12 obalů, které stigmatizovaly tuzemský metal

aneb

„ZEMĚDĚLEC PIJE RUM, BUM, SPADL ZE ŽIDLE
A NAPÍCHL SE NA VIDLE“

Stigma? Výrazná stopa, znamení, poznamenání? Anebo spíše magma? Magma, které se cestou sopečného kráteru vyvalilo na povrch zemský, a skončilo jako „žhavá láva v dlaních“ tuzemských metalových fans? Obaly desek, které „obalily“ i touhu po tvrdé muzice a „zabalily“ ji tak, že se cítila jak miminko v zavinovačce, krásně jako v peřince? 

Po docela solidním úspěchu někdejšího článku, nazvaného „11 rozchodů, které otřásly dějinami našeho metalu“, jsme se rozhodli připravit článek obdobně koncipovaný. Opět se samozřejmě týká metalu, ale tentokrát z úplně jiného úhlu pohledu – z pohledu obalů metalových alb. A jelikož se píše rok 2012, vybrali jsme pro Vás symbolicky 12 kultovních dějinných obalů, které nějakým způsobem zahýbaly tuzemskou tvrdě rockovou scénou, resp. s nimiž jsou spojeny jisté skandály, anebo které prostě ve své době šokovaly, či snad jenom překvapily.

A já sám nemůžu začít jinak než úplně prvním tvrdě rockovým albem v mé životní historii, k čemuž přidávám drobnou osobní vzpomínku: čuměl jsem ve svých 13 letech na ten fantastický obal s „žhavým“ logem Tublatanky v brněnském Prioru na Dornychu (dnes Tesco), když ke mně najednou přistoupil jistý o něco starší pán, a řekl cosi v tomto smyslu: „Tohle je hodně, ale hodně dobrá deska.“ V tu chvíli jsem ji sice nekoupil (myslím, že jsem u sebe neměl tolik peněz), ale věc mi vrtala hlavou i po čas lyžařského kurzu, na nějž jsem mezitím se základní školou odjel, a dodnes si pamatuju, jak jsem asi uprostřed kurzu, jsa již definitivně rozhodnut, posílal domů rodičům zběsilou pohlednici, kde coby jakési pomyslné P.S. stálo, ať mi určitě, než se vrátím, ale opravdu určitě koupí v Prioru to LP Tublatanky...

Když jsem přijel domů, bylo tam. :-)

1) TUBLATANKA – obal LP Žeravé znamenie osudu (1988)

Nejslavnější album „Tubly“ má zřejmě i nejslavnější obal. Geniální propojení myšlenky - v podobě titulní písně - a výtvarné stránky věci je zkrátka nezapomenutelné. Koneckonců, co budu mluvit sám, když mohu citovat, a to ze slovensko-českého rockového časopisu Šrotowisko, říjen 2010, autor Roxor, kde v rámci profilového článku věnovaného Tublatance zaznělo po více než 20 letech od vydání toto:

„Tublatanka však kula železo kým bolo žeravé a povzbudená úspechom začala tvoriť tretiu radovku. Tá dostala do vienku názov Žeravé znamenie osudu. Nahrávalo sa vo vtedy novom digitálnom štúdiu OPUS-u, čo bol obrovský posun oproti minulosti. Na obale bola zvečnená kovová replika loga umiestnená vo vyhni, zadný obal LP zase znázorňoval kapelu (ako inak v krojoch) stojacu pri onej rozžeravenej vyhni. Vskutku originálny nápad, ktorý najlepšie vynikne pri LP formáte.“

Howgh! 

Autor obalu: Pavel Blažo (poznámka: autoři jsou uváděni tak, jak byli deklarováni na dobových obalech). 

Zajímavost: Zodpovědným redaktorem celého odvážného projektu Žeravé znamenie osudu byl v onom předrevolučním roce 1988 Július Kinček, hudební skladatel a producent, známý též ze spolupráce s Peterem Nagyem, anebo jako „tvůrce úspěchu“ skupiny TEAM (přivedl do ní tehdy takřka neznámého Pala Haberu).

2) ARGEMA – obal Velká Morava (1988)

Jak dobře známo, skupina Argema koncem 80. let překvapila českou rockovou veřejnost na svou dobu neuvěřitelně vyspělým heavy/power metalovým projektem Velká Morava.  A překvapila i mocipány tehdejšího totalitního režimu, lidově řečeno „komanče“, kteří tento moravský patriotismus neunesli  - a jak to dopadlo, o tom už vypovídá slavná citace z oficiální historie Argemy, vztahující se k roku 1988:

„Skupina absolvuje koncertní turné s programem Velká Morava, obsazuje druhé místo v anketě Větrníku v kategorii Objev roku a získává i nejvyšší počet hlasů v Rockové lize v pražské Lucerně. Natáčí svou první desku, která je však vzápětí zakázána. Obal této desky byl tehdejším cenzorem dokonce zabaven.“

Údajně se mělo jednat o obal v podobě černého jezdce na žlutém podkladě. A jak se zdá, alba Velká Morava (pochopitelně včetně obalu :-) se dříve či později dočkáme, neboť následovník dobové metalové Argemy, formace ExArgema, připravuje nově nahraný program Velká Morava k aktuálnímu vydání na CD (cédéčko je již ve výrobě a mělo by být v prodeji na křtu dne 21. 4. 2012 v Bzenci).

Co by se bývalo dělo, kdyby nezafungovala cenzura a Argema svoji desku před revolucí vydala, to si raději s pomyslnou slzou v oku ani netroufám představovat...toto první stigma je zkrátka příliš silné.

Autor obalu: našemu webu neznámý.

Zajímavost: Největší dějinnou „zajímavostí“ LP  Velká Morava je určitě to, že bohužel nikdy nespatřilo světlo světa... 

3) TITANIC – obal LP Metal Celebration (1989)

A jsme stále ještě před revolucí, tentokrát však poněkud úspěšněji, byť z hlediska obalu tak nějak jenom na půl. Slovenský OPUS sice dokázal vydat ne-slovenské kapele její debutové album (unikum!), ale už bohužel toto album nedokázal dopravit na tuzemský trh v zamýšleném magicky zeleném obalu s drakem sršícím ze svých očích rudé blesky. A tak v důsledku „rudé“doby přišlo LP Metal Celebration na tuzemský trh v „okleštěné“, umírněnější podobě se žlutým logem kapely a jakousi imitací vesmírné oblohy, přičemž zelený dráček byl ke spatření pouze v miniaturizované podobě a jenom na zadní straně. 

Po revoluci se na českém trhu objevila celá várka tohoto vinylu v „zeleném“ obalu - dodnes si pamatuju, jak jsem tuhle variantu uzřel v brněnském Prioru, a dodnes lituju, že jsem si ji nekoupil; dnes totiž patří k vyhlášeným sběratelským laskominám. - Inu, nedostatek peněz na mé straně sehrál svoji tragickou dobovou roli... 

S motivem velkého zeleného draka, byť graficky částečně upraveným, vychází v rámci reedice v roce 2009 alespoň 2CD Metal Celebration (díky za to Luboru Kolaříkovi a jeho vydavatelství Underground Records), a aby nebylo variant málo, nedlouho poté – 2010 – se k fanouškům dostává i jednocédéčková verze Metal Celebration, která přináší „zelený“ obal v jeho věrnější, originálnější zelené podobě. 

Autor „žluto-černého“ obalu: cover – Pavol Terek, design – Robert Němeček.

Zajímavost: Na obalu LP Metal Celebration byli autoři hudby i textu jednotlivých songů sjednoceni tak, že každá skladba byla komplet připsána jednomu členovi skupiny, bez ohledu na autorský vklad jiných zúčastněných. Například skladba Figurina tak jako autora hudby i textu uvádí „Z.Černý/Z.Černý“, třebaže hudebně je jejím původcem kytarista Mirek Horňák, atd.

4) ROCKMAPA – obal sampleru (1989)

Kromě jedinečnosti celého Jandova projektu (pilně připravujeme samostatnou rubriku, věnovanou právě Rockmapě) nutně zaujala i koncepce obalů, a to jak v případě LP, tak singlové řady. Podkladem pro loga zúčastněných kapel byla totiž v případě LP plastická mapa krajiny, samozřejmě že té rockové :-). V rámci singlové řady ji ještě umocňovaly série červených šipek alias tras, nezadržitelně mířících k pomyslné kótě v podobě kroužku s pořadovým číslem singlu.

Tento na svoji dobu výjimečně promyšlený počin, geniálně propojující ideu s výtvarnou stránkou věci, zůstává z hlediska tuzemských obalů i po více než dvaceti letech – alespoň dle mého skromného soudu - na příčkách nejvyšších.

Autor obalu: Jan Fiala.

Zajímavost: Na obalu LP Rockmapa nenajdete ani slovo o tom, jaké písně obsahuje; seznam skladeb byl vytištěn pouze na vnitřním papírovém přebalu desky, a dále též na středovém informačním kruhu samotného vinylu.  

5) ARAKAIN – obal LP Thrash The Trash (1990)

Schválně, kontrolní otázka: jak dlouho po zakoupení tohoto alba jste si všimli, že ona drtící pěst má šest prstů? :-)

Ano, LP Thrash The Trash ve své době zaujalo nejenom mimořádnou kvalitou thrash metalového materiálu, ale též originalitou svého obalu, o čemž svědčí i skutečnost, že diskuse ohledně tohoto coveru se vedou i po více než dvaceti letech – viz nedávná (22. 3. 2012) rozprava na webu brichta.cz, kde se Aleš Brichta vyjádřil mj. ve smyslu tom, že šest prstů, jako ruka ďábla, mělo symbolizovat odpor proti totalitním dogmatům a autoritám (album vznikalo ještě před revolucí).

Mimochodem, všimněte si, že kromě klasického tehdejšího loga Arakain ztvárnil pan Gustav Vávra na zadní straně, nad hlavami muzikantů, i okřídlený symbol iniciály „A“, která skupinu Arakain, neboli „Áčka“, bezpečně a unikátně identifikuje dodnes.

Stejně jako když se řekne TTT, taky hned víme, o co jde... 

Autor obalu: jak již řečeno, pan Gustav Vávra.

Zajímavost: zajímavosti spojené s albem TTT mám hned tři: 

1. Základní motiv obalu, totiž pěsti rozrážející nějakou stěnu, plus zadní motiv zobrazení kapely v proraženém otvoru, použila již v roce 1982 španělská hard rocková skupina Baron Rojo na svém albu Volumen Brutal (zjistil jsem to ovšem úplně náhodou teprve nedávno). Když jsem se na to Aleše Brichty mejlem ptal, napsal mi, že inspirováni touto deskou rozhodně nebyli, protože ten obal ani neznal.

2. Při té příležitosti mi prozradil další zajímavost, že původní záměr obalu měl zobrazovat nikoli pěst, ale orlici prolétající skleněnou stěnou (přičemž návrhy zkoušel kreslit Dan Horyna), s dovětkem, že to u komančů nemělo šanci projít...  motiv pěsti už se Brichtovi podařilo probojovat – úřady si prý těch šesti prstů ani nevšimly...

3. No a třetí zajímavost spojená s Thrash The Trash je ta, že názvem TTT Aleš Brichta pojmenoval svoji společnost s ručením omezeným, která se podílí na vydávání starších desek Arakainu (viz např. nedávná reedice Black Jack/History Live). 

6) CITRON – obal LP Vypusťte psy! (1990)

Samozřejmě že mě asi zabijete za to, že jsem v tomto výčtu vynechal kultovního Radegasta, který má taktéž jedinečný obal (viz třeba přední fotka ještě s Hranickým a teprve zadní s Křížkem, anebo monumentální zobrazení sochy Radegasta, který je v radhošťské skutečnosti mnohem menší...). Jenomže obal následujícího LP Vypusťte psy mi připadá ještě unikátnější.
Těch perliček je zde totiž nespočet, a kdo tenhle vinyl doma nemá, nemá tím pádem jeden z absolutně nejkurióznějších obalů v historii českého metalu.  Pojďme tedy na to:

1. Ilustrace psí hlavy v hořící obruči má autorsky „na svědomí“ sám kapelník Citronu Radim Pařízek!
2. Na zadní straně obalu naleznete fotografii kapely pouze s Láďou Křížkem, který však už na desce nezpíval.
3. Jako zpěváka této desky označuje textace na obalu i na středovém kruhu vinylu slovenského pěvce Tibora Šándora, který však tuto desku také nenazpíval (s Citronem spolupracoval pouze krátce). Tato oficiální informace dokázala dokonce zmást i jistého redaktora jednoho velmi renomovaného metalového webzinu - z kolegiality nebudu jmenovat – který ve své recenzi vycházel právě z toho, že desku nazpíval Šándor.
4. Zpěvák, který LP skutečně nazpíval, se jak známo jmenuje Fany Michalík, a v současné době zpívá s Citronem místo Standy Hranického (zdravotní důvody). Michalíkovo jméno však samozřejmě na obalu nenajdete - viz Šándor.
5. Hlavní logo Citronu i název alba je na přední i zadní straně obalu vyvedeno zelenou barvu, krom toho však u repro-fotky skupiny (ano, u té s Láďou Křížkem) naleznete maličké logo Citronu v barvě modré. Zato žlutá barva nikde.
6. Jako  závěrečnou kuriozitku si prosím, kdož máte vinyl doma, všimněte zobrazení na zadní straně obalu vpravo nahoře. Vztyčený a „vysmátý“ Radim Pařízek  má „pod sebou“ hlavu Ládi Křížka, který cení zuby a drží v nich zřejmě jakousi květinu. Celý výjev tak působí dojmem, jako kdyby Pařízek „venčil“ Křížka, v tlamě držícího klacíček :-). Tedy, aby nedošlo k omylu, jedná se samozřejmě o můj subjektivní pocit, nicméně uznejte, že s ohledem na celkový „psí“ kontext desky to logiku má.

Autor obalu: ilustrace Radim Pařízek, repro-foto Jiří Antalovský, celkový design Daniela Antalovská.

Zajímavosti: viz výše.

7) ROOT – obal singlu 7 černých jezdců / 666 (1990)

A je to tady – dosavadní koncepce singlových obalů prolomena! Doposud totiž narozdíl od obalů velkých desek, kdy každý byl jedinečný a neopakovatelný, u singlů platilo, že ty neměly svoje jedinečné obaly, ale motivy se opakovaly, a na tyto opakující se podklady se akorát tiskly aktuální názvy písniček, resp. kapel. Určitě si vybavujete např. singlovou řadu Citronu, s toutéž fotkou a souslovím „Citron Rock“ na žlutém podkladě, nebo obecný motiv Galaxie, či zobrazení gramofonu, kteréžto výjevy byly Supraphonem používány pro singly různých skupin.

Root najednou přišel s něčím neobvyklým a novým, totiž s pravidlem, že i singl má mít svůj originální přebal, stejně jako dlouhohrající deska. Netvrdím, že byl v tomto směru úplně první, ale jeho koncept singlu „7 černých jezdců / 666“ svým neopakovatelným a jedinečným obalem metalovou veřejnost nepochybně zaujal. Černá, vpravdě black metalová barva, s bílým lemováním i bílým pseudo-historickým písmem a krvavým logem kapely, tvořícím ze dvou písmen „O“ uprostřed lebku, plus na zadní straně černobílá fotka nalíčeného, démonického Jury Big Bosse Valtera, to všechno působilo opravdu jako Zjevení (jež samozřejmě také vyšlo). 

A kdo že vlastně tenhle celý design vymyslel? Inu, nikdo jiný než studovaný výtvarník František Štorm, jinak též zpěvák kultovní, dnes opět aktivní skupiny Master’s Hammer. Ehm, v rámci následujícího textu o nem ještě hodně uslyšíme... 

Autor obalu: odvozeně od svého občanského příjmení přezdíván též Storm (Bouře).  

Zajímavost: originální obal singlu se odrazil i v ceně – zatímco běžně stávaly singly tradičních 12 Kčs, tenhle byl za 15. A když jsme u těch cen, víte, že nedávno se toto SP prodávalo na Aukru za úctyhodných cca 550 Kč?

8) TÖRR - obal LP Armageddon (1990)

Vpravdě šokézní obal přišel na pulty gramodeskových prodejen zhruba v půlce roku 1990. Tolik nefalšovaných lebek na titulní straně obalu tuzemské kapely! Jak by taky ne, když Franta Štorm kapelu fotil ve známé kostnici v Sedlci u Kutné Hory. 

Zvláštní určitě bylo, že proslulé špičaté logo skupiny se objevilo pouze na zadní straně, zatímco na oné titulní byla zvláštní umírněná červená varianta názvu kapely (když v roce 1999 vyšla 4 první alba Törru na 2CD Gallery, na jeho titulce i v bookletu už najdete verzi s ostrým logem). I když je fakt, že ani na přední straně to klasické logo nechybí, protože ho má bubeník Melmus na triku...

Dalším špekem obalu byla jistojistě specifická děkovačka „Děkujeme všem, kteří tuto desku vyslechli až do konce !!!“, stejně jako upozornění „Soubor nenese odpovědnost za případnou nevolnost slabších jedinců .“

Pro úplnost nutno podotknout, že skupina Törr dokázala obaly svých alb šokovat i později, ať už provokativním coverem Institutu klinické smrti, růžovou barvou svého loga na CD Chcípni o kus dál (v rámci reedice Gallery je toto logo již černé) anebo kozlem Oldou na titulce alba Made In Hell.

Autor obalu: Pavel Fides, fotky Franta Štorm.

Zajímavost (kromě těch uvedených výše): traduje se, že aby kapela mohla pořídit v sedlcké kostnici svoje fotografie, musela uplatit místního faráře...

9) KREYSON – dvojobal LP Anděl na útěku (1990)

Ejhle, tentokrát žádný obal, ale dvoj-obal (deska v něm byla ovšem „pouze“ jedna)! Zkrátka rozevírací dvoukřídlý obal se dvěma kapsami, takže jste si tu desku mohli strčit, kam jste chtěli... :-)

Maximální požitek z obalu, maximální požitek z obrazu, z fotografií. Koncept, kterým se obal vinylu mohl začít alespoň polehounku blížit dnešním tradičním bookletům CD.

Když LP Kreysonu otevřete, máte před sebou obrovskou fotografii celé tehdejší monumentální koncertní scény kapely, po stranách lemované dvěma sloupci pěti menších fotek, takže když si desku pouštíte a k tomu čumíte do obalu, jako byste byli přímo na koncertě.

Nebylo v dějinách české – a nejen metalové muziky – mnoho kapel, kterým byl dopřán takovýto luxus; už i proto, že éra vinylů brzy skončila, a jejich dnešní „sběratelské“ vydávání nemůže samozřejmě dosahovat takových rozměrů jako kdysi.  Z metalu se mi vybavuje Debustrol, jehož druhé LP Svět co zatočí s tebou vyšlo také formou dvoj-obalu (já ho mám však doma pouze na CD), a z ne-metalu kupříkladu Žentour 003.

Autor obalu (loga): Dan Krob (tehdejší člen Kreysonu), foto Jiří Antalovský.

Zajímavost: s obaly první kreysonovské desky se pojí jedna malá kuriozita. Na obalu LP i na obalu původního CD je název první skladby uveden správně, totiž Kreyson s „ypsilon“ (a malé písmeno „s“ má tvar, jak známe dnes). Ovšem na reedici tohoto CD z nedávné doby je název skladby ještě s měkkým „i“, totiž Kreison, a malé písmeno „s“ má nezvyklou podobu připomínající dnešní písmeno „f“. A propos, co se týče názvu Kreison, takto byla kapela označena v legendárním dobovém (1989) rozhovoru redaktora týdeníku Mladý svět Romana Lipčíka s Láďou Křížkem, nazvaném „S Křížkem o funuse“, symbolizujícím jeho odchod z Citronu. Teprve následně (1990), v jakémsi rozhovoru Kreysonu v rozhlase, ještě před vydáním desky, jsem se dozvěděl, že se jedná o Kreyson s „ypsilon“, což jsem ovšem v tu chvíli u rádia komentoval v mladické nerozvážnosti rozhořčenými slovy: „Co to je za blbost, to si děláš prdel, ne, „krejzon“ je s měkkým!“  Teprve časem mi došlo, že Kreyson je – hovořím stále jen o hudbě - opravdu s tvrdým... :-)

10) DEBUSTROL – obal LP Neuropatolog (1991)

Jeden z nejneuvěřitelnějších obalů počátků čs. metalové historie nám v roce 1991 přinesla legenda Debustrol: z obyčejného časopisu vyňatý plakátek Freddyho Kruegera, na němž jsou patrné rýhy po přeložení i dírky po sešívacích sponkách, to je tedy síla! Jak vidno, ani Debustrol, ani vydavatelská firma Monitor se s autorskými právy po této stránce moc netrápila, což ostatně jeden z recenzentů desky, pan Ivan Adamovič, komentoval v měsíčníku Melodie č. 11/1991 takto:

„Freddy Krueger se na přední straně obalu přívětivě usmívá, ví o neuropatologii své a já jen doufám, že Monitor příslušné americké společnosti, která Noční můru na Elm Street natočila, za copyright řádně zaplatil v souladu se zákonem. Bylo by smutné, kdyby v následujících letech, kdy zřejmě bude dál stoupat kvantita českých metalových desek a kdy i obal bude v prodejnosti hrát svou roli, se na nás z výkladů prodejen šklebily toliko fotografie Frankensteinových monster, zombií a masových vrahů s motorovou pilou, lehce získané ze západních filmových časopisů.“ 

(Poznámka: Mnohem sympatičtějšího Petra Hanzlíka, který dal této desce - narozdíl od dvou Adamovičových bodů - hvězdiček celkem 5, čili maximum, a to hnedle vedle v tomtéž čísle Melodie (!), zde necituji, protože v rámci tohoto článku nejde o desku, ale o obal.)

Vrcholem pak je 4-stránkový booklet CD, který zahrnuje mj. kvalitativně úděsný, protože rozmazaný snímek téhož pána z Elm Street, pořízený zjevně záběrem televizní obrazovky.

Zajímavostí určitě je, že obal samotný identifikoval členy Debustrolu pouze tradičními přezdívkami (Kolins, Trifid, Cizák – tehdejší bubeník Trůka byl fakt Trůka), pravá občanská jména muzikantů (Kolínský, Trefil, Císař) jste se dozvěděli až ze středového kruhu vinylu, resp. z kotoučku CD.

Uvnitř 4-stránkového bookletu CD bylo lze spatřit i historický černobílý „piktogram“ Debustrolu, tvořený méně známým, ne-plastickým logem kapely, lebkou, pentagramem a dvěma zkříženými kostmi vytvářejícími obrácený kříž, kterýžto motiv byl – graficky, zejména barevně upravený - aktuálně využit pro titulní stranu obalu CD Debustrol Vyznání smrti Live (2011).

V levém horním rohu obalu CD i LP bylo užito Stormovo logo dříve vydaného sampleru ULTRAMETAL.  

Autor obalu: Storm (František Štorm), foto Jan Drhlík, vnitřek bookletu CD Šimon.

Zajímavost: no už jich snad bylo dost, né? :-) Ale jednu přeci jen ještě přidám: zadní strana obalu LP se od verze pro CD liší mj. tím, že v jednom čtverci krovů, pod nimiž chlapci z Debustrolu sedí, je fotka Freddyho Kruegera, která v tomto místě na obalu CD chybí. -  O „poznámce“ FUJI-RHP→ 266 na obalu elpíčka už raději ani nemluvím - kdyby tam bylo 666, tak tomu rozumím...(zřejmě se jedná o neodstraněnou technickou  poznámku).

11) MASTER’S HAMMER – obal LP Ritual (1991)

Jeden z nejmagičtějších, nejmysterióznějších obalů tuzemského metalu - vedle například zadní strany debutového LP Root Zjevení - se určitě podařil Frantu Štormovi pro debut jeho mateřských Master’s Hammer. Potemnělá zasněžená krajina, přesněji řečeno skalnatý masív, s roztaženým hábitem pentagramu, to vše graficky rozseknuto na zelenou a modrou část, s monumentálním logem kapely a historizujícím písmem vyvedeným názvem „Ritual.“, to byla přesná ilustrace temné black metalové muziky, která se skrývala uvnitř.

Touto dobou – cca rokem 1991 - se vytvořil  zajímavý koncept s deskovými obaly se pojící, totiž existence vložených příloh (rozsah zpravidla 1 list ve formátu o něco menším než obal LP, jednoduše aby se to dovnitř vešlo), na nichž bývaly zejména texty, fotografie a doplňující údaje; jednalo se v podstatě o jakýsi regulérní „zárodek“ pozdějších CD bookletů. Konkrétně na této příloze jste kromě textů našli též dva výtvarné počiny Franty Štorma.

Ve své době měly vloženou přílohu kromě Ritualu též např. LP Arakain: Schizofrenie, Krabathor: Only Our Death Is Welcome, Sax: Zóna strachu, Kern: Lovci žen, Svatý Vincent a další.

Na závěr si dovoluji ocitovat originální vkaz každému majiteli této desky, zvěčněný na zadní straně jejího obalu: „A ty, zmatený ubožáku, který držíš toto LP ve svých usmolených pazourech, věz, že tímto okamžikem jsi ztracen. Prostřednictvím barbarských zvuků této hudby se nacházíš v Mistrově moci, a znamení rohů vypálené jeho levou rukou a žárem Inferna do Tvé duše Tě bude provázet až do smrti. Otevři oči, hlupáku, protože jsi našel to, co jsi hledal, a naslouchej pozorně!“.  

Autor obalu: Storm;  foto Lugiáno (logicky ta zadní, to by fakt Storm na těch skalách na samospoušť asi těžko stihl  :-) a sám Storm. 

Zajímavost: sice maličkatým písmem, ale přece. Jak známo, CD verze přinesla dva songy navíc.  Poměrně zajímavé je, že sám obal LP, na kterém ony písně absentovaly, přinesl tuto informaci, totiž text:

„BONUS COMPACT DISC:

Zapálili jsme Onen svět

Vykoupení“.

Zřejmě proto, aby čerstvého vlastníka vinylu Master’s Hammer pořádně nasrali...protože „Onen svět“ byl v tu dobu spolu s „Génii“ asi největší hit Mistrova kladiva.

12) TERMINATOR – obal LP Probability Of Doom (1991)

Divoká doba metalová počátku 90. let přinášela i komerční unikáty. Monitor, u něhož svoje desky vydávala většina tehdejších tvrdších metalových kapel (ty melodičtější si „shráblo“ Tommü Records), celkem moc neřešil kvalitu titulních obrázků, a kapelám tím pádem ponechával dvojsečnou volnost.  Na svět tak přišly i obaly, které nevypadaly o nic moc líp než demáče, jež byly ještě pár roků či dokonce měsíců předtím jedinou možnou metalovou prezentací.

Typickou ukázkou takového LP-obalového „demáče“ je debut bzenecké kapely Terminator. Klidný lachtan s plechovicí radioaktivního materiálu na čumáku, to byl sice dost dobrý „ekologický“ nápad, ale výtvarné provedení bylo zkrátka docela průměrné. Logo kapely ještě symetricky vyšlo, ale ručně vytvářená, evidentně křivá písmenka v názvu LP Probability Of Doom, včetně zadního, sice vtipného, ale opět křivého „Zapomínáme...“, působila v době, kdy ostatní žánrově srovnatelné skupiny (Krabathor, Sax, Arakain atd.) měly svoje obaly po výtvarné stránce opravdu profi, tak trochu truchlivě.  Nebo že by vskutku záměrná vzpomínka na totalitní období demosnímků??? :-)

Mno, aby v tom Terminator nebyl úplně sám, graficky obdobně příšerně vypadá též například debutový obal skupiny DARK Sex’n’Death (1992), vydaný kde jinde než u...Monitoru. 

Autor obalu Terminatoru (tak si vyberte): Pics (obrázky) Zbyněk Kostelka, cover (obal) Lubomír Tecl, concept Miroslav Laga (bicman kapely).

Zajímavost: autory jednotlivých písní, včetně již zesnulého Luďka Zelinky, anebo redaktora fanzinu Metaliště Marka Kukly, identifikoval až středový kruh vinylu. 

Závěr článku:

Já osobně jsem závěr tohoto článku musel pojmout jako speciální bonus: bonus, který se týká obalu debutového alba olomoucké skupiny SKRAMASAX (již po odejití Mirka Spilky); a konkrétně se týká hřbetu obalu.

Zatímco tradičně hřbety vinylových obalů citovaly název skupiny + alba, a dejme tomu název vydavatelské firmy a číselné označení vydání, u Skramasaxu to bylo jinak: namísto označení „SKRAMASAX – DARK POWERS“  totiž na hřbetu najdete originální slogan, jež citován již v podtitulku tohoto článku, totiž „zemědělec pije rum, bum, spadl ze židle a napíchl se na vidle“.
A ještě úplně nekončíme. V souvislosti se zmínkou o albu Svatého Vincenta (neboli Vincenta Venery - viz výše – hmm, tohle příjmení je teď v Brně docela populární :-). A propos, jak známo, venerologie je nauka o pohlavních chorobách) jsem se opět po letech docela nasmál, když jsem si přečetl ty jeho hlášky, citované ve vnitřní příloze alba, o něž Vás na tomto místě zkrátka nemůžu ochudit:

„Když sem ve městě a chce se mi srát, tak jedu na Filosofickou fakultu nebo na Umprum, jinde bych se tak dobře nevysral.“

„Když se dívám na lidi tak je mi zle. To musím potom vždycky domu, tam se vybleju, a můžu jít zas dál.“

„Až rozpoutám tu nukleární válku, tak tim vlastně všechny zachráním. Všichni prohlídnou, uvidí světlo a pak pudou do prdele.“

No a tož tedy zatím všechno. Vlastně skoro všechno - vy, kdož namítáte, že jsem zde nezařadil obal LP Ultrametal, možná tušíte proč. Jelikož kolega Medyed chystá pro tento web speciální článek, resp. rubriku Ultrametal, rozhodně mu nehodlám fušovat do řemesla. Takže si na ty lebky a hlavy naložené v lihu (hovořím stále jen o obalech! :-) fakt s radostí počkejme.

Ehm, i přes veškeré předchozí exkursy a závěrečné bonusy jsem jistojistě na spoustu obalů zapomněl. Nicméně o to větší prostor se otvírá pro Vás, naše čtenáře, pakliže nám eventuálně do Komentářů napíšete svoje osobní tipy na případný druhý díl tohoto projektu. Děkujeme předem „za Vaše obaly“.

P.S.: A když nenapíšete, taky se hovno stane - to jsem řekl hezky "bez obalu", že? :-)

Dědek? – Zde!