05.07. 2013 - Sugesce, Nechce se nám, Kern - Brno, park na Moravském náměstí

V SRDCI BRNA - V SRDCI KERN

aneb

BLÍZKO VŠEHO, BLÍZKO VŠECH : BLÍZKO NÁS

Report / Sugesce, Nechce se nám, Kern / pátek 5. července 2013, od 17 h. / Brno, park na Moravském náměstí

Prosinec 1988 - červenec 2013. Dvacet pět let. Čtvrtstoletí. Tož přesně tak dlouho žiju live s Kernem; na mém prvním koncertě v kultovním kulturáku Brně-Tuřanech mi bylo 13 let. A pak že je třináctka nešťastný číslo - mnoho z Vás ví, že je to právě naopak.

Ačkoli jsem přicházel pozdě, až v půli produkce cca o půl šesté, skvadra SUGESCE (bandzone.cz/sugesce) mne přivítala songem Tak tě tu vítám. Tahleta smečka z Nosislavi, hrající stejně jako třeba Tublatanka pouze ve třech (aby se nikdo nemohl ulejvat), si pódium na příjemně lehce slunném Moraváku fakt užívala, zejména basák Jarda Šístek byl nádherně vysmátej (Jardo, cos sis předtím dal, ha ha?).  

Skladbu Jen kvůli ní si můžete vyslechnout i na příslušném BZ profilu, Mažoretky už ne. Tahle brigáda (+ Radek Mahovský a Milan „Pitrí“ Rohrer) hrající „rock hard rock“ mi byla sympatická, ježto vykazovala důležité atributy, kvůli nimž se na muziku vlastně chodí: šlapavost, sílu, energii, smysl pro melodii, výrazné hudební nápady... jo, tak tohle jo.

Tak dík za produkci Pro anděla, nemělo to hluchá (Bílá) místa. Závěrečná akustická Modlitba po povodních byla sympatickým vyjádřením všem, kterým osud nenadělil zrovna to nejlepší, a těsně vedle moraváckého bazénu byla docela symbolická. I když je fakt, že ten čoklík, co se v tý vodě proháněl a pak se třepal jak pod 220, si o vodě myslel asi své...

Jak jsem tak na tom Moraváku, deset minut od své skromné rezidence, stál, počínal jsem potkávat lidi, které jsem znal i neznal: například jakéhosi Karlosa, Tonyho, Slávka, Romana nebo Pavlíka (ehm ehm, pamatujete si jej z Pohořelic?), pak taky kolegu Laďu, člověka jménem Pavel, s nímž jsem si podal ruku poprvé v životě, ale bylo to velice příjemné, některé další lidi, no a pak už přicházeli moji nejmilovanější členové naší široké kernovské rodiny: Radek, Bob, Míša (moje starší sestra, která mne ke Kernu kdysi přivedla), Fanda, Gabča, Jaruška, Amneris, Shaumal...

Břeclavská sestava NECHCE SE NÁM (bandzone.cz/nechcesenam) vyjadřuje svým názvem pocit při zvonění pondělního budíku. Ale pocit z její muziky byl výrazně příjemnější, mimo jiné též proto, že při pohledu na pohlednou a pěvecky šikovnou zpěvačku Míšu Žůrkovou by se mi tedy fakt dost chtělo :-). - - - Mno, pojďme seriózně k muzice.

Rock-alternative? No to zní možná fakt blbě. Tahle všehoschopná rocková pětice nám vystřihla žánrový „prostřih“ od alternativního rocku (ha ha) až po metal, jako třeba Co se bude dít, Averze anebo Město prázdnejch duší - tuto poslední lze poslechnout na BZ profilu.

Jsa si vědom faktu, že každý rock zní naživo tvrději, než jakým ve skutečnosti je, působila na mne Nechce se nám jako velice dobrá předvolba Kernu, což umocnily hitovky Probuzení nebo Nenávist. Pak jsem ještě dostal Přes hubu a pochopil, že s touhle kapelou si nemám moc zahrávat, protože hrát má především ona. Děcka, ačkoli jste strašně mladý, tak jste dobrý.

A teď už „rok 1988“. A KERN (kern-remember.com), který to v naprostém srdci Brna rozšlehl tradiční „novodobou“ mrdou z LP Ztráty a nářezy 1993 Chráněný žít. A řezal to dál perdami To se mi jen zdá (Mistr čas: „Galaxií řítíš se jen jednou“), Milion týdnů loučení, Dál a dál, a tak jsme valili dál a dál a dál a dál a dál, až by se jeden nenadál, že přijede třeba Miss aut.

Co si budeme povídat, Kern i bez Kronka a Machaty je stoprocentně životaschopný, což přičítám ve své zásadě třem faktorům: 1) vynikajícímu pěveckému výkonu Pavla Vacka, který v Kernu předvádí fantastické věci, jak po stránce intonační, tak výrazové, 2) naprosto nezaměnitelné, charakteristicky lkavé kytaře Tonyho Vodičky, jenž sice asi není Satriani, ale v životě jsem neslyšel kytaristu, co by ve mně vyvolal ten POCIT jako Tony, 3) obrovské energii a chuti Karlose, kerej ten novej Kern sestavil a nebál se a ... dobře udělal.

Mladá krev v podobě šestistrunného Roman Kupčíka (hezčího chlapa jsem nikdy neviděl, a kdybych byl GEJ, du do NĚJ  - bohužel, nejsme ani jeden :-) dodává Kernu novou šťávu, přičemž RK není rozhodně horší basák než Machata. Kern je Kern, není závislý na jednotlivých lidech, a ať ho opustí kdokoli, já nikdy neopustím Kern.

Celou produkci na Moravském náměstí - tj. nejenom Kernu - provázel výborný, hutný, ale přitom čistý a čitelný zvuk, který dával číst texty a vychutnat si hudbu jako takovou. 

Velice vydařené novinky Nemá o mě zájem (Slávku, bravo!) a Moje prohry zněly Brnem, stejně jako staré největší hitovky Exploze (lidově Exploze snů) a Blízko nás, asi největší šlágr kapely, který prý Jarda Kronek vymyslel kdysi ve sprše :-).  

Moje milovaná Ty můžeš, starodávné Všední známosti anebo Ty se mi dnes holka vdáváš, rozechvívaly mou duši, která tím pádem trpěla o něco míň absencí dvou dle mého názoru jedněch z historicky nejlepších kompozic Kernu: Zídka bláznů a Jsme lidé. Ach, hoši, proč to nehrajete? Nicméně jsem nebyl sám, ježto jistý metalový soudruh se obdobně jako já marně dožadoval Černého kocoura, z čehož se dá dovodit, že všechno se zahrát nedá.  

Ale i přesto moje hercna rumplovala a hard rock světového kalibru duněl moravskou metropolí. Řízné kytary, trefné bicí, dunivá basa a podmanivý zpěv se rozléhaly podvečerem, večerem a nocí, až došlo i na „alkoholický“ přídavek v podobě Fernetových očí.

Oči - Světla  - - Zvuk - - - Hudba  - - - - Duše - - - - - Srdce.

Červenec 2013.

Tady Dědek.