07.03. 2014 - Vertex, Wake Snakes, Zylwar - Brno, club m13

PEKLO – NEBE – ZYLWAR

aneb

PÁTEK V TŘINÁCTCE

Report / Zylwar, Wake Snakes, Vertex / pátek 7. března 2014, po 21. hodině / Brno, M13 rock & pub (Za divadlem 2)

„Zdááááár!“ ozvalo se do mých ušisek, když jsem zrovna kráčel podél sídla policejního ředitelství na Cejlu, čemuž předcházely kvílivé brzdy stavební dodávky.  Jsa slepej a blbej k tomu, teprve po asi šesti stech šedesáti šesti vteřinách jsem rozpoznal, že z onoho auta na mne kyne Martin Metalika Klekner (FLOWERWHILE).  Dobře jsme pokecali pár slov a já začínal tušit, že tohle je ta správná předzvěst rockového dne, odpoledne , večera i noci.

Celý rozradostněný jsem se stavil v Beer & wine restaurant FRIENDS na cca 6 Richardových piv, abych se od včerejška trochu spravil, jenomže to jsem asi neměl dělat. Moje tělo na onyhle višňové, pšeničné a medové laskominy totiž večer nezapomnělo a pěkně mi to spočítalo. Ehm, pakliže jsme u těch počtů, piv bylo ten den vskutku nepočítaně.

„Emtřináctku“ si pamatuju ještě z Dobráku, kde jsem byl na Tōrrech, a kterak jsem zjistil, pamatoval si mne z té doby i jistý pan provozní. Aktuální destinaci naproti Zemanově kavárně (dnes Pavillon) si pamatuji taktéž dobře, protože jsem do hospůdky Za divadlem chodil několik let zpět se svojí láskou.

Pan majitel Martin je velmi činorodý člověk, a tak z malinkatého salónku vzadu udělal probouráním se do sousedních sfér malinkatej sál. Ano, ten sál je opravdu nevelký, nicméně o to útulnější a dobré muzice zaslíbenější.

Začátek koncertu měl přibližně hodinu zpoždění - dokumentace rozvojové České republiky. Dokud nepochopíme, že pakliže je na plakátech napsán začátek 20.30, tak má koncert prostě začít 20.30, pak se z těch „banánů“ nikdy nevyhrabeme.

Kapela VERTEX (bandzone.cz/vertex) nám předvedla poměrně přímočarou až jednoduchou muziku, v jejímž případě vydržím s úsměvem na rtech, od ucha k uchu a sluncem v duši tak maximálně tři skladby. Je to na můj vkus zkrátka příliš triviální, hudebně i textově (ano, každý nemůže být textař jako Kryl nebo Nohel, to je pravda). Nicméně sympatické bylo aspoň to, že se orchestr prezentoval češtinou (Poslední noc, Zrada nebo Óda na maso; to mi bylo obzvlášť přítulné, neb sám jsem nedávno složil Ódu na hovno – páně Schiller by z nás měl myslím velkou radost) a zajímavé bylo rovněž střídaní dvou pěveckých hlasů.

Mno. Brigáda Vertex pro mne asi do budoucna žádnou velkou Návnadou nebude, ale chce to možná Čas a hlavně zůstat stát pevně Nohama na zemi. Protože co není dnes, může být klidně... (chtěl jsem napsat zítra, ale to je asi nereálné, takže píšu: co není dnes, může být klidně jindy). 

Následující banda, vyškovská družina WAKE SNAKES (bandzone.cz/wakesnakes) mne zaujala už svým vtipným názvem (kromě parafráze na Whitesnake si zkuste představit, jak asi vstává had). No žádní uspávači hadů to rozhodně nebyli, to je teda fakt. O stupeň propracovanější muzika, mínusem pro mne osobně jsou však anglické texty. Omlouvám se, názvy skladeb si nepamatuju, protože byly zkrátka anglické, přičemž tomuto jazyku moje hlava bohužel nikdy nepřirostla.

Možná byste mi na tomto místě mohli vytknout, že nijakým způsobem necharakterizuji prezentovaný hudební žánr zúčastněných kapel. Máte pravdu. A víte proč? Protože se to prostě zaškatulkovat nijak nedá! Vertex hrál všechno možné od old school hard rocku přes punk a já nevím co ještě, Wake Snakes hráli zase nějakej crossover či co... při této příležitosti se nemohu neprezentovat svébytnou kritikou na adresu pojmu „crossover“, jež má asi tak stejnou vypovídací hodnotu jako slovo „meziříčí“ – taky nevíte, mezi kterýma řekama to je.

Tož asi takhle – Wake Snakes zajímavé, ale to nejlepší, kvůli němuž jsem do klubu M13 tento den přišel, teprve přišlo.

Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy mi ZYLWAR (bandzone.cz/zylwar) poprvé rozřízl srdce. Psaly se Jiříkovice, na pódiu exceloval Vláďa Juno Krček, a já stál zrovna u výčepu, když mi tón tý jeho kytary lkal, že tohle teda jó. Rok 2007? Asi jo, kdybych chtěl, dohledal bych to v reportech, ale já nechci; nechci HLEDAT, protože už jsem NAŠEL.

Že kytarista Wobrecz (čti vobreč) vypadá jako Tom Rosický, to už je evergreen, ale že zpěvák Pavel Nohel  vypadá jako jeden z aktuálně nejlepších střelců GambriHnusligy Zbyněk Pospěch (ex-Zbrojovka Brno), to jsem možná ještě nikdy nenapsal (možná – tedy možná jako že jsem to možná nenapsal, ne že možná vypadá, protože vypadá určitě). A basák „Karl Hermann Frank“ mi taky někoho připomíná, myslím že ze Slávie, ale teď si za boha ani za satana nevzpomenu koho. No lidičky, napíšu příště. A bubeník? Já nevím, prej byl novej???

Zylwar bude 4. 4. 2014 - tři čtyřky, mazec! - křtít v Blažovicích svoje nové, tentokrát dle vlastních slov plnohodnotné CD Jen tak si pískej, na němž prý bude 11 (sic!) skladeb. Chlapci, myslíte, že to vydržíme doposlouchat až do konce? :-)

Stín letících mraků, to je hudební paráda, skvostný song, při kterém učurávám, i když nechci. Webmasterovi Míťasovi se zase líbí ty nové, punkově laděné (že by se Zylwar vracel do dětských demolet?) jako třeba Barevný brýle.

Měl jsem toho už pravda plný brejle a barevný byly jak sviňa - hotová duha; holt pivo mi šlo k duhu. Počet mnou zkonzumovaných moků přesáhl cifru jsoucí součástí názvu podniku a bylo mi krásně. Byl jsem kdesi...kdesi...jaksi jinde...lítal jsem jako mrak...plaval...hotový Trosečník...no a  nakonec konec Sentimentu:

Prostě jsem si ten večer jen tak pískal.

Tady Dědek. Fotky Míťas. 

Bonus – playlist ZYLWAR:

Zrůdička z podsvětí, Hmyzí zen, Stín letících mraků, Jen tak si pískej, Barevný brýle, Raketa, Trosečník, V netopýřím hnízdě, O naději, Sentiment, Marasmus, Plavu, Nažmu na kurok.