07.07. 2012 - Ad Hoc Team, Alkevolt, Kern - Zbýšov

„KDE VYSTUPUJE TA KAPELA?“

aneb

ZBÝSHOW

Report / Kern, Ad Hoc Team, Alkevolt / sobota 7. července 2012 / Zbýšov (u Brna)

Projeli jsme Zastávku, kde se narodil Jaroslav Albert Kronek, málem srazili maníka, kterej měl v hlavě piv asi víc než brambůrků, jež spokojeně užíral, a tryskáčem valili směr Zbýšov.

Zbýšov. Shaumal samozřejmě udělala bez studu „ostudu“, když kolemjdoucím položila nevinnou otázku: „Kde vystupuje ta kapela?“ Budete se možná divit – sympatický kolemjdoucí totiž nekontroval protiotázkou „Která?“, ale hned nás zcela přesně nasměroval k Hornickému domu. Nevím jak to ta holka dělá, ale Shaumal prostě umí.

No a na místě už to tepalo. Stačil jsem udělat jenom pár fotek „alkeholické“ skupiny ALKEVOLT, s níž hrál mimo jiné i baskytarista Mirek Tomšík ze Stejšnu, strašně sympatickej skromnej chlap, a už jsem měl fantastickou příležitost realizovat rozhovor s formací AD HOC TEAM, tzn. se čtyřmi tak krásnými děvčaty, že jsem si připadal jako porotce na Miss World.  Ehm ehm, pokud jste ono interview ještě nečetli, doporučuji – Dědek a 4BABY, to prostě stojí (za to)! (odkaz)

Zpočátku to z hlediska návštěvnosti vypadalo na pěknej průkak (průser se ve slušných webzinech nepíše), nicméně postupem entity zvané Mistr Čas se vše obrátilo nejenom k lepšímu, ale přímo k výbornému. Při závěrečné moravské hymně Blízko nás byl letní zbýšovský parket plný a ruce nedělaly nic jiného, než že honily...jedna druhou, aby si zatleskaly.

O KERNu jsem napsal od roku 1988, kdy děvčata z Ad Hoc Teamu ještě nebyla na světě, už tolik reportů, že vždycky přemýšlím, co vymyslet nového, aby byl článek zase krapet jinačí. Takže aktuálně využiji tohoto prostoru k drtivé kritice kapely, která z hudebního hlediska patří už tři desítky let k absolutní tuzemské melody metalové špičce. Kucííí, kde je moje zamilovaná Zídka bláznů? Kde jsou moje ještě zamilovanější Jsme lidé? He? No tak se polepšete, anóóó?

A konec legrace. Příval tsunami typu úvodní Chráněný žít, To se mi jen zdá, Exploze (kdo si dnes pamatuje, že na přelomu let 1989/1990 „absolutisticky“ vládla žebříčku domácích singlů?), Fernetový oči (jimž nebránila ani Tullamorka), Perryho „V sobotu jo“ (v Populáru o ní kdysi kdosi napsal, že zpěvák je afektovaný, a to jsem se tehdy dost nasral, protože ten „afekt“ je podstatou myšlenky tohoto šlágru), nádherná Ty můžeš, rychlá Miss aut, a tak Dál a Dál a dál..., to všechno mnou cloumalo, jako kdyby mi bylo dvacet, jako kdybych ještě furt seděl s děvčaty s Ad Hoc Teamu.

Výborný zvuk, výborný lidi, kteří přicházeli ještě v době, kdy výborný Kern už hrál, výborný večer...sakra, není přívlastek „výborný“ od slova „výbor“??? Pokud ano, tak už mlčím, mlčím, mlčím...

Dvě nové kompozice, totiž Nemá o mě zájem a Moje prohry, již mi ten vtipálek Vacek věnoval, dokázaly, že Kern je obrovský fenomén, který svoji sílu neztrácí ani po oněch třiceti letech. Stál jsem na letním zbýšovském parketu jak přibitej (pokud jsem teda zrovna nechodil pro pivo), poslouchal a říkal si, Pane Bože, jak to děláš, že je mi tak krásně. 

Alžbětinská serenáda (doufám, že všichni vidíte, že už si nedovolím napsat Sere ráda), to si střihl „škaredý“ Tony s nádhernou klávesistkou Petrou, mno a dopřejte si vidět, jak se Petra „culila“, když jsem ji fotil. Nevím, jak se jmenuje její milý, ale musí to být šťastný člověk. 

Tahleta banda, tj. „bratři Vodičci“, Perry, Kupčík a Vacek, to je prostě fakt banda. Vacek, ten se narodil v Tullamore, všichni ho tam znají a je tam WANTED :-). A ti ostatní? – Jedou v tom s ním. 

Blízko nás? Proč ne. Závěrečná „sprcha“: Blízko nás, Blízko Brna, Blízko Duše, Blízko Všech.

Odpusť UŠÍM tichý úžas.

Dědek?  - Zde!