýchvstání s novým zpěvákem a novým baskytaristou.

Nutno uvést, že program Kernu byl koncipován velmi zajímavě. Překvapením byla hned úvodní pecka Chráněný žít z alba Ztráty a nářezy, kterou jsem naživo slyšel určitě poprvé. Následoval průřez takřka všemi počiny Kernu, počínaje songy pocházejícími z kultovního dema poloviny 80. let (To se mi jen zdá, Milion týdnů loučení… – též album Mistr čas), …od narození (Dál a dál, Kdo s koho, Miss aut), Lovci žen (To jsme my), Totální tunel (Ještě nejsem ztracenej), včetně singlů (dvojblok balad Fernetový oči a Exploze, V sobotu ne…). 

Mně osobně dělá vždycky strašně dobře nádherná kompozice Zídka bláznů, můj webmaster si zase užíval Všední známosti, zatímco všechny asi potěšila titulka z druhého singlu kapely z roku 1988 Není větší síly. Metalovou hymnu Blízko nás asi netřeba nikomu představovat, koneckonců její refrén znají i jedinci, kteří metal vůbec neposlouchají. 

Návrat Kernu na stejdž byl vydařený po všech stránkách: solidní návštěva, parádní scéna - pyroefekty a světla, skvělý zvuk, ale hlavně fascinující drajv prezentované muziky, jejíž hard rocková kvalita je myslím dostatečně prověřena Mistrem zvaným Čas.

Nový zpěvák Pavel Vacek (ex-Metanoon), který měl úlohu nejtěžší, se po počáteční lehké nervozitě a občasném textovém zakolísání proměnil během koncertu v pěveckého dravce, který odvedl fantastický výkon s bravurní intonací, silným hlasem a dobrou komunikací s publikem. Tento naprosto důstojný nástupce Jaroslava Alberta Kronka zvládl svůj těžký přetěžký debut způsobem, který sklízel zasloužený potlesk nejen v sobotu v Dolních Kounicích, ale kterému já osobně pomyslně tleskám ještě teď – věru, nechtěl bych být před vystoupením v jeho kůži. Po vystoupení však ano, neboť kupříkladu hit Exploze (lidově Exploze snů) zazpíval Pavel Vacek podle mne ještě o fous lépe než sám Kronek, a to říkám při vší obrovské úctě, kterou k tomuto dlouholetému zpěvákovi Kernu chovám a vždycky chovat budu.

O trošku lehčí roli měl „playboy“ Roman Kupčík, obsluhující namísto Libora Machaty baskytaru. Troufám si tvrdit, že svoje party zvládl zcela bez problémů, a kromě této povinnosti mi připadalo, že se neustále snaží „podporovat“ Vacka, často spolu totiž skotačili, hudebně „se mrouskali“ a co se dělo v zákulisí, to už nevím :-). 

A teď zase chvíli vážně - ke starým pardálům, co říct? Kytarista Slávek Perry Karásek, na pódiu vždy lehce stoický suverén, si určitě užil zejména - jakožto skladatel – singlovku V sobotu NE, která však ten den tak trochu lhala, protože onu sobotu samozřejmě platilo JO. Geniálně atmosférický kytarista Tony Vodička, ve stylovém klobouku, ba na skladbu Všední známosti přímo v masce, se dočkal dokonce transparentu ve smyslu Milujeme Tonyho!, což si tenhle muzikant jistě naprosto zasloužil. A naše parní mlátička čili Karel Vodička? Připadalo mi, že ten člověk bubnuje jako o život. Jeho bravurní práci bicích jsem si opravdu užil, navíc Karlosovi patří obrovský dík za celou organizaci „nového“ Kernu, který chystá nejenom řadu dalších vystoupení na letních festivalech (viz kern-remember.com), ale též prý novou desku. Uf.

Závěrem svého vydařeného vystoupení se ani Kern nevyhnul dvěma coverům, z nichž mne zaujala zejména písnička, jež uzavírá CD Na Rosničce 1986, a sice Dluhy, což by měl být cover od kultovní německé kapely Accept.

Čili jak vyplývá z mého shora prezentovaného subjektivního názoru, já byl spokojen: milion týdnů loučení skončilo, a fakt se mi to nezdálo, byli jste to Vy a byli jste blízko nás. Hoši, děkujem!

Závěrečný gang TRAJEKT nebyl vůbec do počtu, jak by se mohlo zpočátku zdát. Žádná laciná zábavová dojížděčka, ale velice solidní kapela, zejména s výborným zpěvákem, který zněl jako Honza Toužimský z Arakainu, čehož si byla banda asi dost dobře vědoma, protože do publika sebevědomě střílela mimo jiné právě pecky áček, jako třeba Prázdnej kout, Strom života nebo Paganini. Velice kvalitní závěr celé akce.

A tak celkově, po čtyřech kapelách? Psala se třetí hodina ráno, nad jižní Moravou takřka svítalo, na Dolní Kounice padala rosa z Tullamore, a ač to bude znít možná neuvěřitelně, jeden chlap si tam prožil orgasmus multiplex. :-)

Tady Dědek. Fotky Míťas.