07.10. 2011 - Kern, Anna - KD Kuřim

TY SE MI DNES HOLKA VDÁVÁŠ:
ANNA & KERN

aneb

FANTASTICKÝ KUŘIMSKÝ REJ

Rockový večer / Kern, Anna / pátek 7. října 2011, od 21 hodin / KD Kuřim (u Brna)

Tento report je věnován Gábě, Katce, Štěpánce a Michalovi.

Pravda, už jsem v životě cosi zažil: třeba koncert Kernu v KD Brno-Tuřany v prosinci 1988. Anebo spoustu dalších naprosto báječných koncertů. Ovšem to, co jsem prožil minulý pátek v Kuřimi, to byl totální… ne tunel, ale mazec. 

Ještě musím předeslat jedno: vždycky jsem razil heslo, že když je koncert dobrý, je pak dobrý i report, čili že jsou to zkrátka jakési spojené nádoby. Jenomže mne asi nenapadlo, že koncert může být až tak moc dobrý, že se mu report prostě nikdy nemůže vyrovnat, i kdyby se člověk snažil sebevíc. A to bude zřejmě i tento případ. Některé zážitky jsou zkrátka nepřenosné a nesdělitelné, a ona vzácná nálada se musí jen a jen prožít.

Prvně nás příchozí „vyděsilo“ uspořádání sálu, které působilo jako klasická zábava. Zakrátko jsem pochopil, že zažít něco „zvenku“ je úplně jiné, než to zažít „zevnitř“ – totiž jakmile jsme se stali součástí oněch stolů, stali jsme se součástí funkční elektrické sítě napojené snad na 1 000 Voltů.

Skupina ANNA – annarock.cz (ta má prostě jméno - x let čítám toto jméno na plakátech zejména v okresu Brno-venkov, a x let jsem tuhle kapelu vlastně nezažil). Dnes ano. V pátek ano. A upřímně musím říct, že ač klobouk nenosím, tak tenhle večer jsem jej smekl. Proč? Dramaturgické i instrumentální provedení těchto coverů na jedničku. 

„Dám si sedm piv a jednu zelenou,“ hřměl „Fanánek“ kuřimským, zčásti zrekonstruovaným kulturním domem, a já začínal tušit, že tady fakt nejsem špatně. Stejně jako hromady dalších lidiček, čímžto se musím trošilinku pozastavit: termín 7. 10, tedy čas kryjící se s fotbalovým zápasem roku Česko – Španělsko,  mne trošku děsil, neboť jsem si říkal: panebože, kolik přijde lidí, vždyť se všichni budou dívat na fotbal.

Prdlajs, všichni byli v kulturáku! Nejenom baby, u nichž bych ne-sledování fotbalu ještě pochopil, ale kuřimské kádéčko byl tak narvané i chlapama, až to pro mne v kontextu s fotbalem byla hotová španělská vesnice :-).  Lidi holt asi něchtějí prohrávat, a proto zvolili dosti dobře.

ANNA má velmi pestrý repertoár: v Kuřimi vedle Tří Sester zněla třeba moje oblíbená Ewa Farna (stokrát si tuhle holku může kdo chce hanět, pro mne je to fantastická zpěvačka s rockovým hlasem), ale naprosto mne dostaly až metalové šlágry typu Zahradní slavnost od Citronu, „Definitivní evropské odpočítávání“ (proboha, to není kritika Evropské unie, to je jenom více než dvacet let starý The Final Countdown od Europe), či Nejsi nevinná od nejlepšího přítele člověka. A nutno podotknout, že přítomné davy byly roztančeny a spojeny taktéž příjemně elektrizovanou předělávkou skladby Rondo Alla Turca od jakéhosi Wolfganga, Amadea a Mozarta k tomu. 

Předěl mezi skvělou coverovou Annou a skvělým Kernem obstaral například senzitivní kousek, nazvaný biblicky Hallelujah. Aneb alelujá!!! – na stejdž nastoupil KERN (kern-remember.com).  

Byl jsem velice zvědav na srovnání Kernu z premiérového koncertu dne 14. 5. 2011 v Dolních Kounicích s vystoupením zde, protože mezitím jsem kluky bohužel neviděl. Ale zprávy z aktuálně uzavřeného fóra Kernu hovořily o tom, že Kern stoupá a stoupá.

A ty zprávy nelhaly. Kern s novým zpěvákem Pavlem Vackem (ex-Metanoon) a novým basákem Romanem Kupčíkem předvedl v Kuřimi fantastický výkon, který dal zapomenout na jakýkoli dílčí – a tehdy pochopitelný - nedostatek z prvotního kounického vystoupení.

Ať už úvodní flák Chráněný žít z třetího alba Ztráty a nářezy, anebo poslézné dobové hitovky To se mi jen zdá a Milion týdnů loučení definitivně dokázaly, že Kern i bez Kronka a Machaty má smysl. Věru správné rozhodnutí – vždyť galaxií řítíš se jen jednou... A když se z amplionů ozvaly šlágry typu Zídka bláznů, moje zamilovaná (a nemůžu si pomoct, Zídku nezahraje nikdo tak sugestivně jako její autor Tony Vodička), Ty se mi dnes holka vdáváš (oficiální název je Ty se mi vdáváš), Miss aut („Vládneš mnou docela“...) anebo V sobotu ne, autorsky od druhého kytaristy Slávka Perryho Karáska, bylo u mne osobně hotovo, a to i s příhledem ke skutečnosti té, že Karlos Vodička oživením Kernu sám výrazně ožil, a bubnuje mu to dle mého skromného názoru čím dál tím živelněji a líp a líp.  

A koncert samozřejmě postupoval Dál a dál. Nevím, který dramaturg kdysi vymyslel zařazení dvou ploužáků po sobě, ale dvoj-blok Fernetový oči a Exploze funguje už mnoho let prostě famózně.  Úvodní obrat z dvojverší „Boty mívám toulavý / každý týden cestu jinou“ nazval kdysi jakýsi kritik v měsíčníku Melodie otřepaným klišé. Jenomže - není vlastně celý náš život jedno malé „klišé“ (v tom dobrém slova smyslu), a není tím pádem tenhle song vlastně život? Zejména „když vládne noc“...?

Blízko nás? To jsme my! Kdož jste v Kuřimi nebyli, můžete alespoň prostřednictvím naší skromné fotogalerie uzřít (a ti kdož jste byli, taky), jak se publikum vyřádilo právě při největším a zřejmě absolutně nepřekonatelném hitu skupiny Kern Blízko nás. Jo jo, to jsem ještě netušil, že byla přede mnou fakt dlouhá noc...(přijeli jsme domů za svítání).

Možná mne kdosi za tenhleten odstavec zabije, ale já ho prostě musím napsat, protože ta chvíle pro mne byla opravdu jedna z nejkrásnějších v životě. Představte si: naživo Vám hraje Vaše nejmilovanější skupina, halogeny řežou jak skalpel, a právě tančíte s osobou, která do Vás proudí jako ten nejkrásnější elektrický proud, a vy nevíte, čím se chvějete víc. Vlastně víte...
Jo jo, Všední známosti mohou být i ve všední den velmi nevšední. A samozřejmě se hrálo i dost dalších věcí, ale chápejte, že jsem si to užil tak, že si to zkrátka všechno nepamatuju. Sledovat, poslouchat, tancovat, radovat se, k tomu fotit, to je na jednoho člověka a jednu Kuřim fakt docela slušný záhul. Jsem rád, že jsem v tom „záhulu“ neztratil foťák a rozum. :-)

A to nemluvím o tom, že „moje osobní řidička“ Shaumal následně prchla právě s Kerňáky a cca „půl roku“ byla nezvěstná. Nezvěstná ovšem nebyla skupina ANNA, o níž jsem si myslel, že hraje akorát melody a heavy metal. Hmm, když bravurně vystřihla můj zamilovaný black metalový song Kladivo na čarodějnice od Törru, pochopil jsem, že omezená není Anna, ale já.
Stoje v předsálí, v němž akustika logicky zdaleka nedosahovala kvality sálu samotného (při koncertě samotném byl zvuk velice dobrý), úspěšně jsem si spletl Černý koně od Arakainu s kabátovskými Burlaky. Inu což, řekl jsem si jen „ó jé“ a na kutě jsem rozhodně ještě nekráčel. Protože večer fakt ještě nekončil.

S Michalem „Orlem“  Štaudem ze skupiny RESPEKT (respekt.tk) jsme sedli do místního nonstopu a bylo nám dobře. A když se následně zjevila Shaumal, a přisedly k nám metalové ikony typu Pavel Vacek a Karlos Vodička, začal jsem tušit, že závěrečná after-party bude stát za to. A to si pište, že stála. Nicméně co jsme si konkrétně zejména o Kernu všichni povídali, to už nebyla produkce na stejdži, to už byla součást našich soukromých životů, a proto z této fáze celé akce zveřejníme pouze několik fotografií - ty jsou ovšem bez cenzury!

Ano, svoje zážitky z pátečního kuřimského vystoupení skupiny Kern, za vydatné přátelské podpory kapely Anna, jsou do mého srdce vryty tím nejhlubším způsobem, a zapsány jsou v duši mé písmem zlatistvým, za což si dovoluji poděkovat všem zúčastněným osobám, ať už těm na pódiu, anebo na parketu pod pódiem. Jednou větou – byl to zkrátka tanec! :-)

Tady Dědek.