06.12. 2014 - BioMassa, Stejšn - Brno-Komín, restaurace U Dvořáků

CIRKUS KUBOWSKÝ. CIRKUS SAVANA.

...aneb

BIOMASSA A STEJŠN U DVOŘÁKŮ

Report / Mikulášská besídka: BioMassa + Stejšn / sobota 6. prosince 2014, po 18. hodině / sál restaurace U Dvořáků, Brno-Komín

Vážení přátelé, ano – u Dvořáků to byl v sobotu pořádnej cirkus, cirkus v tom nejlepším slova smyslu. Navíc když teď v televizi běží druhá série cyklu Cirkus Bukowsky, nemohl jsem si s ohledem na příjmení frontmana BioMassy ten fórek v titulku odpustit.

Už při vstupu do kultovního sálu komínské restaurace U Dvořáků mne ožehly vzpomínky na někdejší koncerty přelomu 80. a 90. let. Já jsem sice zažil až ty porevoluční, kdy zde hrál například Sax, ovšem právě někdejší jeho zakladatel, dnes lídr účinkujicí kapely Stejšn,  neopomněl připomenout, jak zde ještě v dobách před Saxem hrál společně s Jurou Valterem - dnes jak známo zpěvák Rootu - a tělesem Třetí vlna bavlna, kdy je rozháněl tehdejší Sbor národní bezpečnosti a sám Urbánek vyskakoval oknem.

Inu, Luďku, jelikož jseš Savana, tak různé běhy a skoky musíš znát dobře z přírody, a poněvadž jseš ještě k tomu Urbánek (jak známo, urbs znamená latinsky město), tak ty běhy a skoky musíš zvládat dobře i v samotném městě Brně. No zjevně jsi tehdy proskočil šikovně, protože jinak bys tady v roce 2014 nebyl zpátky se Stejšnem. P.S.: Jak tehdy proskočil Valter, netuším.

Dnes už sice příslušníci nerozhání koncerty kvůli zakázaným produkcím, ale jak jsem se stihl na baru krátce pobavit s provozovatelem restaurace panem Balákem, občas policajti přijedou kvůli stížnosti na hluk (což bohužel známe i z jiných klubů), takže člověka napadá lehce hyperbolická a sarkastická otázka, co se vlastně v konečném důsledku až natolik změnilo...

V sobotu naštěstí žádný obušek z pytle nevylít’, takže to byla U Dvořáků jedna velká pohádka a mohli jsme si dvě vystupující kapely užít až do pozdních večerních hodin. A že to byl fakt dost slušnej nářez, o tom už jsem psal pod krycím názvem cirkus.  

Obě kapely, tj. BioMasa a Stejšn, mají některé věci společné. Těžiště jejich produkce tkví ve vlastní tvorbě, nebrání se však ani osobitě pojatým coverům svých slavnějších kolegů. Dalším spojovacím článkem je baskytarista Dušan Charlie Svoboda, který působí v obou formacích, a nepochybně právě z tohoto důvodu počaly obě kapely vystupovat společně. A neposledním společným jmenovatelem byly určitě i přestávky, které ve svých blocích dělaly obě sestavy – no ono není divu, žízeň je veliká a pánové už taky nejsou žádní juhani, že?!? - Kubowský je známý z Nešvilského krúžku a aktuálně zpívá též s obnoveným metalovým Pulsem, a Urbánek má za sebou taky lecjakou metalovou legendu jako Sax, Terminator nebo Kraken, nedávno si párkrát zahrál i se známým Ocelotem.

Co ještě kapely spojuje, že vyrůstají z bigbítového základu. Co je dále naopak nikoliv rozděluje, ale odlišuje a doplňuje, že BioMassa je postavena na průniku rozličných žánrů, hard rock či blues nevyjímaje, avšak jehož jádrem je klasický big bít, zatímco Stejšn má přímočarejší, sytou hard rockovou tvář, třebaže vlivy vážné hudby nebo blues v této tváři pro zpestření také uzříme.

V sobotu u Dvořáků jsme tak měli možnost porovnat dvě různé roviny rocku, jež se však nijak nerušily, ale výborně se vzájemně doplnily, a uspokojily srdíčko a dušičku nejen milovníka slušných hard rockových až metalových nářezů, ale též toho, kdo si libuje spíše v baladách a lyričtějších polohách, nejen v nichž za podpory dobrého zvuku vynikala a své působivé obrazce vykreslovala kytara Michala Ševčíka.   

BioMassa to rozpálila coverem na druhou, totiž vlastním zpracováním coveru Druhé trávy Ještě není tma původní písně Boba Dylana Not Dark Yet, s textem Roberta Křesťana; skladba byla uvedena odlišně jako Padají stíny, což jsou úvodní dvě slova Křesťanova textu. Následovaly věci jako Pozdní odpoledne, Yetti, Převozník, AIDS – no prostě Je tolik krásných věcí, aby set před první pauzou vygradoval dalším výrazným coverem, baladou Luboše Pospíšila Tak vznikla zem.

Přestávku – a kdyby jenom přestávku - mi vyplnila jiná rajská hudba, totiž starobrněnská třináctka Medák (5,6% alk.). Pivovar oproti loňsku avizoval změnu výrobní technologie a skutečně nelhal. Zatímco při loňské premiéře jsem byl zklamán chuťově nevýrazným produktem, letos mám v ústech vynikající plný speciál s báječně výrazným medovým ocasem.

Po přestávce začala BioMassa vzorkem klasické hudby, jež je pro někoho možná „osudovou“, já však dávám přeci jen – i přes nespornou kvalitu zpracování ze strany klávesisty Ivana Slámy - přednost soudobým kompozicím. A tak se pokračovalo songy Kdysi jsem býval, Plameňáci, Světlemodrá zář, Kávová madona či Kozoroh, aby se řeč dostala rovněž k připravovanému biomassovskému debutu, který kapela pokřtí  21. února 2015 ve Staré Pekárně. Jak na koncertě zaznělo, původně se deska měla jmenovat Koruny stromů, ale nakonec zvítězil název Už žádný tlak!

V rámci koncertu zazněla i úplná novinka Je to jen pocit, a samotný závěr biomassího setu byl okořeněn sólovým zpěvem bubeníka Pavla Hercoga, kdy mu Jirka Kubowský vzadu u bicí soupravy rád podržel, rozuměno mikrofon.  

Sice jsem Biomassu neslyšel poprvé (zase abych nemachroval, slyšel jsem ji podruhé), nicméně tentokrát mne obzvlášť příjemně překvapila: Kubowskému to zpívalo parádně a celá pětice výborně šlapala, hlavně ale na mne dobře působila barevnou atmosférou své muziky i zajímavými texty, kdy k celému pozitivnímu vyznění určitě dobře přispěla i velice příjemná „mikulášská“ nálada panující v komínském sále. Do prdele, to je kurwa patos jak prase.

Následně z pódia čtyři členové ubyli, jeden zůstal a tři přibyli – Biomassu střídá hard rockový svižník Stejšn v čele s brněnským showmanem a rozhlasovým spíkrem Luďkem Savanou Urbánkem, čili opět nezbytná, tentokrát organizační přestávka, kdy jsem ale nezahálel a zvládl hned několik věcí, počítejte se mnou.

Za prvé jsem v rámci technické přípravy pořídil fotku bubeníka Martina Krejči s kytarou, což se jen tak nevidí, a možná se jedná o vůbec první oficiální snímek tohoto charakteru (mrkněte prosím v případě Vašeho zájmu do naší galerie). Ale je pravda, že Krejča není zrovna žádný neduživý typ, a tak k němu víc sedí ona rozložitější bicí souprava, zatímco s kytarou vypadá trochu jak s ukulele, ha ha.

Za druhé jsem stihl protnout svůj pohled s klávesistkou Petrou Veselou, již si Savana furt dobrá, že není veselá, ale smutná, což podtrhují její černé šaty a gotický výraz, nicméně podařilo se mi na ni pousmát a v těchto listopadovo-prosincových výročních dnech k ní vyslat symbolické véčko – a nebudete tomu věřit, ona se též pousmála! K sladké nevíře! Ale zase abych to tolik nepřeháněl, ani ona to s tím svým pousmáním zase tolik nepřehnala.   

A pak už nastoupily kouře, světla a dunivý hard rock! Na stejdži se zjevilo zjevení zvané Savana se svým Stejšnem a na úvod do nás prásklo cover All Right Now z repertoáru Free (pod českým názvem Klobouk).

A pak už jely jedna pecka za druhou, ať už z debutu kapely DEMOlice – Objížďka, z druhého alba Pomotaná anebo skladby, jež zatím na žádné stejšnovské desce nejsou, protože ta třetí zatím ještě nevyšla a vzhledem k Savanově abnormální časové vytíženosti  asi jen tak honem nevyjde (že mám pravdu, prde? ).  

A od slova „honem“ je už jenom krůček ke slovu „honím“, tož že třeba někdo honí ve vodě kládu. Mimochodem, ve vodě to vůbec není špatný, ve vodě se dá dělat spousta věcí, např. plavat, splývat, polykat vodu, vidět plovoucí lejna (jak jednou na přehradě – jen si tak plavu a připlulo ke mně hovno), opět polykat vodu, honit atp. A tak Savana prostě vytáhl Kládu (rozuměno z repertoáru), ale nelze se omezovat pouze na ty nejvyšší pudy, je nutno se občasto snížit i k těm duchovnějším.

A tudíž jsem se jal snížit. Pódiová blondýna začala reproduktorově prdět megahit Prodavačka večerníků a já blbec se vydal těsně pod stejdž, abych se Savanovi ukázal. Tentokrát jsem to měl velmi rafinovaně schované, protože červené triko Stejšn bylo pod černou košilí. Nicméně tu jsem si úspěšně striptýzově rozepínal, nicméně Savana furt netečně koukal kamsi do sálu, nicméně já to celkem chápu, co kdyby se náhodou vzrušil a zapomněl text. Nicméně mne Savana označil za skalního fanouška (skalní asi od slova rock) a musel jsem se otočit a všem v publiku ho ukázat. Děcka, já se tak styděl...!

Nicméně diváci zhlédli moje stejšnovské triko a jelo se dál. Co všechno jelo a znělo? - Pomalu dolů, Buď chvíli škaredá, To byl zas den, More nights... Savana řádil, Krejča se třepal, Peťka se usmívala :-)))))))))) a Charlie poctivě basoval.  Popíjel jsem medový a medoval jsem si, bylo mi fakt medově. Předělávka The Kinks: You Really Got Me!

Když už se zdálo, že celá akce bude končit, zařval jsem v prosinci Září a věřte nevěřte, kapela hodila ještě celej další set, kerej začal – právě v Září. Nemůžu sice napsat „Hoši, děkujem!“, protože členka Petra Veselá by se do konce života mohla neusmát, ale můžu napsat „Děkujem!“. Tož píšu „Děkujem“. A Savana jako by svýma čipernýma očičkama odpovídal: „Děkujem za děkujem, už zas něco kujem.“ Což je hotová pravda, panč Stejšn hraje teď o Vánocích dvakrát na náměstí Svobody a hnedka v lednu pak – to byste nevěřili – s Biomassou, v Rusty Nail Club.

Jenomže trochu odbíhám od závěrečného stejšnovského setu, který neměl chybu. Savana coby „deus ex machina“ nečekaně sestoupil pod pódium a ocitl se mezi námi všemi. A hrál. A kdo má rád covery, vychutnal si již opět ze stejdže řádně a pořádně podaný Ace Of Spades od Lemmyho nesvaté trojice Motōrhead, a kdo má rád motorky, vychutnal si bonusovku z druhýho „elpíčka“ Stejšnu Banda XJR.

Jó jó jó, my jsme banda... přišel aj brácha a vychutnal si klobásku z venkovní udírny, kousek mi nechal – byla dobrá. Já jsem mu zas pro změnu „nechal“ kousek koncertu - koncertu, který byl dobrý. Vím to, protože jsem z toho vystoupení měl nejenom kousek.

Hmm, dobří kousci, tenhleten Kubowský a Savana – fakt slušnej cirkus!

Text + foto Dědek.