10.04. 2015 - BioMassa, Stejšn - Brno, Rusty Nail Club

NÁŘEZ, NÁŘEZ, DVAKRÁT NÁŘEZ

aneb

PĚKNÁ KVÍTKA NAPROTI BOTANICKÉ ZAHRADĚ...!

Report / BioMassa, Stejšn / pátek 10. dubna 2015, od 20 h. / Brno, Rusty Nail Club

Slovo „nářez“ se používá v různých souvislostech – existuje třeba kuřecí nebo vepřový nářez.

Někdy také slýcháme, v souvislosti se sportem, že jeden tým dostal od druhého pěkně nařezáno, a mnohdy si vzájemně rádi nařežou i leckteré „spřátelené“ skupinky fotbalových hooligans.

Mnohá stavení, jež si ještě dokázala zachovat svůj relativně přírodní charakter, potřebují nařezat na zimu dříví.

Příjemnější, již méně pracovní variantou je pak třeba nařezání na holou, i když se při něm taky nadřete, ať už má podobu výchovného ztrestání nezdárné dcery, anebo dohodnuté noční lechtivé praktiky s milenkou, která ovšem byla ještě nedávno ve věku – vaší nezdárné dcery.  

A občas bychom jistě potřebovali dostat nařezáno i my sami...

Nářezů je prostě moc, a ten neposlední v řadě představuje samozřejmě nářez hudební. „Děcka, to je ale nářez!“ vykřikují zhusta před pódiem pubescenti i staří Dědci, pardon dědci, kteří se těmi pubescenty alespoň na pár chvil opět stávají, aby posléze svého ne zrovna střízlivého návratu domů dostali nařezáno od manželky, tedy pokud se s ní ještě nerozvedli.

A jeden takovej vydařenej nářez se udál v mém oblíbeném i oblíbaném (ano, již mnoho číší jsem zde vydatně oblíbal, protože jak praví klasik, pivo je ten nejlepší orál na světě!) klubíku Rusty Nail na Veveří ulici v Brně. Naproti se nachází areál botanické zahrady, a uvnitř klubíku se často vyskytují taky pěkná kvítka!

Tentokrát tam „vykvetla“ zdařilá muzika dvou rockových souputníků, formací Biomassa a Stejšn. Tyto skvadry sice nejsou přímo bratry pokrevními, ale jedná se o spojení bratrského charakteru plnokrevného, neb muzika samotná plnokrevnou vskutku jest, což nám tito naši plnokrevníci dokázali opětovně v pátek.

Jako první „zařehtala“ již tradičně big beatová BIOMASSA, jež měla za sebou úspěšný křest debutového alba Už žádný tlak! na Staré Pekárně (informace z tohoto křtu včetně kratší recenze Petra Gratiase, který je též autorem sleeve-note v bookletu CD, si můžete přečíst přímo na stránkách kapely – sjeďte k datu 21. 2. 2015).

Na tomto místě bych si dovolil citovat jen pár Gratiasových slov:

„Skupina BioMassa se ukázala ve velmi dobrém světle. Pečlivá souhra, vzácná kolektivní soudržnost, nefalšované nadšení z hraní a vystupování. Žádné křeče, naopak místy i slušně vkusný humor.“... „Frontman - zpěvák Jiří Kubowský je zpívající vypravěč. Může se opřít o kreativní texty své přítelkyně básnířky a textařky, ale dokázal se v expresivních okamžicích opřít do hlasivek a jeho hlas nabýval na intenzitě a patřičných rockových vibracích...“

Pro BioMassu začínám mít postupně docela „silnou slabost“, což ale není rozhodně jen tím, že sympatický skromný chlapík, zpěvák Jiří Kubowský je též metalovým harcovníkem. BioMassa je totiž sympatická sama o sobě, svou hudební barevností, svým žánrovým rozprostřením a též interesantními texty.

Kdo ještě neměl CD – jako třeba já nebo můj ctěný bratr Bob - na koncertě si jej zakoupil, což dobře udělal hned dvakrát, protože na místě byl kotouček pro návštěvníky akce za zvýhodněnou cenu 100 Kč; vzhledem ke skutečnosti, že nahrávka obsahuje 12 skladeb, máte jeden song za pouhých 8,33 Kč periodických, a když za něj jednou těch osm kaček zaplatíte, což je tak zhruba jeden levnější lahváč, pak si jej můžete pouštět furt a furt a už ho máte navždy zdarma.

Jenomže muzika BioMassy není v žádném případě laciná. Jednou z jejích velice silných – a stěžejních! – stránek je důsledná detailní aranž, kdy se jednotlivé instrumenty perfektně harmonicky doplňují, což vychází z nástrojového složení, kdy se v kapele žádný nástroj „neopakuje“, neboť každý je v souboru obsažen jenom jednou – jediná kytara, jediné klávesy (nápaditého Ivana Slámy)...a pochopitelně jedny bicí, jedna basa (Dušana Charlieho Svobody) a jeden zpěv.

Ale i z toho existuje výjimka, jež se týká hlasu, resp. sólového zpěvu, poněvadž baladu Skořápky (na CD coby bonus) zpívá sólově bubeník Petr Hercog, přičemž v refrénu se pak kompozice mění na duet s Kubowským.  

S ohledem na výše zmíněnou nástrojovou vyváženost se asi nedá úplně říct, že BioMassa hraje kytarovou muziku, byť ovšem kytaře Michala Ševčíka nelze upřít – vedle zpěvu - její dominantní pozici. Ševčík je uvěřitelně šikovný mladý kytarista, na němž hudební vyjádření BioMassy do značné míry stojí. Je to samozřejmě ve svém základu dáno nejen Ševčíkem, ale typem instrumentu jako takového, jelikož kytara si narozdíl od jiných nástrojů vystačí dlouhodobě i sama (zkuste si bečky u táboráků představit celou noc místo s kytarou s bicíma nebo s baskytarou! - Záměrně jsem nenapsal s basou, protože s tou, když došla bečka, jsme si v pohodě vystačili taky...)

Ševčík ale možností kytary plně využívá, čímž onomu základu dodává potřebnou „biomassí“ nadstavbu, a ta stavba úspěšně šplhá ani ne tak do výšky, ale do potřebné šířky instrumentální prezentace, do palety barev, z nichž BioMassa díky navrstvujícím se invenčním aranžím „míchá“ ty nejkrásnější rockové odstíny a jimi maluje ty nejkrásnější rockové obrazy.

Jemnější tóny ústí do baladických zátiší typu Kdysi jsem býval nebo Do tmy padá déšť, říznější odstíny pak představují svižnější pecky jako Je to jen pocit, Kávová madona či Koruny stromů. Dohromady je z toho všeho poctivá bigbítová galerie, v níž zříte autorská díla sluchem, neb obrazy jsou tóny, akordy a pěná slova.

Je jen málo kapel, o nichž píšu tak často jako o brněnském hard rockovém svižníku STEJŠN. Reportů o týhletý smečce jsem stvořil již nespočet, pravidelně se jí věnuji od roku 2009, což je neuvěřitelných šest let. A i proto jsem se rozhodl, že stejšnovskou stať pojmu tentokrát jaksi jinak, poněkud méně faktograficky, ale spíš se pokusím zdůraznit pro Stejšn symptomatické hlavní znaky, které dělají jeho akce přitažlivé a i díky nimž se v Rusty Nail konala v pátek solidní návštěva.

VELKÝ ŠOU. Velký šou představuje asi ten nejzákladnější a nejdůležitější znak všech vystoupení Stejšnu. Koneckonců, jmenuje se takto i jedna z jeho autorských skladeb. Kapela nestojí pouze na hudbě, ale rovněž na pódiových skečích, grimasách, celkové imidži, hláškách mezi písněmi... když jsem zmínil tu imidž, jak můžete zřít v naší ctěné fotogalerii, Savana byl tentokrát oděn v bělostném hávu jak anděl, měl totiž bílou košili (tipoval bych to...na Perwoll?), a ta vznešená bílá barva ve mně evokovala ctnostnou holubičku přinejmenším z Arabely.

Možná je Savana taky nějaká zakletá hodná královna, nicméně ať už holubička nebo anděl,  aby to bylo stylově sladěné s muzikou, kapele do příště doporučuji nacvičit hard rockovou podobu lidové písně „Letěla bělounká holubička / potkala na cestě andělíčka“ - Savana může hrát na pódiu i v případném budoucím videoklipu dvojroli (rozuměno holubičku i andělíčka, křídla mu budou stačit jedny) a o mediálním úspěchu, tj. o vítězství v příštím Andělovi, myslím není pochyb!  ;-)

Savana tak ten večer ostře kontrastoval s klávesistkou Peťkou Veselou, oděnou v klasické černé. Jejich dvě barvy, černá a bílá, tedy symbolizovaly i klapky na klávesách, jejichž prostřednictvím Petra stváří tóny, jež rozhodně nejsou pouze černobílé.

Napadá mne, když má Petra Veselá takovou oblibu v černé barvě, jestli někdy chodila za čerta? To by byl totiž nějkrásnější čert na světě! A propos, když se nám blíží ten Mikuláš (no co co, dyk už je květen, to uteče jak voda!) – anděla (Savanu) bychom měli, Petru jako nejkrásnějšího čerta, no a Mikuláš je taky jasnej, stačí jen kouknout na Krejčovy fousiska! Myslím, že jako každoroční přivýdělek k umělecké činnosti dost slušný trio. Úplně to vidím, to bude velký šou! ;-)  

Poznámka: Každý jistě ocení, s jakým časovým předstihem svoji tezi o nové mikulášské trojici píši, právě abych dal zmíněným aktérům dostatek času na nezbytnou technickou přípravu.

LUDĚK SAVANA URBÁNEK. Velký šoumen, skutečná osobnost brněnského rockového a mediálního dění. Pořád musí něco vymýšlet, tvořit, dělat, posedí akorát když řídí, nudu nezažil už snad sto padesát let. On je strůjcem nesporného regionálního úspěchu kapely, on je ten, který jako iniciátor přemýšlí o obnovení kultovního thrash metalového Saxu, díky němu se Stejšnem zpívá jedna z nejlepších tuzemských rockových zpěvaček Zdeňka Kotačková (k ní se ale ještě dostaneme). A svoje hlášky Savana perlil i v Rusty Nail, koncert si vyloženě užíval, však se taky ke konci krásně leskl!

Tak holoto, nezapomeňte, že 6. června, tzn. cca za měsíc, oslaví tenhleten rockovej bard půl století svýho života, tož ne abyste ho odbyli nějakým sáčkem s ledňákem! I náš web chystá něco speciálního, Savano, těš se – po celý druhý půlstoletí na to nezapomeneš, ha ha.

SEHRANÁ, ŠLAPAJÍCÍ KAPELA.  Co si budeme povídat, Stejšn prostě šlape. O mnoha kapelách se to říká, ovšem jen o některých je to pravda. O Stejšnu je to pravda. Když spustí bicman Martin Krejča, Richterova stupnice se ustaluje kdesi v polovině své škály. Basák Dušan Charlie Svoboda o co skromněji se tváří, o to více rezonuje. O „čertici“ Petře Veselé jsem již hovořil, její klapky klapou jak mají, a Savanu taky nemůžu pořád chválit. Hlavně je to ale výborně sehrané dohromady, dobrý společný sound, vždy skvělý zvuk, dámy a pánové, tohlenctvo je Stejšn!

PANÍ ZDEŇKA KOTAČKOVÁ. Nesporně a bez debat jedna z nejlepších tuzemských rockových zpěvaček současnosti. Bez jakýchkoliv skrupulí ji řadím do absolutní špičky rockových div, jako je Tanja, Darja Hrubá nebo Lucka Roubíčková, z těch starších pak Věra Špinarová či Petra Janů. Všechny jmenované spojuje kromě bravurní techniky zpěvu též výjimečně silný a výrazný hlas, a já se „obávám“, že Zdeňka Kotačková (dříve Šmídková) by se neztratila ani u rockové kapely světového formátu; mno, zatím zpívá u Stejšnu. – Čímž nechci říct nic jiného, než že má dobře nakročeno!!! ;-)

Měl jsem tu čest – díky Savanovi – navštívit ojedinělé reminiscenční vystoupení Zdeňky Kotačkové s kapelou SRO a byl to fantastický zážitek (kdo nečetl report, má možnost zde). Stejně tak velice děkuji za zpřístupnění dnes již takřka nesehnatelných demosnímků skupiny SRO, jež budou tvořit čestné místo v mé sbírce vedle oficiálního a vynikajícího CD Tančí mezi ohni).

Se Stejšnem si Zdeňka užívá hard rockovou show a celkovou čurinu; vrátila se k němu po několikaleté odmlce způsobené mateřstvím. Savanovi „sebrala“ vybrané písně, ať už ty baladicky vážné (More Nights) nebo ty veselejší (Xantypa) a vždy v Rusty Nail předvedla, že její vokál i pěvecký výraz je nedostižný. I pokud jste nebyli přímo na koncertě, naše fotografie vám leccos napoví: napoví, jak si Zdeňka svých několik písní užívala, jaké výrazy se jí kreslily ve tváři, jak to zkrátka v Rusty celé šlapalo a klapalo, a snad vám naše snímky budou nenucenou pozvánkou na některé z příštích vystoupení.  

Ve Zdeňce má Stejšn vzácný poklad, poklad, který celé kapele dodává další obrovský rozměr, její písně posouvá zase do vyšších sfér, atmosfér, startosfér a ionosfér. - Safra, překlep, leč „STARTosféra“ je možná ještě lepší slovo než „stratosféra“. S čímž souvisí další charakteristický znak Stejšnu, minimálně pro dnešek poslední, a to je:

PESTRÝ, SVĚŽÍ REPERTOÁR. Stejšn v Rusty zahrál písně baladické i vypalovačky, staré i nové, vlastní i covery, hitovky doplněné komornějšími věcmi, nekteré s mužským, jiné s ženským zpěvem. Pestrost repertoáru zaručuje, že se ani chvíli nenudíte, třebaže logicky se vám určitě, stejně jako mně, líbí někeré písně více a některé – ještě více...

Pestrý, svěží večer se konal onen den v Rusty Nail. Až zas budu chtít vidět pěkná kvítka, nepůjdu do botanické zahrady, ale odbočím do sklepa s názvem Rusty Nail.

Žijte fajn – METAL-LINE.

A ježto byl tento článek poněkud méně faktografický, snažíme se vám to vynahradit dvěma bonusy týkajícími se kapely Stejšn, které dozajista oceníte alespoň pomyslným potleskem:

BONUS PRVÝ: Aktuální rozhovor s Luďkem Savanou Urbánkem na webu rockpalace.cz.

BONUS DRUHÝ: Dosud nikdy nepublikované Dědkovy fotky z vystoupení Stejšnu s Tublatankou v Brně – Bystrci v červnu loňského roku.