03.02. 2017 - Debustrol, Forrest Jump, Unholy Ones - Brno, Semilasso Club Scene

HLAVNĚ NE O LÁSCE (K DEBUSTROLU)

aneb

AJAJAJAJ!

Report / Debustrol, Forrest Jump, Unholy Ones / pátek 3. února 2017 / Brno, Semilasso Club Scene

Člověk je celej tejden napjatej jak struna, takže dneska si dáme do trumpety! Pivo nebude hrát druhý housle, trubky propláchnem věru pořádně, ale nesmíme přijít na buben!

Slušná dávka z metalového samopalu, to jest orchestr UNHOLY ONES. Už jsem o nich psal, tuším že v souvislosti s Citronem (schválně to zpětně nečtu, abych se in eventum záměrně neopakoval), ale to je vlastně jedno. Jejich žánr není můj milovaný, leč nemohu skvadře upřít zápal pro věc, a jak já osobně pravím, kde je zájem, tam je výsledek.

Riffy jak skalpel, řvaní jako chrchel krve, bolest uvnitř a bolest všude – Unholy Ones. Logo na kopáku a logo v duši, škopek v hrdle a jedna děvuška, která vypadala jako Heather Graham, tj. Annie z Twin Peaks. „Miluju nahý kosti.“

Pod vlivem týhle řezavý hudby mne totiž nenapadlo nic jinýho než obejít sál a vyfotit všechny trička nadcházejícího Debustrolu. A v rámci této takřka služební obchůzky jsem natrefil i na onu Annie. Jak je Annie, jak je Annie??? Tady Dale. Ovšem k tomu všemu blíže až ve stati Debustrolu (viz níže).

Unholy Ones začínají stoupat vzhůru, a v Semálu to jen a jen potvrdili. Sexy basačka způsobila, že jsem byl v trenkách napjatej jak struna, nicméně jinak jsem z pódia nerozuměl jediný slovo a to jsem ještě zdaleka ani zblízka nebyl ožralej. Názvy písniček si přečtete na BZ nebo na novým albu, a my valíme dál.

Martin Kolinss Kolínský je úkaz mimo prostor a čas: Jako jedinej z kapel světové české extratřídy vydržel bez přestání lídrovat, což je naprosté unikum, a proto se mu dá věřit. DEBUSTROL! Kurwa wálka. A personal changes u Debustrol? - To si najděte jinde, tady hrál Debustrol!

30 let výročí? Kurwa wálka. Válka. Když jsme s Koldou zatloukali první hřebíček, ve stoleté hospodě U Hřebíčků, vzpomínali jsme na přelom osmdesátek a devadesátek a na začátky Debustrolu. A v onom kontextu musím vzpomenout taky na to, jak nikdo nevěděl, co je to chiroma („popadá chiromu a jde na to“), abychom vzápětí zvěděli, že ta „chiroma“ jsou dva panáky rumu („dva panáky rumu a jde na to“). Mistr Neuropatalog, kurwa wálka.

Jo mimochodem, komu se líbí kompozice Neuropatolog, vřele doporučuji film Někdo tam dole mě má rád, ten satan tam vypadá jako já, a je to jedinej biják v mým životě, kterej jsem si nezvládl pustit podruhé. Hm. Třeba na Vinnetoua nebo Fantomase jsem šel ještě za socialismu třikrát.

Těšili jsme se, že Debustrol zahraje z nového alba víc než jenom ony dvě hitovky, a nemýlili jsme se. Je třeba Nasrat vám všem, Zakuklenci, Válka. Kurwa wálka. A nejenom ta. „Tohle je válka a v ní se umíráááááá!“ DBS má dost ostrý lokty, viz ten Kolinssův v naší galerce.

Semilasso á la clube scene? Ač údajně druhý ročník, jediný počin byl ten, že sál byl zkrácen, v podstatě „zpolovičněn“, ježto mixpult posunut doprostřed, před ním stoly, za ním černá opona. A zvenčí sálu příslušná vrata zavřená. Club Scene, kurwa wálka!

Černá opona. Umučená, umučená. Kolinss řve z pódia jak zběsilej nadrženej tygr a pod stejdží je v evropským chlívu už dávno totální pogo. Což o to, pogo jsem viděl nedávno i na Kryptoru, ale stagediving, totiž doslova „pódiové potápění“, přeneseně skákání z pódia do publika? To jsem už dlouho nespatřil (naposled snad na Nahum),  a věřte mi, že to vyšlo, neb onen kořínek si fakt hubu nerozbil! Kurwa wálka jak sviňa. Pro zajímavost: rockovy-svet.cz/komentare/stagediving/.

Deset tisíc let od Údolí Hádu. Deset tisíc let od Hitparády Martina Hrdinky, kde Debustrol končíval na bedně, a v konečném ročním účtování se bez problému vešel do nejlepší dvacítky, třeba vedle génia Zmožka.  Moc dobře si pamatuju,kurwa wálka, jak Debustroláci pařili na jakýmsi zapadlým baru, přišla k nim reportérka TV, a Debustroláci pořád pařili. ;-) Na dlouhý rozhovor to fakt moc nebylo, ha ha.

Některé ženy bez pachu benzínu nemohou žít - rozuměno vymrčí si na chlapovi auto, kurwa wálka. A přitom by stačilo jediné – stavit se na koncert Debustrolu. Když Kolinss lapne motorovku, je smradu všude kolem plno, a nejedna žena uspokojena jest. A je úplně jedno, jestli je ta žena Antikrist anebo jestli vznáší konkrétní Protest. „Tak jsem Antikrist, tak jsem Antikrist, tak jsem Antikrist  - a seru na Vás!“ – „Protéééést!“  

Krev jemně stéká dolů do ohnivých jam - na koncíku byla spousta nádhernejch ženskejch s ještě nádhernějšíma kozama (hotová pastva - pastva pro oči). I proto mne napadlo uskutečnit onen zajímavý experiment: projít sálem a udělat sérii fotek s trikama Debustrol. Budete nebo kurwa wálka nebudete věřit, ale nikdo mi neodmítl, naopak – všichni ochotně nastavili hruď, dokonce i děvy. Pravda, některé jedince jsem s ohledem na jejich specifickou fyziognomii fotil raději bez hlavy, leč to je pouze estetický detail. ;-) Nebijte mě, vždyť to byl jen fór! - Koneckonců, výsledek můžete posoudit v rámci naší fotogalerie. Andělé smrtící hrůzy? Kurwa tohle je wálka!

FORREST JUMP. Jedna z vynikajících a strašně moc (ne)doceněných brněnských kapel hrála třeba spolu s Citronem, no a teďkom třeba s Debustrolem. Název docela vtipně odvozený od autorského díla režiséra Zemeckise, a kapely to mají asi dost podobné jakožto filmový Forrest: musí trpělivě vyčkávat a musí je potkat štěstí.

V Jumpovi hraje na basu mladej Loučka, teda jako ne že by byl až tak mladej, ale mladej jako junior, oproti „starýmu“ panu Loučkovi, kterej přímo u mne v baráku vedl ochutnávkovou nekuřáckou hospodu u Proutníka a vedl ji skvěle. Bylo jen málo krásnějších chvil, než si po práci sednout právě tam na perfektně ošetřenou IPU, APU, EIPU, AIPU a tak podobně. No a mladej Loučka se tam vobčas taky stavil, no a vobčas taky hraje. Jako teďkom třeba s Debustrolem. ;-)

Nevděčnou úlohu posledního vystupujícího, navíc ba co víc, po hlavní megasupertotalbombavýbuchexplozehvězdě zvládl náš brněnský Forrest skvěle. Publikum sice po Debustrolu zcela logicky prořídlo, ale metalu věrní pardáli (jako třeba já, Pája a Kolda) zůstali a i nadále žvýkali poctivý řízný riffy mňam mňam mňam. Seděl jsem na schodech, co nevedly nikam, a podupával si nohou do rytmu světa. Názvy písniček po mně opět prosím nechtějte, nevím je, ale ono to ani není až natolik podstatné.

Podstatný je celkový dojem, celková nálada, která v klubovém Semilassu panovala, a ta byla prostě – jak by řekla Linda Finková a Pavel Noha – výborná. Ono, když jsme u té „nohy“, koncepce tohodle fesťáčku měla prostě hlavu a patu, dramaturgicky bravurní, akorát nechápu, proč jsem v celým městě neviděl jedinej plakát.

Vlastně chápu. Protože plakátovacích ploch je málo a jsou drahý. Pane náměstku Hollane, neměl byste se coby „kulturní referent“ (málem jsem napsal „re-fernet“) zaměřit i na tohle, he?

Forrest Jump je dost solidní thrashovej skok kamkoli kupředu, ovšem s poctivým melodickým základem. Můj ostravskej brácha mi vždycky říkal, poslouchej si co chceš, ale stejně se vždycky vrátíš k tomu, co má dobrou melodiku. A měl naprostou pravdu.

Což Jumpa nevylučuje. Má mou obrovskou úctu, že dokázal udržet pozornost alkoholem skomírajících fans (sebe jmenuji na prvním místě) až do samotného konce akce, neustále chrlil jednu divokou pecku za druhou a čtvrtou za třetí a bylo nám fajn.

Můj milovanej sekuriťák mi pomohl zakoupit tatranku, neboť po té jedenáctce Poličce, kterou moc nemusím, jsem fakt musel „do hor“. A proč milovanej sekuriťák? Poněvadž to byl onen stejný dobrý hoch, který posledně tuším na Metalových Vánocích volal strážníky, aby odvezli chudáka zapomenutýho vozíčkáře. Kamaráde, máš můj obdiv, pomáháš kde můžeš, seš člověk na svým místě, a to já mám moc rád! Nic moc Ti slíbit nemůžu, ale že pudeš rovnýma nohama do nebe, to snad jo. A do pekla určitě. ;-)

Možná i díky Tobě se budu do Semálu vracet o něco radši než kdyby tomu bylo jinak. Semilasso totiž obecně nemám moc rád. Ale s dobrýma lidma a s tou nejlepší muzikou je to hotovej Vigvam!

A tož děcka, teďka trošku Primitivně: Jak je, Annie?

A jak je Kolinssiííííííííí?!? :-)

Text + foto Dědek.