06.09. 2014 - Kronek Alband, Michal David - Velká Bíteš, Masarykovo náměstí

MEJDAN PODLE PLÁNU

aneb

BIG BEATEŠ!

Report / Kronek Alband, Michal David / sobota 69 2014, od 16 / Velká Bíteš, Masarykovo náměstí

Jo jo, byl to mejdan přesně podle plánu – pobíhal jsem zmateně po Starým Lískovci, abych zjistil, že teprve ta třetí autobusová zastávka je ona pravá, Shaumal dorazila na sraz krásně bosá (fakt, boty si nesla v ruce) a bratr Bob těsně před odjezdem poživačně ukusoval anglický rohlík, který si na poslední chvíli zakoupil v Albertovi. V Albertovi – jak příznačné...

Svítilo sluníčko a autobus IDS JMK prorážel nádhernou krajinu kolem Popůvek a Domašova. Bob nenápadně - aby jej pan řidič neviděl - zalil anglický rohlík plechovkovým Braníkem, stačil se poškorpit se Shaumal, a já seděl mezi nimi a vychutnával si, jak jsem se zase jednou po roce vydal na klidný výlet.

Nově a krásně zrekonstruované Masarykovo náměstí ve Velké Bíteši bylo solidně narvané už o půl čtvrtý PM, když Bob zjistil, že mu anglický rohlík nestačil a musí se jít najíst. Ztichlé útroby místního hotelu u Jelínků mu naservírovaly nejen místo vidličky dva nože, ale rovněž vepřové výpečky se zelím a knedlíkem, nad nimiž svým typickým způsobem hudral, že jsou příliš libové (libovej frajer?)  a já už mezitím kvačil mezi davy.

Davy na Davida? Tak bylo jest. Jestliže se říká, že černoši mají narváno mezi nohama, tak Velká Bíteš měla ten den narváno mezi Davidem a stánky s pivem. Ano, pro pěnivý mok, ať už se jednalo o Svijany 11 nebo Kozla 10 jsem musel cestovat docela daleko, totiž přes půl náměstí, a to jsem ještě netušil, že ona zmíněná „půl“ bude ten den více než symptomatická.

MICHAL DAVID, klasicky jen mikrofon a „klávesy-závěsy“,  rozjel na half-playback šlehy jako Perpetuum Mobile, My máme prima rodiče (někdy v Rondu s podtextem „ti nás nepošlou do...“) anebo Každý mi tě lásko závidí. Psal se rok 2014 a nezapomenutelná 80. léta ožívala věru LIVE!

Možná si říkáte, co jsme to za metalový web, když píšeme o popovém Davidovi, ale to teda pozor! Jednak si prosím uvědomme, že Davida vychoval František Janeček, kerej už v roce 1984 vypadal jako čestný člen Deep Purple, a taková Třetí galaxie, to je skoro hard rocková pecka, již si pro svůj „slovenský“ krvák Hostel vybral - mj. vedle tublatankovské Pravdy víťazí – i rejža Eli Roth. Ovšem abych tvrdé rockové nadšení trochu zmírnil, Třetí galaxii nám David nezahrál a Frantu Janečka jsem na náměstí taky nikde neviděl.

Což ovšem ničehož neměnilo na fantasticky profesionálním Davidově přístupu. S publikem komunikoval skvěle nejen mezi jednotlivými písněmi, ale i v mezihrách, a taktéž stačil velmi příjemně poděkovat Restauraci u Raušů, s jejímiž majiteli je jakýmsi způsobem svázán a díky tomu se do Velké Bíteše vždycky rád vrací.

Dobové filmové megamrdy jako Nonstop anebo Discopříběh nemohly zabránit romantickému intermezzu v podobě duetu Michala Davida s Vendulou Příhodovou, finalistkou Hlasu Česko Slovenska, která pochází z Tasova, což je od Velké Bíteše coby hudebním kamenem dohodil. Chilližto jedna superstar,  jeden talent a dva Hlasy se sešly na bítešském pódiu a střihly si vzpomínku na společné televizní vystoupení s „cockerovkou“ Up Where We Belong. Pěkná, pěkná, pěkná...nejen píseň. A velmi sympaticky působilo i Davidovo upřímné a nenucené chování, kdy prostě přiznal, že ten text už zpaměti neumí, tak si ho zkrátka před celým náměstím vyndal a šel s Vendulkou na to (viz fotogalerie!!!).

Davidovo cca 50-minutové vystoupení samozřejmě nemohlo ani zdaleka obsáhnout všechny hity, jimiž nás v 80. letech se skupinou Kroky Františka Janečka obdařil (nehrály se třeba Nenapovídej, Šoumen nebo Decibely lásky), ale o „ikony“ socialistických let v podobě tzv. „céček“ nás nepřipravil. Céčka, sbírá céčka zněly náměstím a úplně každý z nás mohl vzpomínat, že je sbíral úplně každý.  A jak mi prozradil můj bratr Bob, prý se sbírají i dnes! - Holt nejsme žádný béčka, tak sbíráme céčka!

Když už se zdálo, že nás popová ikona 80. let opustí, roztleskalo se bítešské diváctvo natolik, až David pochopil, že tady má tolik přátel, takže jim prostě musí věnovat přídavek Pár přátel: „Pár přátel stačí mít / co uměj’ za to vzít / a nepřestanou hrát...“

No tak David teda hrát přestal, ale celkově jistě ještě nepřestal - halekal z pódia, že se do Bíteše určitě zase rád vrátí, a já pevně věřím, že příště už Třetí galaxii nevynechá, a zážitek to tudíž bude ještě o něco více galaktický!

A přesunuli jsme se o galaxii dál - na stejdži se zjevil Martin Hrdinka, kulturní a kultovní to moderátor někdejších slavných Hrdinkových Hitparád - když je nedávno v ČT reprízovali, vstával jsem v neděli ve čtyři ráno, abych viděl Kronka před Gottem i Davidem - a zvěstoval nám, že příští kužel (sorry, těleso) se jmenuje KRONEK ALBAND.

Čoveče kde já sem jenom toho vlasatýho...sakra...toho vlasatýho chlápka jenom viděl. Vypadá trochu jak ze starodávné Argemy...prdlajs, tenhle je hezčí...no šak na to časem příjdu.

Těleso spustilo svůj řízný akustický rock a já se nestačil divit. Ačkoli jsem měl v plánu po Davidovi odejít (checht), tato produkce mne zaujala. Bylo to totiž něco mezi muzikou, divadlem a cirkusem. Urostlý blondýn nalevo se na své židličce klátil jako klas těsně před žní, třtina za ním zas nevěděla co dřív, jestli keyboards či akordeon, bubeník neposeda měl asi hemeroidy (nebo ebolu), ježto  neustále poskakoval mezi „Evropou“ a „Afrikou“, kytarista napravo mi zase připadal jako vodák, co mění jedno pádlo za druhým, no a ten „cikán“ uprostřed? No to se radši ani neptejte - ten řval jak na Cejlu!

A pak mi to teprve došlo. Oči. Fernetový oči. Kern. Kurňa do sardele dyk na tom podiu to je Jarda Kronek, ten, co taky moc dobře zná galaxii („galaxií řítíš se jen jednou“)! A najednou v ten oka, oka mžik mi to všechno docvaklo – Byly noci (Martin Hrdinka si dokonce zapěl část textu – „armaturou tmy vtékal ten pocit“), Eagle Scout, Paperback, Jednou se vrátím... Jaroslav Albert Kronek a Alband.

Ovšem něco jsem přeci jenom neznal - úplně novinkovou skladbu Zbude ze mě půl, hranou premiérově právě ve Velké Bíteši. No aby ne světová PREMIERA, když byl přítomen i Radek Havlík, že. A abych si hodnocení usnadnil, tak teď, když je při psaní přesně 10:50, ocituju narcisistně hezky sám sebe, konkrétně svůj příspěvek, který jsem vložil do guestbooku  Albandu spontánně už v 8:22:

„I přes všechny smutky našich dní, chtěl bych Vám kucí albanďácký moc poděkovat za včerejší vystoupení ve Velké Bíteši. Sešly se tam skoro všechny hvězdy někdejších Hrdinkových hitparád... :-) Novinka Zbude ze mě půl (místo dvou) je fantastická hříčka a myslím, že i po rytmické a melodické stránce je to jasnej šlágr. Skvělé!!! Díky moc za všechno, paráda! Tady Dědek.“

Abych to trochu přiblížil, poněvadž nová píseň si vícero slov zaslouží - ve slokách se jednalo o podkres akustického „thrash metalu“ (bratr Bob komentoval trefně slovy: „Hmm, přitvrdili!“), v refrénu o geniální rytmické frázování, že by i Tom Angelripper zbledl závistí, a celkově by se to mohlo hrát v televizi častěji než Chinaski.

Solidní, čitelný zvuk (a to se zvučilo pouze 12 minut!) podporoval albandovskou produkci velmi zdařile, a tak těsně vedle Slámova uzenářství, jež vyrábí mimo jiné vynikající paštiky, jsme zřeli a slechli též vynikající muziku, která nad tou běžnou rádiovou vlnou ční jak retranslační stanice Hády nad Brnem. Jó je to rozdíl... koneckonců i onen bítešský Sláma používá reklamní slogan Taste The Difference – Ochutnej rozdíl...

Chutnalo nám chutnalo velmi, vč. závěrečné zrychlené vzpomínky na Kern v podobě Absolutního sóla, aneb důkazu, jak se dá z úchvatného lenivého ploužáku sestrojit neméně úchvatný speed metal! 

To jsou koně, naše koně, koně brněnský, chtělo se řvát bítešským náměstím, ale do hry vstoupil koník modrý, jehož Nelince přivezl obětavý Mirek Horňák, z posledního koncertu, kde jej zapomněla. A modrý koník kreslil v té jedné dětské tvářičce růžičky radosti, stejně jako celý Alband kreslí radost ve tvářích nás dospělých. 

Bratr Bob koupil geniální rybízlák, a ten jsme pili celou cestu až do Brna, ba dokonce jej zdegustoval i jeden manželský pár, jež jel s námi z Lískovca tramvají.

Mejdan? Mejdan podle plánu...

Tady Dědek.

P.S.: A vy už moc dobře víte, jak se Velká Bíteš řekne anglicky a rockově dohromady: zkrátka a jednoduše BIG BEATEŠ.

BONUS - MLÁDEŽI NEPŘÍSTUPNO!!!

A jelikož jak už to v životě bývá, jedna fotka vyšla nečekaně úplně jinak, než byla zamýšlena, využili jsme ji pro drobný jednorázový "comics", který Vám zde prezentujeme cobyžto bonusový návdavek... a snad se nedočkáme nadávek :-).

(pro zvětšení klikni na fotku)