10.09. 2016 - Purple Rainbow, Kern - Brno-Přízřenice

KERN & KERN

aneb

FANTASTICKÝ HUDEBNÍ REJ NA JIHU BRNA

Report / Jižanské slavnosti: Kern, Purple Rainbow / sobota 10. září 2016, od 20 hodin / Brno-Přízřenice, hřiště při ul. Modřická

Na úvod bravurní Purple Rainbow

Z Pivního festivalu Brno na stadionu za Lužánkami přijíždíme do Přízřenic s mírným zpožděním, kdy už skupina PURPLE RAINBOW ukazuje místnímu zaplněnému hřišti svoje umění. Z pódia právě zní šlágr Deep Purple s názvem Burn a nejedno přítomné hudební srdíčko hoří, hoří, hoří. „Béééééérn!“, to zní skoro jako Brno!

Tento revival, slovní hříčkou ve svém názvu (Purpurová duha) vtipně odkazující na oba hrané repertoáry, legend Deep Purple i Rainbow, jsem poprvé zažil loňského roku, kdy hrál v rámci Vaňkovka Festu před Projectem Aleše Brichty. Už tehdy mě i všechny mé kamarády velice zaujal, akorát jsme nevěděli, když tentokrát na plakátech stálo Deep Purple Revival, jestli to budou opravdu oni anebo eventuálně někdo jiný. Nepátrali jsme, nechali se překvapit a - jsou to opravdu oni!

Výborný zvuk dává dobře vyniknout všem historickým peckám, na nichž vyrostl nejeden tuzemský hard rockový fanoušek, nepřehlédnutelný frontman s gillanovskou imidží i výrazem Viktor Fried majestátně shlíží z pódia a kapela šlape jako...jako...no jako Deep Purple (originál promine, ale lepší příměr mne teď v té rychlosti jaksi nenapadl).

Já osobně jsem v průběhu koncertu nadmíru potěšen hitovkou Highway Star, všichni příchozí posléze v samotném závěru nejslavnější „párplovkou“ na světě Smoke On The Water. Ta je snad u každého revivalu povinná, ta se ze setlistu prostě nemůže jen tak vykouřit, to by koncert zůstal tak trochu na vodě ;-). Mezitím ještě nějaká ta „duha“ čili Rainbow a spokojenost posluchačů dokonána jest, což stvrzuje nejedna vztyčená přízřenická pěst.  

Že jsou Purple Rainbow následujícímu Kernu vyrovnaným „soupeřem“, potvrzuje jedna z přítomných dívek, která říká „Já jsem přišla na Deep Purple.“ Každopádně v horečce sobotní jižanské noci se koná jakýsi „double Kern“, tedy Kern & Kern, poněvadž za bicí baterií „Párplů“ nesedí nikdo jiný než Mirek Kern, jinak to samozřejmě bubeník slavné Dogmy Art, in concreto její staré sestavy. A aby těch „Kernů“ nebylo o onom víkendu málo, tož vězte, že v rámci souběžného Mikulovského vinobraní vyhrál soutěž o nejlepší burčák vinař Petr Kern z Březí (zdroj: Deník Rovnost).  

Kluci, vynikající výkon, opravdu paráda  - říkali to snad všichni - až se bojím vyřknout hříšnou myšlenku, že mne bavíte ještě víc než originál(y).  Myslím, že tedy můžeme touto cestou směle zveřejnit informaci o oficiálních stránkách skupiny, kde naleznete všechny potřebné informace včetně koncertů, na některém z nichž se možná všichni znovu potkáme - kdož chcete, sledujte stránky purplerainbow.cz.

Pivní intermezzo s blýskavým mečem

V pauze mezi oběma kapelami potkávám u fronty na starobrněnskou jedenáctku Medium anebo na dvanáctku Drak, na kterou se ovšem čeká podstatně déle, ježto výrazně pění, svého šváru Frantu, jenž mi sděluje, kde naše mohutná rodinka sedí, abych pak přišel.  

Poněvadž osvětlení pokrývá pouze stánky s pivem a nejbližší okolí, zatímco lavice se stoly se topí v magické tmě, nehledá se mi snadno. Ještě že mi Fanda řekl poznávací znamení – na stole leží svítící dětský meč, skoro jak symbol skupiny Metalinda (píseň Jágo: „Ani z čítaniek blýskavý meč“), jež ovšem hrála v Brně již koncem srpna, zatímco dnes nás čeká její brněnský souputník z metalové vlny přelomu 80. a 90. let.  

Díky blýskavému meči stůl s rodinou skutečně po chvíli nacházím, jsa věru překvapen, kolik nás tam je! Vidím, že předchozí rozeslání informačního mejlu o konání koncertu Kernu přineslo své ovoce, což je moc fajn.

Ono ale není divu, poněvadž i díky sympatickému vstupu zdarma se v areálu nachází několik set lidí, což mi zpětně potvrdil i kamarád, který má v Komárově veterinární ordinaci, když říkal: „No jo, tady vod nás tam byli snad všichni.“

(A to se přitom pár stovek lidiček stačilo ještě v tentýž večer sejít na koncertě Viléma Čoka na Vinohradech, jak mám zase z dalšího informačního zdroje.) Je dobře, že dobrá muzika lidi pořád baví, jen tak dál, jen tak bude živá hudba stále žít!

A co se týče onoho svítícího meče, někde se musel nacházet stánek s obdobně blýskavým sortimentem, protože po place pobíhalo celé hejno různě blikajících ratolestí, které se zřejmě podařilo přesvědčit své zákonné zástupce, aby byly blyštivé penízky proměněny na produkty neméně svítivé.

Hrnu to k tobě – Kern a aplaus fans

Zrovna mi dotočili pivo, když to KERN v Přízřenicích na svém prvním letošním brněnském koncertě (poté, co červnová Rosnička byla v důsledku petice zrušena) rozpálil novou řadovou deskou, vydanou po 15 letech, a sice nejprve magickým intrem a poté výbuchem titulního klipového granátu Hrnu to k tobě, jež dokazuje, že nejenom v rámci CD, ale i naživo funguje stejně dobře jako staré dobré kapelní evergreeny.

Rovněž další věci jsou z nové desky, ale zde už to platí poněkud relativně, neboť Hlas pochází původně z debutového elpíčka ...od narození (1990) a Nejlepší ženský jsou ještě starší, hrály se už v 80. letech a v původní verzi s Jardou Albertem Kronkem jsou zachyceny na CD Demo 84-5 i na živáku Na Rosničce 1986, zde pod mikroskopicky odlišným, singulárním názvem Nejlepší ženská.

Oproti tomu BANG! je opravdu píseň z novodobé éry, navíc kuriózní v tom, že původně se na koncertech hrála pod názvem Nemá o mě zájem, a teprve následně byla přetextována. Naopak poslední dobou z repertoáru kapely vymizela jiná novinka, úchvatná balada Moje prohry, zřejmě však pouze ve snaze live setlist poněkud obměňovat, protože kvalitou písně to určitě není.

Zpěvák Michal Konečný disponuje nesporným pěveckým charisma, plynoucím též z výrazného hlasu, intonačního rozsahu i mimořádné jistoty v textech. Navíc je to skromnej chytrej sympaťák, což máte možnost poznat v zákulisí po koncertě a dost dobře si s ním popovídat, což jistojistě patří ke každému dobrému hudebnímu zážitku.

Když jsem zmiňoval LP ...od narození, nutno doplnit, že skupina Kern z ní aktuálně hraje poměrně dost písní. Krom citovaného hlasu též šlapavou úvodku Dál a dál, benzínovou vypalovačku Miss aut anebo song věnovaný favoritům Kdo s koho. A tak zatímco dál a dál melou boží mlýny, na plný plyn jste mohli prožívat to mrazení, nádhernéééé – a to všechno zpečetit refrénovým pokřikem „Hej, hej, kdo s koho!“

Jak už jsem naznačil, tento pokřik určitě nepatřil předchozí skvadře Purple Rainbow, na druhou stranu je pravda, že od počátku produkce Kernu atmosféra před pódiem zhoustla nejenom pomyslně, ale i početně. Zatímco předtím se i přes slušně dovádějící publikum dalo poměrně dobře dostat až ke stejdži samotné, nyní to bylo skoro nemožné. Lidi se nahrnuli úplně těsně k pódiu a měl jsem co dělat, abych se za účelem pořízení makrodetailních fotografíí do samotného předku vůbec prodral. Leč zadařilo se a výsledky mého snažení (či snad v litrech potu smažení?) můžete vidět v naší fotogalerce.

Nejenom hudba, ale i kouřové efekty a vydatný aplaus fans způsobovaly, že nálada byla famózní a kotel topil vskutku vydatně, ať už se jednalo o Milion týdnů loučení, obligatorní Blízko nás anebo několik vyřvaných přídavků v čele s akustickou hymnou z druhého alba kapely z roku 1991, To jsme my, kdy si zpěvák nasadí španělku a my všichni se stáváme minimálně na několik minut těmi, kdo všechno zmůžou a jimž teď patří svět.

Navíc na koncertě se dala zvědět i jedna důležitá předběžná informace, a sice že letošní Metalové Vánoce v brněnském Semálu uvítají silnou sestavu v podobě Kern, Titanic, Limetal a vycházející hvězdy Jerem.I. A následně zveřejněná oficiální data na webu KD Semilasso pak říkají, že tuto čtveřici doplní ještě známý brněnský black metalový Asgard.   

Závěrečná afterparty a odlítlá kšiltovka

Závěrečná afterparty s dýdžejem stvrdila fantastický rej do posledního tónu. Ve víru tanců s krásnými ženami mi sice někam odlítla moje letitá kšiltovka s logem kapely Stejšn a už jsem ji nenašel, ale zase na druhou stranu, podařilo se mi v rámci po-koncertních rozhovorů „ukradnout“ Michalu Konečnému jeho interesantní kšilt s logem Kernu, který mi následně věnoval, takže mám nádherný suvenýr a hlavně pocitem protkanou památku. Míšo, ještě jednou dík!

Navíc na následném úterním gigu Stejšnu a Biomassy se mi se Savanou podařilo předběžně domluvit novou „stejšnovku“, takže možná teď budu mít rockové čapky celkem dvě. No uznejte, není to až příliš – dvě kšiltovky na jednu hlavu? ;-)

Ovšem dvě čepice hlava zřejmě vydrží. Jenom těch piv a panáků, těch bylo na jednu hlavu a jednu vydařenou noc fakt asi – dost!

Text + foto Dědek.

P.S.: Posléze se sice ukázalo, že kšiltovka Stejšnu již bohužel na skladě není, důležité ovšem je, že „skladem“ zůstávají v hlavě zážitky. Protože zážitky, ty vám jen tak snadno nikam neodlítnou!