02.11. 2013 - PS Band - Brno, Rusty Nail
KRÁSKY V „RUSTY“.
PS: BAND HRÁL JAKO O ŽIVOT
Report / PS BAND / sobota 2. listopadu 2013, od 20 h. / Brno, Rusty Nail / psáno den následující
Tož dušičky moje, včera to byl ale věru příjemný večírek! Dobře naladěni z vítězství Zbrojovky nad Jihlavou 1:0, poté co jsem si natrhl...natrhl kraťasy a musel se převléknout, jsme zavítali do velice solidně zaplněného a milovaného klubu Rusty Nail na kapelu, na níž jsem ještě 
nikdy nebyl, ale která mi byla z jistého velmi důvěryhodného zdroje doporučena. A nelitoval jsem.
Schválně, co se Vám vybaví nebo co všechno se dá vymyslet pod zkratkou PS? Kromě klasického „post scriptum“ mne napadá třeba...“prostě skvělý“ (což vystihuje můj pocit z koncertu), „pěkný slečny“ (to byla včera zkrátka realita, neb klubík byl plnej nádhernejch bab, nehledě na fakt, že se hrála skladba s příznačným označením Krásky), „právě stojí“ (ano, právě včera to v návaznosti na předchozí vyřčené stálo...stálo za to :-) anebo „pan Sobotka“ (tak to už nestojí za nic, mrcha politika), jehož mi zpěvák Radek Prokop svou lysou hlavou - naštěstí jenom tou - lehce připomínal. Ehm, přátelé, předpokládám, že tohle je můj poslední report, tohle nemám šanci přežít, ha ha.
Kapela sama označuje svůj styl jako big-beat-crossover, no a tak nějak to asi taky bude. Sympatická hudební rozprostřenost až rozevlátost od majestátních balad (Víla) přes hravé, zpěvné, střednětempé kytarové vyhrávky (Černá – bílá), občasné osvěžující vybočení (Machakos reggae, či swingově laděné, již zmíněné Krásky) až po nekompromisní řízný projev koketující s hard rockovou agresivitou (hit Invisible Hill), to je PS BAND.
U mne kapela vyhrává už jenom platformou, kterou si pro svůj hudební Život zvolila, zahrnující dva stěžejní a mé osobě nadmíru sympatické atributy: vlastní tvorba a české texty. A když k tomu přidáte hladivě civilní přístup frontmana mezi jednotlivými songy, jeho příjemně zabarvený hlas i celkový pěvecký projev včetně zdařilého frázování, poctivé instrumentální výkony všech v součtu šesti zúčastněných muzikantů, nezanedbatelné hudební nápady a rozhodně ne hloupé texty, vyjde vám výsledek, který pro mne osobně znamená, že se určitě přijdu podívat i na další koncert.
A stejně jako se v případě PS BANDu rozprostírá hudba, šíré jsou též výrazové verbální prostředky – družina se dokáže prezentovat vážně pojatými věcmi, avšak smysl pro humor (Rekviem za Včelku Máju) či reflexi s nadhledem (Mechaničtí sloni) jí taky rozhodně není cizí.
Členové bandu neměli problém mezi písničkami vysílat směrem k baru prosbu o pivo (úspěch sklízela hlavně výborná, hořká chotěbořská jedenáctka), což jsme my s Koldou měli o mnoho jednodušší, protože jsme na báru přímo seděli a pípy měli přímo před očima, vlastně před hubama, hubama našima suchýma a mlsnýma, a byli jsme tak neustále nad hladinou (nad hladinou pivní), a jako mniši
jsme ten večer tedá rozhodně nežili.
Pod hladinou, Mnich, Výš, Vejce ve skle, Robinson, Motýlí pel, Půlnoční, Svítá, v závěru hraná Další... a další a další, takže celý zhruba hodinu a půl dlouhý set svižně odsejpal, orchestr jej zbytečně neprodlužoval dlouhými proslovy mezi songy, skladba střídala skladbu (včetně některé té novinky) a produkce tudíž nebyla Černo-bílá, alébrž barevná, barevně plastická a mající za následek pocit věru příjemný, podpořený dobrým, čitelným, přitom však pro bigbít potřebně syrovým zvukem.
Kterak jsem již decentně naznačil, Rusty Nail byl plnej fakt moc pěkných bab, člověka to rajcovalo, až to v něm hajcovalo, a musel jsem se vskutku dost poctivě průběžně chladit onou vychlazenou Chotěboří, abych nevzplanul a nezapříčinil výjezd osádky Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje.
Ač se koncert odehrál přesně o Dušičkách, myslím si, že tahle muzika rozhodně není mrtvá, ale naopak – poctivá bigbítová autorská muzika s českými texty žije, a s příhledem k tomuto dušičkovému termínu musím konstatovat, že má svoji nepopiratelnou duši.
Rekviem za PS BAND není třeba hrát, radši zahrejte „tuš“ – tuším totiž, že tahle skupina může stoupat vzhůru, může stoupat ještě Výš. Pokud bude dostatečně často koncertovat, propracuje se k oficiální nahrávce a bude mít i trochu štěstí (slyšel jsem dobře - „řítím se ke štěstí“? :-), čeká ji myslím pěkný Další Život.
Tady Dědek.
BONUS - Playlist:
Černá – bílá, Mnich, Výš, Vejce ve skle, Machakos reggae, Pod hladinou, Krásky, Robinson, Jsem, Víla, Rekviem pro včelku Máju, Život, 00.21, Mechaničtí sloni, Motýlí pel, Invisible Hill, Půlnoční, Ikar, Svítá, Výlet do Paříže, Múzoleum, Další, Po hospodách. Texty a hudba: Radek Prokop a Radek Štěpánek.
Komentáře