03.11. 2012 - Killerpanda, Zylwar, Dark Gamballe - Brno, Melodka

„JSEM KROKODÝÝÝL!“

aneb

POKLAD ZYLWAR

Report / Zylwar, Dark Gamballe, Killerpanda / sobota 3. listopadu 2012, od 20 h. / Brno, Melodka

Dali jsme s Mirou předkolo v Klubovně, kde jsme si vychutnali kvasnicovou Poličku, a samozřejmě přišli na koncert pozdě.

První kapela se prý jmenovala KILLERPANDA, což považuji za geniální název: panda zabiják; možná i Slayer by hlasoval pro. Z hudby samotné jsem již tolik nadšen nebyl, neboť tento žánr není pro mne nejpřívětivější, nicméně sestavě nelze upřít drajv, energii a chuť hrát. Pandí muzika to rozhodně nebyla, ale Killer jednoznačně! Čí je tenhle žánr, nemohl být zklamán.

Co mne v nejlepším slova smyslu vzápětí odrovnalo, byl můj milovaný ZYLWAR. Jeho koncert cca na jaře v klubu M13 jsem prošvihl kvůli tehdy nepřekonatelným rodinným starostem, o to víc jsem si to však dneškem (vlastně včerejškem) vychutnal.

Válka Zylů, jak to krásně parafrázoval na křtinách kedysi kdosi, vypukla skladbou, kterou jsem vůbec neznal, ale totálně mne dostala: Barevný brýle. Návrat tak trochu k punkovým demo kořenům? O žánru se prosím nepřeme, tohle byla prda vpravdě honosná. Myslel jsem, že LETÍM LETÍM LETÍM LETÍM LETÍM, což se nakonec stalo pravdou vzápětí, pravdou skladbou „starou“ Raketou.

Jenomže novinkám zdaleka nebyl konec. Ano, mohla mne „varovat“ již informace na BZ Zylwaru, že v „letech“ 19. – 24. listopadu 2012 se zavírají do tradičního studia ŠOPA, ale takovej nářez jsem annu nečekal. Ehm, schválně su zvědavej, jestli Zylwar dodrží svůj koncept 3 -4 -5 -6, a natočí 7 songů. Na Melodce zazněly pokud se nepletu celkem 4, ale to už zase předbíhám.

Zylwar je prostě Poklad. Ani jsem nemusel v Jerychu 2008 moc kopat, abych ho našel. Tehdy stačila Junova řezavá kytara, a měl jsem jasno, že tohle temno je moje světlo.

Juno je dneska pryč, ale Zylwar zůstal. A zahrál třeba skladbu, kterou bych v životě nebyl schopen identifikovat, kdybych nepoprosil basáka Kubu Franka o playlist: ne Bludička z podsvětí, ale Zrůdička z podsvětí se hrála, a já už se strašně těším na ten text, až si ho v klidu celej vychutnám při novém CD.

Ohledně další novinky mne napadly dvě věci: moje první láska mi kdysi vyprávěla, jak jednou spala, a uprostřed pokročilé noci se zpoza oken bystrckého sídliště ozvalo „střízlivé“ „Jsem krokodýýýl!“.   A druhá noticka je ta, že můj brácha chodil do diskotéky Krokodýl na Lenince - když se předtím  probudil za zvuků Radio Ga Ga - balit baby. Takže se prostě a logicky hrál Krokodýl, a bez Lenina. A kolikrát i bez bab. 

Jestliže jsem ve své někdejší recenzi na zatím poslední CD Zylwaru Útěk z věznice Realita označil jako svůj nejmilejší Stín letících mraků, pak jsem rád, že to obdobně vnímají i ostatní. Čestné místo této famózní kompozice těsně před vrcholem...co říct, co zazpívat víc? 

Ale jo, dá se zazpívat víc, třeba hymna fotografů Nažmu na kurok (Zmáčknu spoušť). Aneb vzpomínka na již citovaného Juna, na nějž já osobně nikdy nezapomenu. Kurwa, city pryč, nasazuji si opět Barevné brýle cobyžto přídavek, řvu společně se slušně zaplněnou Melodkou, a těším se na nový sídý. Je mi krásně, je mi Zylwar.

Vrcholem večera byli slovutní DARK GAMBALLE, ale pro mne už ne. Z objektivního hlediska vyváženosti reportu jsem udělal pár fotek, vyslechl pár skladeb počínajíc Netopýrem, ale víc po mně prosím nechtějte. Pryč jsou časy Sexu a Smrti, pryč jsou doby Darku, a tak to asi má být. Publikum na Melodce bylo nadšené, aplaudovalo, a já to skupině přál. A to i v době, kdy už jsem si vychutnával svůj milovaný Edelweiss, který se točí u Kormidla, které se netočí, a ta loď nikam nepluje. 

Dědek? – Zde!  

P.S.: Ale jednu výtku, Pavle & spol., přeci jen mám. Jestli v Blažovicích nezahrajete Přes řeku, dostanete Přes hubu :-).