11.05. 2013 - Mravní zkáza vol. 5: Decadenth, Velvet Storm, Zylwar - Brno, Melodka

KTERAK V DEKADENTNÍ DOBĚ
UKONČILA SAMETOVOU BOUŘI
VÁLKA ZYLŮ...

aneb

NA MELODCE?  - MARASMUS!!!

Report / Mravní zkáza vol. 5: Decadenth, Velvet Storm, Zylwar / sobota 11. května 2013, od 20.15 h. / Brno, Melodka

Tradiční nešvar některých tuzemských koncertů, totiž opožděný začátek, mi tentokrát až natolik nevadil, neboť jsem se mohl dodívat na fotbalový přenos Plzeň – Slavia, a pak už šup na Melodku a – mimo jiné DECADENTH (bandzone.cz/decadenth).

Tahle blanenská (ofiko), resp. černohorská (bydlištěm) skvadra mne velice příjemně potěšila, neb její melodický metal/rock se mému uchu jeví velmi libým. A to uchu levému i pravému, čímžto jednoznačně dokázáno jest, že muzika sere na politiku. :-) „Tak se ptej“, čtenáři, co se vlastně na Melodce hrálo, co tam dunělo - inu, všechno možné, aneb „Věčnej boj“ angličtiny a češtiny.

A to je mi na chlapících černohorských sympatické: ačkolivěk doposud zpívali anglicky, vyslyšeli zřejmě prosby lidu i bohů (vox populi, vox dei) a svoje poslední fláky mají (dámy prominou), podržte si ho – česky.

Víc než dospělí, Chiméra anebo Věčnej boj se prolínaly s „englicky“ pěnými songy ze zatím posledního EP kapely For Everything You Are z roku 2012, takže se hrál například i vzorek For Everything You Are, anebo Just Believe (koneckonců, fotku playlistu máme ve fotogalerii).

Cca 40-minutový přednes melody rock/metalové muziky byl pro mne osobně velmi příjemným zážitkem, „nudapláž“  to na Melodce rozhodně nebyla  - z jistého hlediska bohužel -  a tak jsem si s chutí dal dobře ošetřenou starobrněnskou jedenáctku  (hovořím pouze o pivu), abych se systematicky přichystal na další grupáč, kterým byl Velvet Storm.

Sousloví VELVET STORM (bandzone.cz/velvetstorm) ve mně evokuje sametovou revoluci, anebo třeba taky Frantu Štorma z Master’s Hammer.  No a prezentovaná hudba byla tak něco mezi, ha ha.

Zase čeština? Jinej kraj, Za oceán aneb Závislej? Že by ty tuzemský kapely konečně dostávaly rozum? Ááá, pro moji dušičku, neschopnou se naučit pořádně anglicky, balzááám.

Ačkoli se přiznám, že styl hudby sametové bouře není z mých nejoblíbenějších (oficiální označení „z úst“ samotného orchestru: hardcore – dance music), tak skupině rozhodně nelze upřít pódiovou pestrost a zajímavost, třeba i barevným prolínáním ženského a mužského zpěvu. Ano, můžete mít oblíbený onan, onen či ten hudební žánr, ale ač se vám něco líbí víc a něco míň, musíte objektivně uznat, že někdo hraje líp a někdo hůř. A brněnský Velvet Storm hrál a zpíval na Melodce velmi dobře.

Horké chvilky přišly, když kapela oznámila, že zahraje taky nějaké překvapení, totiž jistý „cavr“ (cover). Jsem totiž tak nějak pověstný tím, že takřka žádný cover nepoznám. Nu, a ze své pověsti jsem ani tentokrát nevybočil. Naštěstí mám kolem sebe lid chytřejší než já, a a vědom si lidového pořekadla „líná huba, holé neštěstí“, jsem se prostě zeptal jakýhosi Nohela, sólisty tělesa Zylwar, pročež jsem zvěděl, že onen „cavr“ (čti cavr :-) byl Open Your Eyes od Guano Apes. Kterýžto sólista mj. poznamenal, že tohle provedení bylo stokrát lepší než originál. - Ehm, tak si teď při psaní reportu pouštím originál, a přemýšlím, co je vlastně originál.

Nohel? Zylwar? - Neznám! ------------------------------------------- No samozřejmě znám, už od roku 2008, za Juna i po Junovi. Jedna z nejvýraznějších, nejkontroverznějších a současně nejlepších hudebních skupin tuzemské tvrdé rockové scény stanula opět přede mnou, trčela na tom pódiu jako klacek, pardon, jako Raketa,  a hrála – jako z partesu: ZYLWAR (bandzone.cz/zylwar)

Nejstarší hranou, vydanou skladbou bylo Plavu z EP ...od nás pro vás... z L.P. 2008, nicméně ty nejnovější kompozice se jako kdyby vrací do dob zylwarovského dema, dema  ještě staršího, vrací se do dob punk rocku, pančto vstupní Barevný brýle nejsou nic jiného než hit s punkovou jak naléhavostí, tak upřímností. Jíííízdáááááá?  Jíííízdáááááá!!!

Jestli u něčeho uchcávám fakt i jinam než jenom do mušličky :-), tak je to Stín letících mraků. Všechny slovní základy v tomto názvu obsažené mají svůj půvab: stín, let i mrak. A půvab má i ona skladba, složená věru dobře, ježto střídá lyrické Nohelovy statě s Wobreczovými corovými náchylnostmi.

Nažmu na kurok (Zmáčknu spoušť), anebo vzpomínka na Vladimíra Krčka v plné síle? Ano. Jeho ruské party skvěle odzpíval Wobrecz, a já jsem už vůbec nebreczel, že Juno v kapele není; holt časy se mění. A tak jsem zmáčknul spoušť svýho „kanónu“ a vyfotil si zkrátka a prostě Zylwar. Šak i takhle to mělo říz - tož byla to dobrá chirurgie!

V titulku zmíněný Marasmus, či snad Síň zapomnění, to všechno zpívalo v hlavě mé i v hlavách těch dalších desítek lidí, kteří na tento koncert úspěšně dorazili. A jak všechno začíná, tak i končívá – na závěr jsme si jako vyřvaný přídavek Zylwaru nasadili opět Barevný brýle...

...a ježto plný brelje jsme toho ještě vůbec neměli, tak jsme my kamarádi sesedli a věru dobře pokecali. A aby toho muzikantského setkání nebylo málo, tak u baru jsem potkal Martina Metaliku Kleknera, frontmana brněnských výjimečných thrashových FLOWERWHILE, kterak obklopen děvčaty srší z úst svoje tradiční drsné litanie :-) - též viz unikátní foto v galerce.  

Dobrá hudba všech skvader, dobrý zvuk všech aparátů, dobré pivo (jednoho či dvou) pivovarů...

Zkáza se konala, leč mravnost zachována. Zejména poté, co na Melodce vypadl proud, a v té nastalé tmě se kamsi vytratil basák Zylwaru K. (H.) Frank, a nebyl absolutně k dosažení, čímžto se zbytek kapely, znajíce nezlomný charakter této hudební osobnosti, okamžitě dovtípil, že si někde v lepším světle pouze čte M.K. (což neznamená pochopitelně nic jiného než iniciály nejmenované soudružky).

Na závěr, rozradostněn podařeným vystoupením jako takovým, jsem si dovolil krapet pozměnit jeden z textíků Zylwaru: 

V prachu, v mlze i v páře, rozplynul se ten krásnej sen, obrazy ZNÁMÝCH tváří, ty mě jednou navždy pohltí.

P.S.: Mějte se co nejhůř, protože dno je jediná jistota!

Tady Dědek.