06.06. 2014 - Barbar Punk, Latex Jesus, Asgard, Dark Seal - Brno, M13

VŠECHNO PŘEDEM PŘIPRAVENÉ, TAK JAK TO MÁ BÝT!

aneb

KRÁL ROCK - KRÁL ŽIVOT

Report / Barbar Punk, Latex Jesus, Asgard, Dark Seal / pátek 6. 6. roku 6 (2014), od 20 h. / Brno, M13 (Za Divadlem 2)

Tenhlecten pátek začal věru příznačně, ježto v jednom brněnským bazaru jsem zakoupil cédéčka, původní vydání z let 1990 a 1991 - Ultrametal a Master’s Hammer: Ritual. A aby toho nebylo málo, tak jsem přikoupil ještě Obituary: Darkest Day, Chuck Schuldiner: Zero Tolerance a Nektar: Live In New York. Průměrná cena 100 Kč za jedno Cd, no nekupto! :-)

Pak jsem v Tenkrát na Západě dal pár piv, koupil do foťáku náhradní baterky ENELOOP (tyhlety japonský jsou prostě fantas!) a vyrazil vstříc živým zážitkům. CD Kletba krále Stacha miluju, je to můj miláček, a tak jsem se zkrátka a prostě do „emtřináctky“ těšil moc a moc.

Pan Kopuletý, majitel klubu M13, je neuvěřitelně činorodý člověk (vybourat kvůli metalu kus baráku, to už chce kus nadšení!), a já mám takové lidi moc rád. Tady o něco jde, a metal je entita, která mně - a nejenom mně - pomáhá přežít tenhleten fucking, double fucking world.

Punk sice až tak moc nemusím (Míťasu, Ty mne seřveš, viď?), ale BARBAR PUNK (bandzone.cz/barbarpunk)  je něco trochu jiného. Barbaři vtrhli za divadlo a řádili o sto šestsetšedesát šest. Vlastně ne, psalo se číslo 863, což je jednak příchod dvou mudrců („spisovněji“ věrozvěstů) a jednak součet 666 + 197. A taky začaly bosé nohy, byť zatím jenom mužské  - viz fotogalerie.

I když jsem kdysi na gymplu míval tři hodiny tělocviku týdně (včetně ometání koulí na hrazdě), tak takovej pohyb jako frontman Barbar Punku bych nezvládl. Zase na druhou stranu musím objektivně poznamenat, že on váží cca třetinu mé hmotnosti. To se Ti to pak poskakuje, že? :-)

Punk rock, Raketová základna, Holka punková, Barbaří „rege“, Až půjdeš na sever.  Chlapci, byli jste výborní, ale musím vás sprdnout, zkurwili jste mi fotky – to se prostě nedalo fotit, všechno mám rozmazaný, a můžete za to Vy. Kdo to kdy viděl, takhle sebou mrdat - no, hoši, klídek, jó, klídek! :-)

Jenomže když tenhleten barbaří punk dozněl, show rozhodně nekončila. Na stejdž se totiž chystal LATEX JESUS (česky řečeno Latexový Džízys - bandzone.cz/latexjesus), což je kapela, na které jsem sice v životě nebyl, ale ihned mne zaujala svou fontmankou, která teda rozhodně není obnažená, protože je latexová. Vlastně La SEXová. No zkrátka k sežrání.

A žrát jsme mohli, a žrali jsme tuhle muziku. Dvě úžasně sexy baby (či bejby) rozpoutaly show, na níž je tato skupina postavená. Skvěle dráždivá, vzrušující, eroticky detonující nálada se vznášela celou eM13kou, moje kalhoty měly napilno, a co si prožíval ten hoch za klávesami Roland, na to bych se radši neptal ani Mistra Grapowa :-).

Skladba Succuba. Víte, co je sukuba? Když vyšlo CD Aleše Brichty Nech si to projít hlavou, musel jsem vytáhnout slovník cizích slov. A pakliže slovník nemáte, a nehodláte se trápit nejednoznačnou definicí na slavné Wikipedii, odpověď Vám podá buď Aleš Brichta anebo – Latex Jesus. Ehm, každopádně je to dobrá mrda, jež s Vámi hezky zamrdá. Hmm, aj bez živých bicích to s námi krásně mlátilo.

A živý ASGARD (bandzone.cz/asgard)  s námi taky moc hezky mlátil. Musím na úvod této statě podotknout, že mám doma nejenom všechny desky brněnskýho Asgardu, ale návdavkem taky jednu toho kanadskýho (CD Cold Season), a tak nějak předpokládám, že tu doma nemá ani Mistr Míra Horejsek.

Asgard je nejenom kapela příběhů, ona je i kapelou příběhů hraných živě, protože čas od času zahraje některé své demo či CD celé naživo, jak tomu bylo před nedávnem třeba s Hraběnkou Bathory (na Melodce jsem ovšem bohužel chyběl). 

Na „Stachovi“ už ale nikolivěk. Kletba krále Stacha - dílo, jímž brněnský, vždy pravověrně black metalový Asgard započal svou diskografickou kariéru; éru, která nicméně mohla počnout už počátkem 90. let, kdyby byl býval vyšel plánovaný sampler firmy Zeras, o němž se psalo i ve slavném Rock & Popu a na němž měl být Asgard pivopitelně účasten.

No co už. Asgard je tady, a když měl vyjít ten sampler, tak jeho kytarista Pačess ještě tahal po dvorku kačera, zato Míra Horejsek už tehdy patřil k žijícím legendám brněnského metalu. A tak se spolu po dvou desítkách let potkali, aby skupina Asgard ožila těmi nejtemnějšími tóny, tím nejhorším peklem, vařícím, žhnoucím, peklem pekelným. Eleonora by o tom mohla vyprávět, a taky Probuzení, při kterémž se začal klubem šířit nejen „dech ožralýho faráře“. :-) Vítejte krále!

„Všechno předem připravené, tak jak to má být.“ Uf. Nejen tato reminiscence duněla zaplněným klubem M13 a kdo chyběl, chyběl navěky. Ve fotogalerii si můžete prohlédnout nejen playlist, ale též jedny bosé nožky, jimiž jsem tak jaksi započal svůj projekt BOSSKY (Bosé vládkyně), o něm ale až příště, nicméně nebojte, na našem webu mu bude věnován dostatečný prostor.  A věřte, že to bude nejenom black metal, ale totální hard core! :-)

Tento koncert byl nejenom klasickým metalovým vystoupením, ale též oslavou narozenin Míry Horejska, a tak nemohl chybět ani speciální dort, který oslavenci předal sám majitel klub pan Kopuletý. Míra vypadal spokojeně, zpoza dortu se usmíval veterán Paramba, a já jenom doufám, že Mirovi posléze moc nestoupl cukr (pakliže něco jiného, tož to je na narozeniny naprosto v pořádku :-).

Dle nádherně černého plakátu, vylepeného takřka po celém Brně, měla na této taškařici vystoupit rovněž tuzemská klasika pagan metalu, plzeňská PANYCHIDA, leč ta se dopředu omluvila, a místo ní zahrálo brněnské black metalové sdružení zované DARK SEAL (bandzone.cz/darkpaganthoughts).

Dark Seal. Možná znáte album Rootu nazvané Black Seal. Black nebo Dark, důležité je ono Seal. Dle slovníku anglicko-českého to neznamená nic jiného než „pečeť“ (významy typu tuleň, lachtan, které slovník také nabízel, jsem v black metalovém kontextu chytře zavrhl).

Jsa při přípravě článků občas docela důsledný, rozklikl jsem si Bandzone profil Dark Sealu. A nelitoval  jsem. Jejich fór s parafrází pečetě Plzeňského Prazdroje mne totiž věru dostal – doporučuji! A tak si pojďme dát nějaké ty „pagan thoughts“, chilližto paganské myšlenky.

Pravda, moje myšlenky byly v tuto již pokročilou dobu noční spíše pivní, nicméně chlapcům „Keltům“ nemohu upřít důstojný závěr celého večera. Celého večera, jež byl dokumentem vývoje tuzemského tvrdého rocku, a ukázal, že to není vůbec špatnéjak s kapelami (a jejich kvalitou), tak s pořadateli ani fanoušky. Všichni převedli svoji vysokou úroveň (včetně mne, haha, který jsem se zase přiožral jako vepř) a mně bylo prostě v M13 moc hezky, včetně závěrečného pokecu, kdy jsme probrali všechno možné i nemožné.

Potěšila mne rovněž přítomnost Náčelníka, nepřehlédnutelné brněnské osobnosti, která stejně jako já chodí na Kronky, na Roberta Křesťana, na Ultrametal, prostě na dobrou hudbu. Včera v noci byl onou dobrou hudbou nářez jako prase, až jsem chrochtal blahem.

Viď, milý Náčelníku, a taky můj kamaráde Eskymáku, ty barbare jeden královskej: prostě nářez jako M – M jako Metal, M jako M13. Čímž řečeno jest vše.

Tady Dědek. Chrochty Chrocht.