04.09. 2015 - Charlie The Bomber, Tom Jegr & Gang - Brno, Hospoda U Klimešů

DVOJKONCERT. NEPASTERIZOVANEJ,
NEFILTROVANEJ, PROSTĚ SYROVEJ.

aneb

POUTNÍK TOM

Report / Charlie The Bomber, Tom Jegr & Gang / pátek 4. září 2015, po 20. hodině / Hospoda U Klimešů, Brno

V rozlévajícím se nadšení z prožitého okamžiku Všehomíra jsem ráno po koncertě na web tomjegrgang.cz napsal:

Včera to bylo ... uf. U Klimešů totální paráda! Skoro mi chybí slova, jakej zážitek z toho mám. A nejenom já - pozval jsem i kolegu ze Slovenska, a byl fakt dost spokojenej. Pro tyhle chvíle se chodí na rockový koncerty. DĚKUJEME VÁM!

A co mám teďka jako ještě psát?!? - Ale jó, pár hezkých slov se možná dá ještě přidat.

V němém úžasu z brzkého dalšího koncertu Charlie The Bomber, v nějž jsem příliš nedoufal, jsme s Jožou (zmíněným to kamarádem ze Slovenska) a místním rodákem Mirou nechali v zádech kamenolom, přešli říční zrcadlo pod svrateckou lávkou a stanuli tam, kde se ten den stanout mělo.

Malebná zahrádka hospody U Klimešů byla už krátce před začátkem narvaná jak já po oslavě pádu vlády. Všude plno bluesových ikon, tentokrát mne potěšilo zejména pozdravení a poděkování od Darka Neumana, foukacího harmonikáře Charlie The Bomber, ale bylo nádherný vidět i ty ostatní rockový rypáky ;-) v čele s neúnavným géniem Tomem Jegrem či nekončícími basovými sympaťáky Hynkem Maňákem a Frantou Golišem Drápalem. A to nepočítám početnou Jegrovic rodinu, která obsadila snad půlku sadu ;-)

Nevím, jak je to konkrétně v Chicagu, ale u Klimešů še při tomhle famózním otvíráku první kapely, tj. „Čárlíků“, nosila piva nefiltrovaná, nepasterizovaná a prostě syrová. Lili jsme do sebe Hauskrechta anebo Tři sestry a poslouchali Blůzíčko či úchvatný ploužák Spálený city. Na okraji „city“ jménem Brno by se mohly pálit city, mosty, lávky (zejména ty přes řeku Svratku), a stejně by bylo fajn a stejně by bylo kudy jít.

Protože v zastřešené části klimešovské zahrádky hrál jeden z nejlepších blues/hard rockových muzikantů týhle malý země a protože jeho hraní mne osobně vždycky dostane tak, že musím říct uf. Protože hrál ve skvělý formě, protože z něj čišela radost z hudby a z nás a - protože Tom Jegr.

Poutník Tom měl za sebou reklamní „banner“ Pivovar Poutník, snad jako symbol jeho životního hudebního putování od počátečních trampských písní přes krabatovský hard rock až po zrození blues rockové legendy Charlie The Bomber.

Rocková pouť u Klimešů pokračovala věru zdařile, ať už se jednalo o pořádně krvavý „stejky“ typu Zdi ve švech praskaj (ve švech praskala místní zahrádka), Báj báj báj (jít domů, s tím se teď nepočítalo) a Šťastný dny přijdou (už přišly).

Franta Goliš Drápal opět uhranul svou novou čarodějnou imidží a krásně klidným „brnkohraním“, Darek Neuman naopak zaujal orgastickými orálními polohami, z nichž se linuly světové linky foukací harmoniky. Petr Pedro Klim poctivě dokazoval, že bicí souprava má smysl, a Tomáš Jégr? Ten dokazoval, že když se zúročí talent, má smysl všechno.

Tyhlety Rty prostě nelžou a nelhaly ani Golišovy Fousy blues, kdy pár lahví brácho koupíme na barák. Tož jsme pár půllitrů koupili na stůl a vyhnali jsme z hlavy to palčivý a černý. A Gibson nebyl jenom Gibson, ale snad všechny kytary, na který Jégr kdy v životě hrál.

Nevím, kdo Toma přesvědčil, že Jenom půl na koncerty zkrátka patří, ale skutečností jest, že se po červnovém Metru hrálo v Brně opětovně. Zazněly první tóny a bylo hotovo. Se svou milou vlítl na parket můj brácha, který tuto píseň miluje, a postupně byl taneční plac plnej různejch podobnejch zamilovanejch dvojic, a tak je to správně. A třeba já jsem tam byl taky v zamilovaný dvojici, totiž já a půllitr.    

Z tanců světů všech jsme se vraceli k našim stolům, jež představovaly Ostrovy, vzájemně propojené ostrovy, a všichni dohromady jsme byli jeden velký a libý Gang.

Čímž - jak jste si jistě chytře všimli - plynule přecházím od jedné kapely ke druhé. A jak tak přecházím, určitě vím Kudy kam, stejně jako to moc dobře věděl poutník Tom, který putoval od jedné skladby ke druhé a byla to pouť jako na Velehrad – na velejégrovský hrad!  

Kontextuální historka z WC - přestávka, ale za vteřinu už začínal Jégr. Přede mnou mladej kořínek u umyvadla, zdá se, že si myje ruce rychle proto, aby nezdržoval. Tak já na něho: „Pohoda, žádnej spěch!“ A on: „Musím, abych neprošvihl tátovo hraní!“

Naproti kamenolomu se hrála velmi symptomatická kompozice Čas pohne skálou, nicméně nevím nevím, ten kameňák mi připadal předtím i potom docela nehnutý.;-) Tož možná přidat „ty decibaly“, né?!?

Jak praví klasik, dnešní žízeň je důsledkem žízně včerejší. No a tak to jde každý den. Jegrovu Žízeň sice nemůžeme slyšet úplně každý den, ale když ji slyšíme, o to je „hlad po ní“ žíznivější. A kontraband v podobě vzorku AC/DC myslím ty mezinárodní vOSY fakt řešit nebudou.

Pěl se básník Josef Kainar (Můj kabát), pila se Láhev s jedem (klasický to okamžik, kdy Gang hraje písně od „čárlíků“), stejně jako že se Prošvihly všechny lhůty (přišel jsem domů asi ve čtvrt na dvě).
Majestátně stoický basák Hynek Maňák, lehce tajemný a přitom tak sympatický kytarák Přemek Dofek, oproti němu družný bicman Radim Grünwald a nakonec kdo? Kurwa, o Tomovi jsem přece už psal.

Jenže stejně musím znova. Koncert fantasticky gradoval a Tomáš si ho taky grandiózně užíval. Nestačily tradiční nepasterizované, nefiltrované a tím pádem syrové grimasy, Tomáš roztancoval nohy, skákal, svíjel se a padal, až ležel na podlaze pódia, a já jsem měl čest to fotit. Neznám krásnější hudební okamžik, než když pár vteřin u Vašich nohou leží muzikant, kterýmu Vy ležíte u nohou půlku života.  

Klimešovská hospoda je sice adresou Pod Horkou 25, ale to nebránilo, aby se hrála Stará 19. Každému přiroste k srdci něco jiného – někomu žena, někomu majetek, mně přirostlo k srdci břicho a pak tahle diamantová skladba. „V noci chodím zadem / okolo tmavejch hal“.  No, chodili jsme v tý noci na záchod předem a okolo byly tmavý lesy.

Ta písnička je prej stará jak kráva, a historie nekončila  - byla rovněž tématem triček, který si pár fanoušků nechalo udělat čistě sami pro sebe a na vlastní náklady (viď, Milko?). DETTO ROCK BRNO. Uf. Musel jsem to vyfotit, to jinak nešlo. Vlastně to šlo. Vlastně to de. Vlastně de to. Vlastně DETTO.

Najednou bylo úplně jedno, že při přípravě vystoupení dvakrát klekla elektrika, najednou bylo jedno, jestli si dáte Hauskrechta nebo Tři sestry, najednou bylo jedno, že už nepojedou šaliny, ale jenom ty protivný noční autobusy.

Najednou bylo důležité jedno jediné:

Že pro tyhle chvíle se chodí na rockový koncerty.  

Text + foto Dědek.