Report / Asgard, Panychida, Avenger, May Result / pátek 2. dubna 2010, od 20 h. / Brno, Melodka

Motto: „Zůstaneš sám, Kallswarde, sám! Teprve až pochopíš Mystérium Zla, zbavíš se věčné Samoty.“
(cit. z textu skladby Asgardu Pohár a meč, aut. Jiří Big Boss Valter)

Nebudu zastírat, že na Melodku jsem šel kvůli svému oblíbenému brněnskému Asgardu – křest jeho třetího CD jsem si zkrátka nemohl nechat ujít; nicméně i další kapely (zejména Panychida) mne přesvědčily, že jsem udělal móc dobře.

Mimořádně vstřícné vstupné 70 Kč mne navnadilo tak, že jsem za „ušetřené“ peníze důkladně propláchl ledvinový trakt. A zatímco jsem proplachoval, na pódiu začala burácet první z kapel, volyňský death-blackový AVENGER (bandzone.cz/avengerband). A nutno podotknout, že burácel velmi zdařile. Řízný metal s noblesním chrchlákem (seru na angličtinu, takže žádný growl :-) byl výbornou otvíračkou celé vydařené akce. Navíc Avenger bavil i výbornými názvy svých skladeb, jako například Jen pro tu dnešní noc (geniální parafráze!), Radost z beznaděje či Rituál hněvu. Dřív jsem se bál, že jsem „psychouš“ sám, ale po zmíněné „radosti z beznaděje“ vidím, že je nás víc. Ehm ehm, stojí za to žít.

Avenger dal vzpomenout na nezapomenutelné Master’s Hammer (á propos, co říkáte na jejich novou desku?), minimálně skutečností tou, že na Melodku přivezl cosi, co jsem neviděl opravdu těch dvacet let: tympány.  Tympanisti to mají vžycky těžké, protože si o nich všichni myslí, že vcelku nic nedělají a jenom občas do toho praští (doslova). Přirovnávám to k fotbalovému brankáři, na nějž nejde za celý zápas žádná střela a pak v okamžiku, kdy si jenom odskočí čůrat, dostane gól.  Hudební skupiny naštěstí proti nikomu nehrají, ale stejně – prošvihnout ten správný úder, když ve skladbě bouchám kupříkladu jenom desetkrát, to by byl tedy gól.

Avenger se ústy zpěváka omlouval, že „momentálně nemají“ bubeníka, a tak nám můj nejoblíbenější hudební nástroj zněl jenom elektronicky. Zprvu jsem moc nechápal, když zpěvák říkal, že to nahrál on, ovšem vzápětí, když v pauze před další kapelou přesedl od mikrofonu k bicí soupravě, která na stejdži pochopitelně byla instalována, jsem už měl jasno. Holt multiinstrumentalisti ještě zkrátka nepomřeli.    

Druhým granátem v pořadí byla totiž plzeňská PANYCHIDA. Sama sebe na bandzone.cz/panychida avizuje jako metal-folk - čili metal na prvním místě. A že hraje metal, to jsem poznal přímo na koncertě, jenom ten folk mi nějak unikl. No zkrátka Dědkova ušiska už nejsou nejmladší.   

Panychida mne svým drajvem, řízem a tak všelijak, včetně zpěváka, který vážil tak asi pět kilo i s oblečením (viz fotogalerie), dostala natolik, že jsem si zakoupil její CD, tedy CD Paganized, protože to nové (údajně druhé) ještě nebylo. Ale fláky z něj se hrály, jenom kdybych si vzpomněl jaký. No vlastně to vím – skvělý!   

Nabyl jsem dojmu, že i když třeba máte od Panychidy doma CD, musíte ji vidět naživo. Pakliže je totiž kapela z nahrávky výborná, tak v přímém přenosu je prostě ještě lepší, alespoň tedy podle mého názoru.  Její set byl opravdu abnormálně vydařený. Znáte určitě ten pocit, kdy zažíváte slast, máte pocit, že se radostí roztrhnete a úplně všechny starosti jsou Vám jedno... Tak podobné pocity mne provázely po celý včerejší koncert, a to i díky Panychidě, která velmi překvapila kupříkladu songem zpívaným ve staroslověnštině (prý se jmenuje O orilě i Zmiji). Tedy, abych byl upřímný,staroslověnštinu jsem nepoznal, ale říkal to zpěvák... Jinak ovšem tentokrát vítězila angličtina – zajímavý byl název She Was The Water (Ona byla voda). To mne velmi zaujalo, protože jinak se v tomto směru pohybuji spíše ve sféře krev a mlíko... no možná  je to ve smyslu „samá voda“, což ze vztahů se ženami taky znám.   

Tak nevím, jestli jsem ohledně Panychidy na něco nezapomněl, ale pokud ano, jistě mne úspěšně v komentářích doplníte. Děkuji předem.

A pak už detonoval brněnský black metalový ASGARD. Kapela, která nemá moc ráda označení „old school black“  (asi jí vadí slovo school :-), se v letošním roce vzepjala k úžasnému výkonu, stejně jako loni. Zpěvák a lídr Mira Horejsek zaslouží obrovský obdiv za svoje organizační schopnosti, přehled  a „čuch“ na metalové talenty. Nejprve, v rámci železného jádra Asgardu spolu s basákem Parambou, zvládl postavit prakticky novou sestavu (vyzrálý kytarista Pačess z Defeated, za škopkama Filip Smetana z Thief, a druhá kytara jakýsi Honza Zbavitel (z kapely War Bride, dříve Nexus – k tomu jenom drobnou poznámku: když jsem byl na koncertě Nexu v klubu 100 WATT tuším v květnu loňského roku, tak mi tam Mira Horejsek říkal cosi jako Tohodle kytaristu kdybych si vzal do parády, tak bude taky hodně dobrej... a ejhle, neuplynul ani rok, a už je to tu!


Však se taky nové album patřičně pokřtilo, mj. za účasti ikony tuzemského metalu Mr. Petra Blackieho Hoška, který křtěné album taktéž mixoval a masteroval, a dokonce si na němi jako host „zastrunil“. Á propos,  co se týče osobností českého metalu, na koncertě byl přítomen taktéž Jiří Bog Boss Valter, který monotematickou novinku Asgardu celou otextoval a taky si na ní trošku zapěl.

Asgard nám zahrál , jak se na legendu sluší, průřez svojí tvorbou, průřez vydanými deskami, a bylo to moc fajn. Takže zněly mlaty jak z novinkového kotoučku (Pohár a meč, Řeka smrti anebo asi největší hit, titulní Zlověstné časy), tak klipovka V plamenech z Bezmocného nebe, anebo songy z mé zamilované Kletby krále Stacha (Probuzení, Vítejte krále...).  Nářez to byl fantastický, parket se vařil v kotli pekelném, přede mnou se v divokých pohybech zmítalo logo Asgard (na zádech věrných fanoušků) a já jenom nevěděl, jestli mám dřív dělat fotky anebo si vychutnávat tuhle báječnou atmosféru. No nakonec jsem to snad jakž takž zvládl oboje.

Jelikož jsem byl na koncert reportérsky poněkud nepřipraven, překvapilo mne, že produkce Asgardu není poslední. Na záchodovém plakátu jsem se dokonce dočetl, že budou hrát ještě kapela dvě, kterýžto počet se ovšem nakonec ukázal lichým, a představila se nám „jenom“ srbská banda MAY RESULT (Pačessi, díky, já absolutně netušil, kdo to je). Když si v tomto kontextu představím, že účasten byl zahraniční host, a vstupné bylo i přesto jenom 70 Kč, tak v tom nejlepším slova smyslu prostě nechápu.

Upřímně Vám řeknu, že produkci May Result nedokážu dost dobře zhodnotit. Jméno této kapely mi dosud vůbec nic neříkalo, a pokud tvorbu neznáte ze studiových nahrávek, pak hodnotit jenom na základě živé produkce může být ošemetné. Nicméně naživo působila kapela dobře, svižně, a tak úroveň  celé akce vydržela až do brzkých ranních hodin. Víc po mně v tomto směru ale prosím nechtějte, nejsem odborný publicista, jenom fanoušek, který píše o tom, co má rád. Toť můj rezult. Ale pár fotek May Result jsem udělal, a tak budete-li chtít, můžete na ně mrknout.

Co se týče zvuku celé akce, byl jistojistě nadprůměrný, dobře čitelný, jenom možná trošku víc nahlas - ušáky mi drnčely věru vydatně. Ale drnčely líbezně, i dušička drnčela krásně, byl to hodně podařenej koncík, na nějž určitě zůstane trvanlivá Vzpomínka.


Speciální vzkaz Rumovi: ty vole, tak tys mne fakt překvapil, když sis koupil erotický červený tričko Asgardu! Příjemně překvapil! A jak Ti sluší...